Roztržka
Lothar: Jarku, nemyslíš, že to trošku přeháníš? Chápu, že někdy na člověka lezou nihilismy, nechutenstva a tak, ale to přece není důvod k tomu, být věčně pod parou, ne?
Jarek: Ty jsi zase chytrej jak rádio, viď amatérskej asketo plnej choutek a egománií. Ty mystagogu bez rozumnýho uzemnění, nedomrlej adepte na mystika, jsi v podstatě jenom blbej jak troky. Furt ti podkuřuju, jaký máš charisma, ale je ho v tobě tak asi jako v potoce slaný vody.
Lothar: Já ti za to nemůžu, že nevíš co se sebou, ale to tvoje prázdný tlachání s darmošlapama u piva, věčný morální kocoviny, jak to chceš dlouho vydržet?
Jarek: Drž hubu, jseš jako ženská, sereš mě stejně jako ony osoby, myslim teďka Majku a Hanku a další tyhle světice, kreténku.
Lothar: Hele, nechceš trochu brzdit? Mají o tebe strach, protože tě mají z neznámých důvodů rády.
Jarek: To ale neznamená, že když jsem na chvilku nezvěstnej, tak aby mě hnedle pohřbívaly. Mi říkala Majka a v zápětí Hanka, že si myslely, že jsem mrtvej, teprve potom je napadlo, že můžu ležet doma vožralej.
Lothar: A to tě nepřibrzdí ani tohle?
Jarek: Ty blbečku, to mě tak maximálně našlápne, co mě maj co pohřbívat, i když vono dostkrát si ráno říkám, že další zkurvenej den nevydržím. Jsem rád, že jeden skončil, a ejhle zase je tu další, s takovou nesnesitelnou pravidelností. Ty vole, ty nic nechápeš, žiješ v nějakých oblacích nebo kde, to ti to nedochází, jak všecko stojí za hovno?
Lothar: No nevím, a co takhle na chvilku vydechnout, zkusit nějakou z těch tvejch metod, jak nabrat sil? Že kašleš na knížky mě udivuje, ale asi už potřebuješ od nich oddech, ale že kašleš na mě i na ostatní, to se mi vůbec nelíbí.
Jarek: Seru na všechno, všeho mám dost. Jdu se zase kapku ožrat, a nelez za mnou, lež si klidně doma, vymejšlej ty svoje veršíky, kriplíku.
Lothar: Jarku, počkej, půjdu s tebou.
Jarek: Nemám zájem o nějaký moralisty, co jsou sami jeden velkej průser na dvou nohou. Čau, a už za mnou nelez. Až na tebe dostanu náladu, tak se vozvu sám. Jo a půjč mi nějaký prachy.
Lothar: Kolik? Jarku, mluvil jsem s Romanou, byl jsem s ní a Mimínkem na procházce, ptala se po tobě.
Jarek: Takhle vyladěnej za ní nepoběžím, až mě to přejde, tak tam zavítám. Čau. Ty zamrzlej hajzlíku.
Lothar: Dobře, dělej si co chceš, ale pak si nestěžuj.
Jarek: Tobě, ty magore, si stěžovat nepůjdu, stejnak si z tebe každej dělá jen prdel, obzvláště ta vdaná, kriplíku znásobenej, Lothare vypadni, dokud jsem schopnej tě vnímat, fakt delší dobu na tebe nebudu mít čas, jsi takovej umělohmotnej kretén, zmizni, ať ti fašouni nadělaj fašírku z tvýho ksichtu, to ti přeju.
Lothar: Jarku, skousnu to, že ti vadím, ale hlavně se nekamaraď s těma hyenama, co mlátěj do lidí.
Jarek: Máš mě za debila, debile?
Lothar: Hele, tady máš litr, a jdi se opít, ty Jarku hnusnej, neschopnej klidný debaty.
Jarek: Lothare, ještě jednou budeš poučovat, a bude mezi náma konec. Ten litr vítám. Do čtrnácti dnů.
Lothar: Hele, Hanka ti udělala tričko, vem si ho, bude ti v něm dobře.
Jarek: Lothare, ještě slovo, a jsi mrtvej.
Lothar: Prosím tě, hlavně se nechtěj prát.
Jarek: Nechci, ale dneska bys dostal.
Lothar: Jarku, dopadneš blbě, mám o tebe fakt strach.
Jarek: Já ho měl kolikrát o tebe, ale teďka zmiz. Dneska se zdemoluju, pak se stavim u Majky, a zejtra to bude ještě horší. Nechápeš nic.
29.1.2002
