Jarek s Lotharem a šuplík plný fotek
Jarek: Lothare, podívej, na týhle fotce jsi s kotětem. To je u tebe na chatě, že jo? Kterej to moh bejt rok?
Lothar: Hmm, seděl jsem si pod stromem, léto vůkol, a ani mi tehdá vlastně ta Blanka tak nevadila jako teďka, jako předevčírem, jak jsme si tady na ní zanadávali. A ta její kočka ještě bylo kotě, chytalo myši a nosilo je ukázat. To kočky dělaj. Jo, chatička. To bude tak čtyři roky starý, tahle fotka.
Jarek: Už jsme tam dlouho nebyli, u tebe na chatě, co? A hele, tady jsme spolu před tou úžasnou venkovskou hospodou, já za pívem, ty s cigárem v ruce, idylka, co?
Lothar: A co to do tebe vjelo, že jsi začal vytahovat ty starý fotky?
Jarek: Tak jsem se chtěl podívat, jak jsem dřív vypadal, trochu zavzpomínat nikdy neuškodí. Legrace je, že se chci dívat na sebe, a všude jsi ty.
Lothar: No, mě nikdy fotit nebavilo, a tak kdo asi tak mačkal spoušť? He?
Jarek: Škoda, že nemám ty fotky ze Slovenska, jak jsme lezli po těch horách, vzpomínáš, jak ta jedna ženská měla dítě přivázaný na špagátku, aby jí ho vítr nesfouk z toho kopce? To byl vichr, co?
Lothar: Hele a máš ty fotky ze Skotska? Jak jsme tam byli předloni? Ty jsi hroznej, ty to máš všecko zpřeházený, kdo se v tom tvým šuplíku má vyznat?
Jarek: Já nikdy na nějaký přesný archivování nebyl, když si někdy takhle chci prohlídnout fotky, tak to tak různě probírám, vytahuju zespoda, shora, tak, náhodně.
Lothar: Já se ti přiznám, že mně se líp vzpomíná u vlastních zápisků, dokážu si to těma slovama vybavit skoro líp než těmahle barevnejma obrázkama.
Jarek: No, já mám zase radši fotky, psát si nějaký deníčky, to není nic pro mě, vždyť to víš.
Lothar: Ty hele, a nebyl jsem náhodou předvčera moc napruženej, co se tý Blanky týče?
Jarek: To jsi celej ty, nejdřív ji posíláš do horoucích pekel a teďka by ses nad ní skoro rozbrečel, jaká to je fajn osoba, ne?
Lothar: No, to trošku přeháníš, Jarku, nad nikým se rozbrečet nehodlám, ale jenom tak trochu nechápu, proč jsem se kvůli ní tak nasral.
Jarek: Hmmm, to ti neřeknu, jediný, co vím, je to, že šíleně rychle měníš názory, milej Lotharíno, mně to neva, ale někdo jinej by to možná neskous, ale co, hlavně, že jsi už v klidu. Hele, tahle je dobrá, jak se Emanuel chechtá v tom svým klobouku z lýčí, ta je fakt dobrá. Kdo to fotil? Mistrovskej snímeček.
Lothar: No přeci ty, ty vole samolibej.
12.12.2001
