Jarek a Lothar o nenávisti
Lothar: Já tu svini podcenil. Zase.
Jarek: Kterou?
Lothar: Hele, nehraj si na blbýho, která jediná je ta potvora největší, co neumí žít, jen se přisává, vysává, hraje si na pravoslavnou, ráno v neděli poslouchá rádio, kde prohovořujou o Bohu, a u toho snová ty svý svinský plány, a modlí se, aby jí Bůh s tím vším pomoh.
Jarek: Co se stalo, takhle v ráži nebejváš moc často.
Lothar: Ty, Jarku, ona se do mě zase sere, přes rodinu, fotky, ascendenty, kudy může. Dokonce se zase oklepala a pozvala se ke mně na návštěvu. Uždibovala uschlý lístky z kytek, plkala takový šílenosti, taková ta neskutečně jízlivá dobrota z ní jenom kapala. Ví, že se do ní nenavezu, nerozbiju jí dršku, a vlastně, i kdybych vystartoval, měl bych sám sebe za blbce.
Jarek: Ta osoba narazila už i na mě, říkal jsem ti to, ale já pro ni nejsem žádnej vyvolenec, na mě kašle, horší, když se začne vozit po tobě. A člověče, co tě tak dostalo?
Lothar: Blbej detail. Začala kvákat něco o tom, že se jí rozbíjí nádobí, a co prej mně, no, já se smál. Ale dneska mi prdla v ruce dózička na sůl a v noci se mi o ní zdálo. Kurva. Zlej kabaret.
Jarek: Hezky, hezky. Musíš přibrzdit, jinak tě ten emocí plnej binec rozhodí. Ber to tak, že je to figura, která má svoje ego postavený na tom, že jako někoho podporuje, někomu věří, snaží se být nezištná, skoro jakoby na sebe zapomínala, no a když je tahle osoba nevykoupená, nemůže jinak. Když jí pošleš do hajzlu, jak to děláváš, tak nic nevyřešíš, když na ni budeš milej, tak se jen utvrdí v těch svejch domněnkách, prostě jediný, co ti zbejvá, je bejt v klidu a mluvit pravdu.
Lothar: Já jí nelžu, já jí už kolikrát řekl, že je to tak, jak to je. Všechno marný. Ona si myslí, že si jen tak vyšiluju, že jsme si souzený. Já jsem pro ni něco jako nějakej její dvojče z minulýho života. Fakt docela mám chuť zapomenout na praktikování nenásilí.
Jarek: Ale jdi, nekecej mi tady o nějakým praktikování čehokoliv, prostě tě ta potvora vykolejuje už léta, a sem tam si toho všimneš.
Lothar: A co s tím?
Jarek: Počkej až si najde jiný zdroj svý rádoby altruistický egománie.
Lothar: Bojim, bojim.
Jarek: A když s tím neskončí, jakože to zatím tak nevypadá, tak jí pozveme na pívko, a řekneme jí do očí, o co jde.
Lothar: S tebou cokoliv komukoliv říkat do očí je dobrá vražda, ale já bych ji fakt nejradši utratil. Nažereme se masa, osvěžíme agresivní strunky alkoholy a budeme za berserky!
Jarek: Hele, prr, aby tě potom neodvezli.
Lothar: Vosol ty Sisters of Mercy, nerad bych vychlad. Ale ty jí taky nemáš rád, co?
Jarek: Sere mě možná víc než tebe, ty vole, jak ta osoba může říkat, že věří v Boha, že má svýho andělíčka nebo kýho výra, přes tenhle element je nechutně neprůstřelná. Ale myslím, že jí to všechno jednou třeba dojde a dá pokoj.
Lothar: Ty, Jarku, skoro bych tomu chtěl věřit, jenže bohužel vím svoje. Dneska mi nanutila zase jedna tahle čarodějnice do ruky další skvělou náboženskou literaturu, jakýsi Hovory z knihovny Slunce. Bych blil. Kolik jich je. Tyhle jakože Máří Magdalény bez Krista. Stačí bejt chvilku v ráži a už se na tebe lepěj. Jsou to družky, jenže nevědí vlastně koho.
Jarek: Kláštery by se zase měly zaplnit. Chtěj-li věřit, nemaj věřit magorům našeho typu, ale jen Synovi, ne?
Lothar: Vysvětli jim to, když jsou natvrdlý a zavile přesvědčený o svý pravdě. A samej potrat. Pohřběj víc lidí než nejnáruživější zabiják.
Jarek: Hele, jdi si čmuchnout k polštářku s bylinkama od Jany, nebo se zase rozjedeš.
Lothar: Pod tím úsměvem těhle ženskejch je takový falše a lži, jauvajs. Jdu čmuchat.
Jarek: Teďka ti řeknu něco obzvlášť hnusnýho, co by si měla vyšmáknout i ta tvoje "přítelkyně", nelekni se. Prostě a jednoduše je tady nasnadě varianta, že Ježíšek se nenechal ukřižovat kvůli pravdě, lásce, farizeům, Římanům a tak, ale protože se chtěl zdekovat před ženskejma jejího kalibru, no a taky nejapnejma učedníkama, třeba jako tím dolejzákem Janem. Prostě toho měl plný kecky, a tak se zas vrátil do nebe.
11.12.2001
