Jarek, Lothar a "skvostnej" nápad
Lothar: Tak, co na mě vybalíš dneska? Co podnikneme?
Jarek: Skvostnej nápad jsem dostal, zajdeme do Levnejch knížek, nakoupíme si jich tam hafo, a pak si doma budeme předčítat úryvky, a kdo víc druhýho zaujme, bude větší pašák. Co?
Lothar: Jde se na to.
Jarek: Co říkáš na Schopenhauerovo "O spisovatelích a stylu", devět korun, trefa, ne?
Lothar: "Nekonečný kruh, výklad etiky amerických Indiánů" od Lombardiovejch, bingo!
Jarek: "Nahý Buddha" od Howleyový, tím se rozhodně nedá nic pokazit.
Lothar: Hele, "Malý Velký muž" od Bergera, bereme. A Exupéry "Země lidí, Válečný pilot, Dopis rukojmímu, Noční let", hoď to do košíčku.
Jarek: "Dubliňané, Portrét umělce v jinošských letech" od Joyceho, to tady nenecháme ležet.
Lothar: "Psychedelie, Trilogie o halucinogenech", to bude dozajista fajn, a ještě "Květy zla" od Baudelaira, stačí?
Jarek: Jo, jdeme. Osm knížek nám stačí, nejsme přeci žádní megalomani. A taky musí zbejt ještě na cigára a nápojíčky.
Lothar: Tak s čím začneš? Jakejma větama ten náš třeskutý večírek odstartuješ?
Jarek: Tak pro začátek na rozehřátí něco z Nekonečnýho kruhu: "Bílí lidé vědí hodně. A přesto staví velké domy, jako by měli žít věčně. Ale bílí lidé nemohou žít věčně. Zakrátko z nich bude prach stejně jako ze mne," to řekl mladý náčelník kmene Čerokí v roce 1735.
Lothar: Začal jsi docela zkušeně, co ti na to tak odpovím. Nu, pomůže australská buddhistka: "Skutečné porozumění i víra mohou vzniknout pouze z osobní zkušenosti. A buddhismus je právě věc osobní zkušenosti."
Jarek: Tedy bravo, používáš moje zbraně, skoro si budu muset zvykat na to, že žák je bystřejší učitele. Ale bacha, Schopenhauer vymete pavučinku. Slyš: "Je zcela nemístné, abychom toleranci, kterou vůči tupcům bez mozku nutně potřebujeme ve společnosti, jež se jimi všude hemží, přenášeli i do literatury." Co ty na to?
Lothar: Kapku silná kávička, ale tenhle německej škarohlíd se s ničím nikdy moc nepatlal. Jde se dál. Něco z Psychedelie: "Máte-li se vrátit do některého z bídných stavů a již do této existence vstupujete, získáte tak skrze dobré činy vašich přátel, příbuzných, druhů a učitelů, kteří se z celého srdce odevzdali správnému vykonávání prospěšných skutků, a skrze radost, že je takto vidíte, takovou psychologickou rovnováhu, že se můžete pozvednout na vyšší a šťastnější úroveň, ačkoli jste původně směřovali dolů. Neměli byste proto vytvářet samolibé myšlenky. Cvičte se v čisté náklonnosti a pokorné víře ke všemu bez rozdílu."
Jarek: Jo, dobrý, jsem zvědavej, co vyždímám z Exupéryho, tak třeba namátkou: "Znamenitě jsem stabilizoval chod svých vrtulí a dodržuji kurs s přesností jednoho stupně."
Lothar: Herdek, chlapský slova, kapku přitvrdíme. Tak Charles Baudelaire zde praví: "Kdy mě zahrabeš zloruká Zhýralosti? Kdy, Smrti, přijdeš, sokyně jejích vnad, na ztuhlou myrtu jí svůj cypřiš vroubovat?" No, co ty na to, čumíš, že jo?
Jarek: Joyce ti na to lehce odpoví. Slyš! "Z knězových úst však zněla ta fráze neupřímně, věděl totiž že kněz o tom nemá mluvit lehkomyslně." No, co říkáš, stíhám, ne?
Lothar: Tak tedy Malý Velký muž, strana 326, bacha! "No, stará vojno," povídá Hickok a zadíval se na mě z vejšky přes orlí nos a světlý kníry, "naučil jsem tě všechno, co jsem tady na tom místě moh. Zbytek se můžeš naučit jenom, když se postavíš proti terči, kterej bude střílet na tebe."
Jarek: A, kurva. V tomhle kole vedeš, začneme další?
Lothar: O tom nepochybuj, jsem ve formě.
Jarek: Tak poslouchej, zase něco z Nekonečného kruhu: "Oči živých lidí hovoří slovy, která jazyk nedokáže vyslovit," řekl Mnoho Zásahů, Vraní Indián.
Lothar: Tak, co na to odpoví Arthur, počkej...
Jarek: Hele, dáme rauchenpauzu, jo?
15.12.2001
