Jarek zase potkal Lothara

Jarek: Už jsem si myslel, že ses někam odstěhoval, skoro půl roku jsem tě tady neviděl. Co novýho?
Lothar: Novýho, novýho, počkej, až si něco vymyslim, tak ti to pak řeknu. A co ty, furt cestuješ říšemi čínskejch mystiků a divinátorů?
Jarek: Ho ho, si o mně myslíš že jsem zkamenělina? Že jsem jako nějakej ten akademik, co celej život pitvá jedno a to samý, nejlíp třeba jen jednu dávno mrtvou figuru?
Lothar: To jsem nikdy neřek, že jsi akademik, moc dobře vím, že tady v čtvrtej cenovej tyhle holomci nevysedávaj.
Jarek: Tak tedy, Lothare, dobře, nyní jsem již delší čas zafixován na nákup a četbu literatury o původních obyvatelích Želvího ostrova.
Lothar: Aha, Indiáni tě berou?
Jarek: Jo, Indiáni a historky o kapsářích v MHD, to je to, čím teďka žiju.
Lothar: Hele, o Indiánech, to necháme na jindy, ale mohl bys mi nějakou tu o těch kapsářích povyprávět?
Jarek: Nejdřív se zeptám svého ochranného ducha, Orla Kulhavce, zda je pro, pak trošku okouřím náš stůl vonným dýmem, bych zahnal lstivého ducha Myšáka Nezbedu, co mě věčně chce odvést od „dobré červené stezky", šmejd jeden. Jsou to tuhé boje, když chce pokálet můj domácí oltářík svými malými černými bobečky, plnými záporné energie. No, Wakan Tanka je velký, a tak většinou Myšáka odeženu. Jo, ty jsi chtěl slyšet něco o těch kapsářích?
Lothar: Jestli máš potřebu svěřit se s válkou s Myšákem, klidně pokračuj, o kapsářích se to dozvím jinde, stačí si pořídit periodikum s velkými písmenky a barevnými fotkami a budu toho vědět ažaž.
Jarek: Tak tedy o kapsářích. Prozradím ti jejich novou metodu, o té se nikde nepíše. Ani kapsaparty z Bartolomějský se o ní nikomu nesvěřujou. Už není v módě hromadný útok, i když mnohý zpozdilci ještě pracují ve skupinkách, na turisty neznalé místních poměrů to ještě stačí, ale většina obyvatel je má už přečtený a policajti taky už nejeden tenhle gang rozprášili. Teď je nejnovějším trendem pracovat neokázale a hlavně o samotě. Nejprefíkanější loupežník, ještě nevím, jak se jmenuje, ale už jsem o něm hodně slyšel, pracuje takto: Nastoupí do tramvaje, přistoupí či přisedne za starší, ještě trochu pohlednou ženu, a začne do ní hučet. Ten, o kterém mluvím, uvádí ženy do totálních rozpaků tím, že jim začne vykládat, jak jsou nádherné, potom se u toho zadumá, a pak na ně vypálí jméno ženy, které jsou podobné. Třeba „Anežka Hodinová-Spurná", nebo „Kleopatra", ženská nechápe nic, on se nenápadně ochomejtne kolem její kabelky, rozloučí se, vše samo sebou provedeno rychle a skoro podle Gutha-Jarkovského, no a když se ženština probere z toho šoku, zjistí, že má v kabelce jen kapesník.
Lothar: No jo, a tys ho viděl?
Jarek: Zatím ne, ale mám jeho popis a vím kudy chodí, jednou si na něj počíhám a zahraju si na zákon, doufám že mi s tím pomůžeš, co? Lov kapsáře, to by mohlo bejt vzrůšo, to jsme ještě nikdy nepodnikali, co? Jsi pro?
Lothar: Jo, Skororudej bratře, vezmu si na to dovolenou a budem lapat zloděje, to bude určitě větší vzrůšo než jezdit někam na prázdniny do ciziny.
Jarek: Jasně, lítat rogalem kolem Anapurny, potápět se v Rudym moři a podobný blbinky, to by uměl každej, ale spolupracovat se zákonem ve svém volném čase, na to hned tak někdo nemá.
Lothar: Tak jo, dám ještě jedno a svištim. Zejtra se ti ozvu, jestli a kdy mě pustěj z práce, doufám, že jo. Jsem už na ten hon celej říčnej.

24.6.2002