Jarek, Lothar, večeře a I-ťing

Jarek: Jsem moc rád, že jsi přišel. Udělám úžasnou večeřičku. Tak, Lothárku, na co máš chuť? Kuřecí masíčko s fazolovejma luskama, a nebo ohřejeme šouletek?
Lothar: To jsi stihnul udělat šoulet? A kdy, prosím tě?
Jarek: No, já ho nestvořil, nechala mi ho tady Hanka. Je echtovní. Hrách, kroupy, majoránka, česnek, husí masíčko a sádýlko. Ňamka všech ňamek.
Lothar: A cibule, ne?
Jarek: Jsi viděl někdy Žida nebo Číňana krájet cibuli?
Lothar: Ne.
Jarek: No, tak nepoučuj, cibule, jak tě to napadlo? Tedy promiň, chci se udobřovat, a tak žádný ostrý slova, to si zakazuju.
Lothar: Hele, tak dáme kuřátko v luskách, jo, když se tedy udobřujeme. Mám uvařit kafe?
Jarek: Ale, nezlob, vše zařídí tatík Jarek. A ejhle!
Lothar: Ty vole, tobě se ty pracky třepou, počkej, já to vysypaný kafe smetu.
Jarek: No, no. Nech na hlavě. Trošku jsem během úplňkový noci hledal útěchu v lihových nápojích, ale už mi to nepředhazuj, to víš, nejsem svatej, a stejnak už s chlastem končím, houby inspirace, jen samej splín a chandra a ubrečený řeči, na to kašlu. Hele, jukni do ledničky, jak se tam na tebe zasmějou sodovčičky a džusíci.
Lothar: Fakt se tleměj, ty jsi fakt hotovkin.
Jarek: Tak a vzhůru do kuchtění. Pánvičko má, dnes tě zaplním po okraj.
Lothar: Ty vole, nepovídej si s nádobím.
Jarek: Dobře, dobře. A po jídle, víš, co si dáme? Připravil jsem a oprášil padesát řebříčkovejch lodyh, dáme si I-ťing.
Lothar: A co jako budeme divinovat?
Jarek: No, to, co máš na srdíčku, Lothárku, zavěštíme si, ptej se, na co chceš.
Lothar: Počkej, nejdřív se najíme, s prázdným břichem nemám chuť nic luštit.
Jarek: Jo a sehnal jsem pro tebe a Janu lístky na Cimrmany, na pátek.
Lothar: Půjdeš tam s náma?
Jarek: No, mám tři lístky, a tak asi jo. Jsi proti?
Lothar: Naopak, tak úchylnej smích, jako máš ty, by tam scházel.
Jarek: A co Jana?
Lothar: Ta proti tobě kupodivu nic nemá.
Jarek: Chutná ti?
Lothar: Jo, umeju potom nádobí.
Jarek: Ale jdi, kdo vaří, ten i meje, neměň pravidla.
Lothar: Tak a teď si dáme ten I-ťing. Už jsem si vymyslel dotaz.
Jarek: No, a smím vědět jakej?
Lothar: Jo, budeme se ptát, jestli se máme pěkně ponořit do mystiky, hledání jinejch světů, promlouvat se světicema a nebešťankama a tak, a jak na to.
Jarek: To jako my oba dva?
Lothar: Jasně, samotnýho mě to neba.
Jarek: Tak jo. Začni. Tajhle jsou kouzelné hůlky. Tak je rozhoď, já budu zapisovat.
Lothar: Jo, jdu na to. Odložíme základní lodyhu a začínáme.
Jarek: No, vidíš, jaký jsme profíci. Ani ne půl hoďka a jsme fertik. Takže: slabej jang, silnej jin, slabej jin, slabej jin, slabej jin, slabej jang. Dost podivný. No, dole teda máš čen, hrom, pohyb, nahoře ken, horu a zastavení. Počkej, mrknu do příručky, jakej že ti to vylez hexagram. Ouha, dvacet sedmička, čelisti. A druhej hexagram s přetočenou druhou čárou, tuej, jezero a ken, hora, čtyřicet jednička, ubývání.
Lothar: No to nezní moc povzbudivě. Přečti komentář, pak si ho přizpůsobíme. Není snad nic natolik děsivýho, abychom z toho neudělali nějakou pozitivnost, ne, Jarku?
Jarek: Spolehni se. Počkej, nejdřív si to přečtu, pak ti řeknu, jak si to vyložíme. Takže čelisti: Pod horou je bouře. Tak šlechetný člověk dává pozor na svá slova a řeč, je střídmý v jídle i pití. Ty vole, nekrkej, neslyšíš, že máš bejt střídmej?
Lothar: A ty už nepij, neslyšíš, že máme být střídmý i v pití?
Jarek: Je třeba vytrvalosti. Pak je to štěstí. Věnovat pozornost přijímání potravy a tomu, co lidé vlastně žádají a čím se sytí. Takže, ouha, Lothárku, hezky si medituj, ale opatrně, a hlavně bacha na nějaký zveřejňování, ne všecko je pro lidi stravitelný, jasnačka?
Lothar: Jasnačka. A co ten druhej hexagram?
Jarek: Počkej, ještě tady máme silnou druhou šestku, jin, vyčkej, copak to znamená? Jinová šestka na druhé pozici symbolizuje prý ženu, která nemůže žít sama a musí se opřít o jangového muže. A tak tedy tato čára se opírá o dolní jangovou devítku. Jenže tato základní jangová devítka je pro ni příliš vznešená a s tou čarou se nesrovnává. Tudíž se ani nesrovnává, aby s ní tato jinová čára žila. Za takových okolností nás nečeká vpředu nic dobrého. Taková výprava skončí zle.
Lothar: To je z jinýho soudku, a hlavně nemáme dole devět, ale sedm, takže se nás to netýká. Vlastní ponurej výklad si radši nechám pro sebe, nemám chuť teďka na nějaký depky. Čili, další hexagram, no, čti už.
Jarek: Takže ubývání. Obraz: pod horou jezero. Ubývání. Tak šlechetný člověk krotí svůj hněv a potlačuje žádosti.
Lothar: Vidíš, vidíš, takhle se to má dělat.
Jarek: Takže. Je důvěra. Je velké štěstí. A žádná chyba. Lze vytrvat. Ja dobré mít kam jít. Jak a čím? Dvě bambusové misky lze použít k důvěryhodné oběti.
Lothar: Kurnik. To sedí.
Jarek: No, dobře, I-ťing nám nikdy nelhal, co, jsi na mě ještě nakrknutej kvůli včerejšku?
Lothar: Houby, přemejšlím, jak provádět ty důvěryhodný oběti, víš, jak na to jít. Dvě mističky, musíme do toho spolu.
Jarek: To víš, že jo. Dáme cígo a proberem to. Tý jo, koukni z okna, jak je furt velikej a kulatej. Měsíček jeden.

30.1.2002