Alter ego: Léta Páně tisíc pět set šest set a něco, už tehdy jsem byl šílenej, a hulvát, a s ničím a nikým se moc nemazal, jenom jsem ještě nevěděl, že tě potkám, ale něco jsem asi tušil, a tak jsem tady zase.

Ženské hlasy: Nějak moc si dovoluje, myslí si, že mu všechno projde, Bohunce řek, že je kráva, a Janě, že se s tím rozvodem prý kvůli němu zbláznila, a ... drby drby drb ...

A už dost, vypínám je, zapaluju si spartu míru a házím slabší součástky ze skály, pouštím si Spirit of the Red Man, nemám chuť si tohle hezký období kazit nevydařenejma halucinacema, tady to není zrovna nejlepší prostředí na dokonalý uklidnění, třeba ten vůl za zdí, co přešel z novy na olympiádu, má jediný štěstí, že moje agresivita spaluje sebe samu, dětské hlásky zpívají o Wakan Tankovi, praská oheň, šumí voda, tohle si z hlavy vyhazovat nemusím, no, až budu velkej, už si sny budu řídit sám. Třeba.
13.2.2002