Jarek s Lotharem o Mimínkovi
Lothar: A jéje, koho to sem čerti nesou?
Majkl: Poznal jsem vás, jste muži tisíce tváří, hahahá.
Jarek: Ty vole, tys byl vždycky děsně vtipnej. To ta vtipná kaše po ránu, ne?
Lothar: A trapnej knedlik k obědu, že jo?
Jarek: A co, že jsme tě tak dlouho neviděli?
Majkl: Seděl jsem.
Jarek: A za copak?
Lothar: Nevyzvídej, ty jsi hrozně zvědavej.
Majkl: No, lapli mě v sámošce. To víš, šroubek, matka, podložka.
Lothar: Cože?
Majkl: Ále, perník, héro a roháč.
Jarek: To je tedy lahodná směsice.
Majkl: Héro mě pěkně zklidnilo, takže jsem byl totál v klidu, perník našláp, takže jsem byl rychlej jak vítr, pobral jsem toho do krabice docela dost, jenže pak zabrala podložka, roháč, chápeš, a já s tím lupem usnul pod regálama, takže mě benga lapli jak malinu.
Jarek: No tohle jsem ještě nečet'.
Majkl: Kup mi ferneta, jo?
Lothar: Nepůjdem radši?
Jarek: Jo, jdeme. Majkle, tak se opatruj.
Lothar: Jarku, nezlob se, že tě táhnu pryč, ale já fakt teď nemám vůbec náladu sledovat někoho, jak se demoluje. Jak se mrská jak ryba na suchu.
Jarek: No jo, Majkl, ten už z toho nevyleze, vždyť v tom lítá od nějakých patnácti let, a už mu je přes čtyřicet, ten se už nezmění. Tedy k lepšímu.
Lothar: Já ti, Jarku, teďka, jak jsem zamilovanej do Jany, tak jsem tak trochu zamilovanej do celýho světa. A jsem na tyhle věci nějak víc citlivej.
Jarek: A co tvý démonci, sere je to?
Lothar: No, trošku jsem s nima měl drobnou potíž, ale snad je to za mnou.
Jarek: Jo, pozdravuje tě Romana, byl jsem s ní a Mimínkem na procházce. Mohl jsi jít s náma. Vždyť ji máš rád, ne?
Lothar: Jo, to víš, že se Mimínek kvůli mně narodil o skoro tři neděle dřív?
Jarek: Nekecej, takovýhle magický schopnosti že bys měl, ty čaroději pomatenej?
Lothar: Žádný čáry máry, Jarku, jen jsem s Romanou, když byla v osmým měsíci, jel na chatu, a šli jsme pěšky osm kiláků od vlaku, a pak jí v porodnici řekli, že to s Mimínkem tak zacvičilo, že už musel dřív na svět.
Jarek: Ty jsi ale fakt hovád, viď. No aspoň je Mimínek blíženec jako ty, se má, že jo?
Lothar: A víš, co ještě bylo dobrý? Když jsme šli s Romanou a jejím bříškem kolem Dráblíka, tak se vyklonil z okna tý svý haciendy a hulákal na mě: "Lothare, tak koukám, že se musíš ženit."
Jarek: Jo, samozvanej šerif Dráblík, to je pako, ale nediv se mu, jak mohl čuchat, že Mimínek není tvůj, když jsi na chatu jezdil s Romanou bez Romana?
Lothar: No jo, zajdeme ještě na Růžek?
Jarek: No, vidíš, není to s tebou tak tragický. A co nějaký milostný básničky, dáš mi počíst?
Lothar: No, pár jich tady s sebou mám.
Jarek: A Lothare, nechtěl bys takhle náhodou svýho Mimínka, mě tak napadlo.
Lothar: Proboha, Jarku, ty mě dokážeš poslat do kolen. Otevíráš starý rány. Já tehdy Dášu nehnal ani omylem na potrat, kdybych to byl bejval věděl, že se mnou čeká dítě, tak bych si byl bejval s Pavlou nic nezačínal. Kurva. Těch bezesnejch nocí. Někdy mě tak napadá, a začínám si tím být skoro jistej, že ti moji démoni nejsou žádný démoni, ale duše toho nenarozenýho Mimínka, co mi tak až trochu moc naturalisticky ukazuje, jak to vypadá, nenarodit se. Bytostně cítím, vím, jak je nenarozenejm děťátkům.
Jarek: Lothare, a já blbec ti furt něco vykládám o buddhismu. Já jsem teď tohle fakt nechtěl začínat. Já to ani omylem nechtěl zavíst semhle. Člověče, vždyť, co se stalo, se muselo stát. Na náhody nevěříš, ne? Hele, nesmíš o tom furt bádat a rozebírat svý viny, jinak se z toho pomátneš. A hele, nekoukej na mě takhle, tyhle tvoje temný oči, to doopravdy není nic hezkýho na pohled. Proboha, proč já idiot o tom Mimínkovi začínal?
Lothar: No, už se stalo. To zase bude noc. Já vím, že za to nemůžeš, ale dostal jsi mě.
Jarek: Tak mi přečti nějakou tu básničku.
Lothar: Jo, to jo, teď na to tak mám náladu.
Jarek: Hele, nechceš dneska přespat u mě, začínáš zase vypadat děsně.
Lothar: Skoro jo, Jarku. Sám tedy bejt rozhodně nechci. I když zvládnul bych to. Ach jo. Sám jsem netušil, jak toho Mimínka prožívám. Je mi do breku.
Jarek: Ale, vždyť dobře víš, že bez utrpení by život nebyl to pravý vořechový, nebo makový, podle chuti, že jo. Hele, klidně bul. Kdyby někdo jenom kváknul, tak mu rozbiju dršku.
Lothar: Ale ten Romanin Mimínek je ale cvalík, co?
Jarek: Sokolík jasný je to. A řve jak lev. Prostě nádhera.
26.11.2001
