Lothar měl vizi
Jarek: Proč se culíš jak měsíček na hnoji?
Lothar: Ále, zase mě osvítilo.
Jarek: No z toho mám strach. Tobě přelítne nějaká blbost přes nos a hnedle jsi osvícenej, to známe.
Lothar: Jen se pošklebuj. Ale já doopravdy měl vizi, úplně hmotnej sen, takový zření, no.
Jarek: Dobrá, dobrá, a cos zřel, ty vědmo?
Lothar: Že všechno bude mnohem lepší. Nebo ne lepší, ale jasnější.
Jarek: Jako tobě, nebo kolem tebe, nebo co jako?
Lothar: Jako mně a kolem, to jsi řekl dobře.
Jarek: A to jako teď, nebo za čas, nebo po smrti, nebo kdy, co?
Lothar: To je každýho věc, ale možná co nevidět. Co nevidět to přijde, třeba až po naší smrti se to splní úplně, ale prostě a jednoduše už zcela jasně vím, že všechno má hlavu a patu. Někam spěje, posouvá se tenhle svět, a je na každým, jestli mu to doklapne, všimne si toho, nebo to nechá na ostatních.
Jarek: Hele, že tebe konečně napadlo, že všechno má hlavu a patu, neznamená, že nastává nějakej ráj na zemi, nebo cos tím myslel, co jako přijde?
Lothar: Mě ani omylem nenapadlo, že nastává ráj na zemi, popřípadě, že před tím přijde nějaký soud, apokalypsa nebo tak, to jsou jen takový řečičky pro dětičky a učený řeči pro dospělý děti, aby se bály čertů a měly rády Ježíška a Mikulajdu a tak. Jenom mi přišlo, že kdyby si víc lidí uvědomilo, proč tady jsou, jestli jako třeba mají mít děti a být spokojený, nebo zůstat sami a přitom být spokojený, kdyby jim došlo, co jako nemají dělat a co naopak jo, že by to bylo fajn.
Jarek: To jako, že lidi přestanou tápat a budou spokojený s tím, co maj, a nebudou chtít víc?
Lothar: No, skoro jo. Vždyť kdyby se něco takovýho stalo, tak nepotřebuješ žádnej ráj. Dojde ti, co tady máš udělat, pokusiš se o to, a když ne tobě, tak tvejm dětičkům se to nejspíš povede. No a těhle vyrovnanejch lidí, spokojenejch, cejtím, že bude čím dál tím víc. A oni budou natolik v klídku, že i těm, co se furt ženou za různýma fata morgánama, dojde, že se pletou. Když jeden uvidí druhýho spokojenýho, tak mu to nebude závidět, ale naopak kousek tý spokojenosti přeskočí i na něj.
Jarek: To ale není žádná vize, to je jen takový tvoje přání, ne?
Lothar: Houbelec. Se kolem sebe pořádně rozhlídni. Třeba jen s tím mamonem, válkama, ničením přírody, prostě všechno je tak hezky na hraně, že už doopravdy skoro každýmu musí dojít, kde je jeho místo, jakou má roli. A jestli naopak hodně lidí šílí, tak je to taková závěrečná katarze, po který přijde rozuzlení a oddechnutí si, že se do tý propasti nespadlo.
Jarek: A odkud víš, že se do propasti nespadne?
Lothar: No, to právě byla ta vize, chápeš?
Jarek: Ale jo, ty jsi stejnak legrační, ale spravil jsi mi náladu. Pojedeme zejtra na výlet?
Lothar: Klíďo píďo.
7.12.2001
