Lothar: Jarku, řekni mi, co se ti honí hlavou. Vždycky mě to zaskočí, když můžu nahlídnout do tý hlubiny.
Jarek: Probírám si tak v duchu, cože jsem si to našlehal do hlavy, když jsem přes víkend vejral na televizi, na takovej kanál s dokumentama. Tak tedy už vím, že v Nubii měli pyramidy, dokonce tam postavili poslední v Africe, Močikové v Peru na svejch pyramidách zase masově vraždili, vořezávali maso svejm zajatcům za živa ze zad a tak, parchanti. Dobrý bylo taky povídání o Hitlerovi a Amíkách, jak furt koumali, jak na něj, jestli není úchyl a tak, ale nic novýho v tom spektáklu v podstatě neřekli. Taky mi dost zamotalo hlavu, že jsem zapomněl, jak se jmenoval sestavitel ruský atomový pumy, byl o něm celej dlouhej pořad, takovej intík s kozí bradkou, no a jak jsem si nemoh vzpomenout na to jeho jméno, jenom chvilku potom, co jsem to shlédnul, tak jsem byl nervózní jak prase, znáš to, ten pocit bezmoci, když to v hlavě někde je, ale nevíš kde, že jo.
Lothar: A ve slovníku nebyl?
Jarek: Asi tam někde je, ale kde, když nevím, jak se jmenuje, že jo, ty chytrá hlavo.
Lothar: Taks to měl hledat pod atomovou bombou.
Jarek: Na to jsem přišel taky, ale ve slovníkách tyhle militantnosti moc neprobíraj, takže jsem ostrouhal.
Lothar: Takže tedy nevíš, jak se jmenuje. Nevzpomenul sis?
Jarek: Nevzpomněl, ale protože nejsem takovej trubička, jak si asi myslíš, tak jsem přišel na to, že existuje televizní program, a tam to jméno samosebou bylo. Kurčatov se jmenuje. Rozporuplná figura.
Lothar: A nebylo by bejvalo lepší, kdybys dělal něco jinýho než brejlil na bedýnku?
Jarek: Bylo nebylo, jsem prostě televizi sjížděl, co naděláš, měl jsem na to chuť.
Lothar: Hele, a když byly ty povodně, to si asi furt jel zpravodajství, když máš teďka tu svojí televizní mánii, že jo?
Jarek: Jo, obzvlášť jsem si pochutnával na zprávách na Nově, Zuna a Tuna, hrůzostrašný, skandální, nebývalý, exkluzívně na naší TV, neslýchaný, nečekaný odhalení, byli jsme u toho jediní, chlap, co řídí traktor, a pod ním popisek traktorista, prostě na ně nikdo nemá.
Lothar: Jarku, a nebylo by lepší, kdybys radši zase začal chodit do hospody a chlastat? Ta role televizního maniaka mi u tebe nějak nesedí.
Jarek: Lothare, ono mě to přejde, chystám se vrhnout své síly na umění, budu zase kreslit a psát pouetry, vzpomínáš, jak jsem tehdy nakreslil tu ruku a na ní seděla ta malá postavička, schoulená, moc se ti to tehdy líbilo.
Lothar: Jo, to bylo tehdy, jak jsme psali ty patafyzický básničky a tys to ilustroval, škoda, že nevím, kde to skončilo, bylo to těžký umělecký vzepjetí, bojim bojim, že tak dobrý už hned tak nebudeme. Taky si vzpomínám, že jsme tomu říkali fialovozelený období, protože tys ty svý řádky psal zeleně a já svý fialově, panečku, to byly časy.
Jarek: Nemaluj čerty, cejtím formu, zase něco splichtíme, jen co propiju tu televizi.

26.8.2002