Jarek, Lothar a Evina matka
Jarek: Já to toleruju, Lothare, že nechodíš do hospody, když jsi teďka pořád s tou svou Evou, ale nějak nemůžu do dneska pochopit, jak je to možný, kde se to v tobě vzalo, že jsi najednou takovej seriózní, takovej líbeznej blbínek. Furt jen Eva, Eva, nemáš tam něco jinýho, trošku podebatovat o Dalajlamovi, Akihitovi, o tom nebývalém klidu, když už mazlíci Klaus a Zeman nejsou tak vidět, je toho moc, co bych s tebou chtěl probírat, a ty věčně mluvíš jen o ní. No, nečum na mě, žárlím.
Lothar: Jarku, já chápu, že ti lezu na nervy s tím, jak málo myslím poslední dobou na něco jinýho než na Evu, ale pochop, mně je ti s ní tak fajn.
Jarek: No, dobře, já to tak nemyslel, já se mezi vás nechci montovat, a ono popravdě řečeno, jsem rád, že ji díky tobě znám, ty její historky a cáklý žertíky mám docela rád.
Lothar: A taky musíš uznat, že takovej víkend, jakej nám pochystala Evina matka jsi ještě nezažil, co?
Jarek: Narážíš na to, jak jsem z ní byl vykolejenej?
Lothar: Jo, já už ji několikrát viděl, už jsem si zvyk, ale ty jsi byl na to, jakej jsi kliďas a všeználek, pěkně mimo. Nezapomenu, jak jsi se ksichtil v metru, když dusila toho chlapa, co seděl vedle ní.
Jarek: Jo ten, jak mu třikrát sdělila, ať se šoupne, on se dvakrát šoup, a potřetí ztratil nervy a už se nešoup?
Lothar: A jak mu pak řekla, že je nehodný pán, he he he, ten čuměl.
Jarek: Hele, moc se nechechtej, si pamatuju, jak jsi po prvním setkání s Evinou matkou čuměl ty. Tě viděla poprvý v životě a hnedle se zeptala jestli piješ, pěkně jsi tehdy nechápal, a jakmile jsi byl u ní na návštěvě, už testovala, jestli jsi byl na vojně, jestli máš maturitu, a podobný veselý otázka kladla, co?
Lothar: Otázky mě ani tak nevykolejily, jako spíš to, že dumala nad tím, proč jsem ve svým věku pořád svobodnej, nešlo jí to na rozum, že prý za tím něco bude, že jestli tedy, když jsem po třicítce a bez vlastní ženy, nemám nějakou vadu: dlouhý uši, jednu nohu kratší, uřízlej prst, nekoktám, prostě ďábelský úvahy. Pak vyloučila tělesnou vadu a vrhla se na téma komplexy, že jako, jestli mě nějaká ženská nezničila mou psýché, jestli nejsem zahořklej, a tak. To jí taky přešlo, a víš co vymyslela naposled?
Jarek: To netuším, na co tahle osoba může přijít, to si fakt nedokážu ani představit.
Lothar: No, asi bys to neuhod, víš, co ji napadlo, proč jako jsem svobodnej?
Jarek: Říkám, že netuším.
Lothar: Tak tedy ona se zeptala Evy, jestli nejsem vrah. Bez legrace, se zcela vážnou tváří se na to zeptala. Fakt zatím mě pokaždý dostala. Skvělá ženská.
Jarek: Jen v tom obchoďáku s náma nemusela vymetat všechny kouty a regály celej půlden.
Lothar: Ale neříkej mi, že na ten nákup s ní někdy zapomeneš.
Jarek: No, máš pravdu, co ona dokáže, to neumí žádnej jinej člověk v celý týhle republice. Budeš mít fakt tchýni hodně netradiční. Tak a probereme konečně ty asijský celebrity, co se teďka potulovaly po Praze?
Lothar: Jasně.
9.7.2002
