Lothar: Jarku, člověče, odlož už ty noviny a vyhlédni z okénka, jak je tady hezky, řeka, stromy, chatky, jako by je uplácali trpajzlíci, a nebe tak pěkně podzimně modrý.
Jarek: Počkej, Lothare, teďka zrovna tady čtu, jak zase náš skvělej předseda neví, ale doopravdy neví, proč tenhle nebo támhleten ekonom dostal Nobelovku. Ten profesor, to je ale kanón, kurva.
Lothar: No a to je tak děsně zajímavý, že s tím nedáš pokoj ani přes víkend? To furt musíš držet palec na tepu doby a věčně ty sláty hltat jak blbej?
Jarek: Tak to prr, Lothare, mám rád tvůj břitký jazyk, ale do mého občanského vztahu k politice a společenském žití vůbec se mi, prosím, nemotej.
Lothar: Dobrá, dobrá. Ale to jsme nemuseli nikam jezdit, když si pořád jen čteš a čteš, vždyť z těch potištěnejch papírů jednou úplně zmagoříš.
Jarek: Hele, už mě začínáš fakt štvát, já se ti taky nepletu do tvých věčných lásek a náladiček, tak mě zase na oplátku ty nech na pokoji, ještě shltnu orientaci, nedělní přílohu, a pak si můžeme v klidu promluvit o krásách přírody. Křížovku si nechám na doma, že jsi to ty.
Lothar: Já už o to ale skoro nestojím. Jsem se těšil, jak spolu budeme zpívat nyvé písně, prudit spolucestující tady ve vlaku, komentovat krasavice, a potom vyrazíme do hvozdů, a pak zase budeme vyhlížet první venkovskou hospodu, kde znaveni chůzí pojíme, družně popijeme a pobesedujeme.
Jarek: Hm, jo. Dočkej času jako husa klasu.
Lothar: Ty jsi ale ...
Jarek: Chceš říct degustátor kulturního dědictví?
Lothar: Věčnej iritátor!
Jarek: A ty jsi lidské bytosti imitátor!
Lothar: A ty aligátor!
Jarek: Hele, tady je to pěkný, vystoupíme?
Lothar: Jo, už je načase, jinak bych fakt začal uvažovat o tom, že tě něčím majznu.
Jarek: A Lothare, to víš, že Tibetská kniha mrtvých se vlastně vůbec nejmenuje Tibetská kniha mrtvých, ale "Velké vysvobození v bardu skrze naslouchání"? Jak je to tibetsky, můžu nalistovat, mám ji s sebou v batůžku.
Lothar: Jo, tak to probereme. Nejdřív si ale musíme určit trasu výletu. Tamhle je ukazatel.
Jarek: Půjdeme po modrých kolem řeky?
Lothar: Jo, třeba. Dáš mi cigáro, Jarku?
Jarek: Jasně, a ta řeka mi něco asociuje, počkej, jen co to nalistuju, poslouchej: "Na břehu řeky se sejde šest bytostí různého druhu. Lidská bytost vidí v řece vodu, substanci k umytí nebo uhašení žízně; Pro zvíře, jako je ryba, je řeka domovem; Bůh v ní spatřuje nektar přinášející blaho; Polobůh zbraň; Hladový duch hnis a páchnoucí krev; A bytost z oblasti pekla rozžhavenou lávu."
Lothar: Brr, ještě, že jsme lidi.
Jarek: No jasně.
Lothar: Hele, přidej ještě nějaký to moudro.
Jarek: Milerád. Tak tedy něco z Blakea: "Kdyby byly dveře vnímání očištěny, vše by se jevilo... jak to je - nekonečné."
Lothar: Tak tedy, degustátore, mám pocit, že se nám výlet vydaří.
Jarek: Klasicky.
Lothar: Jako dycky.
Jarek: Základ je dobrá obuv, že?
Lothar: Dobrá obuv na nohou a nebe nade mnou, to je to, co mě udivuje.
Jarek: Ty jsi ale blbec. Ale zpátky k těm Tibeťanům...
