Zavřel knížku i oči a obratným chvatem na svém dobře ochočeném ovladači zesílil zvuky hrací skříně. Před očima se mu rozsvítilo slunce, stejně jako za špinavými záclonami na okně, které míří na jih. Letět letadlem nad pouští? Bruslit po zamrzlém Tichém oceánu? Klouzat se na skluzavce v krápníkových jeskyních? Procházet se po Stromovce a naslouchat štěkotu psů a výskotu neposedných mimin? Lézt po žebříku na posed v brdských lesích? Všechno je možné.
Otevřel oči. Kazeta dohrála. J ho pozvala ke stolu. Aby poobědval. Jídlo bylo dobré. Jako vždycky. Když byl talíř prázdný, rozvalil se na židli, upil studené kafe z hrnku s nosorožcem a umotal si cigaretu z černého tabáku Javaanse Jongens.
Na světě je víc možností než lidí, tahle myšlenka ho rozesmála.

30.3.2002