Mimínek
Mimínek: Éééé - ééé
Jarek: Romano, ten tvůj Mimínek to je ale chlapík, řve už od tý doby, co jsi ho dala do kočárku, jsou skoro čtyři, a tak už to bude skoro hodinu a půl.
Romana: Dneska se tedy předvádí, normálně takhle dlouho řvát nevydrží.
Mimínek: Ééééé - éé
Jarek: A co mu tak vadí?
Romana: Nemá rád kočárek.
Jarek: To já bych se vozil. Panečku, hezky na zádíčkách, cigárko, jen by se z kočárku kouřilo a okolojdoucí by se té rozsochaté kojné ptali, jakej že to veze exponátek v tom velekočárku.
Mimínek: É - éé
Jarek: Hele, už mu dochází dech, Mimínkovi.
Romana: Nezakřikni to.
Jarek: A já si stejně myslím, že mu vadí, že jsme u toho rybníčka zahnuli doprava, Mimínek určitě chtěl jet doleva a doteď to ještě neskousnul. Viď, Mimínku.
Mimínek: Ééééé
Jarek: No jo. Budliky budliky, Mimínku, hele, zatahám tě za ouška, ty vyplázneš jazýček jako Mates, jo, Mimínku?
Mimínek: ....
Jarek: No jo, usmívá se, já to s drobotinou vždycky uměl.
Mimínek: Éééé - éééé
Jarek: Nebo, že bych se plet?
Mimínek: Éééé
Jarek: No jo, Romano, ten Mimínek fakt vyrůstá v bohatýra, ty plíce jak zvon, ta velebná postava. Joj, to bude bohatýr. Ale aby to s ním nedopadlo jako s Iljou Muromcem, ten se celejch třicet let válel na peci, vzrůstem bohatýr, oči jak sokol, rozumu už víc než dost, ale ruce se mu nehýbaly, nohy ho nenesly. To museli přijít tři pocestní - poutníci a vyzvat ho, aby vstal, a říct mu, že bude junák udatný, v tvrdém boji bude nepřátele přemáhat, siroty a vdovy ruské ochraňovat. A pak šup, Ilja vstal a nepřátele jednoho po druhém porubal. Joj.
Romana: A Jarku, proč s tebou dneska nepřišel Lothar, těšila jsem se na něho.
Jarek: No, buďto má rande s Janou, a nebo skládá milostné rýmy, teď je tím jako posedlej. Moc s ním není řeč.
Romana: Už usnul, sláva.
Jarek: No jo, trošku si schrupnout, to bohatýra jen posílí.
Mimínek: ....
Romana: A to jseš na Lothara rozzlobenej?
Jarek: Ale kdepak, jak říká jeden můj oblíbenej esoterik z Němec, když někoho dobře znáš, rozumíš mu, nebo tak, tak se na něj nemůžeš nikdy doopravdy rozčílit, zatratit ho. Jsem to řek' blbě, ale tak nějak to prostě je.
Romana: To je pravda, ale není to zase nic tak moc převratnýho, ne?
Jarek: No to ne, ale to není jediný, o čem tenhle člověk pojednává, je to machr na astrologii, tarot, magii, alchymii a tak, takovej ten vyznavač vertikálních analogií, a ne jen horizontálních.
Romana: A co to je?
Jarek: No, horizontální je třeba, že kočka, pes, vrána, kapr, všichni jsou zvířata, a to je každýmu hnedle jasný. Ale třeba najít souvislost mezi olovem, břečťanem, vězením, horníkem, saturnem a tak, to už nezvládne každej, a všechny třeba tyhle věci mají společnou nějakou ideu, mají nějaký skrytý společný prvek, a na to už normální neesoterik nekápne, chápeš?
Romana: No jo.
Jarek: Hele, Mimínkovi je to putna, chrní.
Romana: Podívej se na ten panelák, proč je tam to velký kolo a uvnitř kříž?
Jarek: Tos mi hezky nahrála, ten můj esoterik mi totiž otevřel oči i co se symbolů v astrologii týče. Kolečko je duch, půlkruh duše, čtverec, tedy kříž, hmota, tělo. Proto třeba slunce je kroužek s tečkou uvnitř, měsíc půlkruh. Merkur má půlkruh, kolečko a dole křížek, ukazuje tedy sjednocení všech principů v harmonický vyrovnanosti. Všechny planety jsou takhle poskládaný.
Mimínek: Ééééé - ééé
Jarek: No jo, Mimínku, bohatýre, budliky, budliky.
Romana: Řídíš ten kočárek jako medvěd.
Jarek: Ale no jo. No jo. Vždyť si to docela svištíme, ne?
Romana: I medvědi dokážou být rychlí.
25.11.2001
