V.

Jsem tím kým jsem, jsem tam kde jsem, vypadám tak jak vypadám, cítím se tak jak se cítím a vnímám to co vnímám. Tak to bychom měli zcela jednoznačný a vyčerpávající popis situace. Má jeden háček - nejste z něj asi příliš moudří. Nyní udělám takový podvod - budu se tvářit jako že vím jak se věci mají, jako že jsem chytrý člověk, který ví jak na vás budou má slova působit a který si je vědom všech aspektů situace, ve které se nachází.

Nacházím se v hospodě, restauraci, putyce anebo kdekoliv jinde, kde pivo teče proudem. Sedím na židli a židle sedí na mně. Jsem mezi 6 stěnami. Nade mnou je černá podlaha a pode mnou je černý strop. Možná je tomu naopak. Ostatní stěny jsou černé. Naproti mně sedí chlapík v černém a ještě dva týpky nedodržující intimní vzdálenost. Je neděle a jako každou neděli mám špatnou náladu, kterou si zlepšuji konzumací alkoholu a kouřením malého množství trávy. Nyní je již večer, řekl bych i po půlnoci a náladu mám již mnohem lepší než ráno. Mám s sebou papír a tužku. Mám zde k dispozici i pivo a objekty pro inspiraci. Měl bych začít psát, jinak se zase ožeru a večer přijde vniveč.

1. Salát

Seděli společně u velkého kulatého stolu obtěžkaného mísami, hrnečky, vázami, příbory, ubrusem a talířky. Stůl byl postaršího vzezření, mírně potlučený, ale dokonale zapadající do atmosféry verandy kde se tyčil ve středu obklopen rohovou sedačkou, jež byla potažena látkou imitující hnědý mramor. Tanner a Laura zasedli ke stolu, pohledy zapřeny do sebe silou dvou milenců v posledním tažení. "Miláčku ty jsi báječný!" pronesla Laura k Tannerovi, jenž se nemohl pýřit jen pro nedostatek peří. "Tak krásný oběd, to si snad ani nezasloužím." pronesla Laura a svůj proslov doprovodila svůdným pohledem. Vzala řízek, který Tanner jenom osmahl a šla si jej do kuchyně dosmažit. Tanner nedovedl pochopit, proč se Laura zbavuje tak chutné šťávičky, již on od mládí zbožňoval. Zatímco byla Laura pryč vzal nůž a nasekal cibuli. Přidal rozsekaný salát. Jistou rukou nabral špetku soli a hodil ji do salátu. U majoránky zaváhal, zdali lžičku anebo raději lžíci. Padla tam lžíce. Dále následoval černý pepř celý, bílý pepř mletý, paprika červená, jedna feferonka, fenykl, pórek, tymián, nastrouhaný lilek a cuketa. Za stálého míchání přidával koření na grilování, vegetu, chilli, hřebíček a kmín. Jako třešničku na vrcholek dortu přidal speciální koření z třešňové kůry, na něž znal recept jen on. Zdědil jej po prababičce, která mu jej odkázala na smrtelném loži. Hotový salát rychle a nenápadně naservíroval a posadil se. Laura, vkročivši na verandu, nemohla uvěřit svým očím. "Ty mně dneska připravuješ jedno překvapení za druhým. Doufám, že se ti budu moci odvděčit." pravila Laura a mlsně si přejela jazýčkem přes rtěnku. Vzala si kousek salátu a umístila jej na špičku jazýčku. Lascivně sousto spolkla. "Och," neudrželi se - Tanner při pohledu na Laura a Laura díky chuti salátu. "Co jsi tam všechno dal drahoušku?" tázala se ohromeně Laura. "Je toho hrozně moc, to bys mi ani nevěřila," vykrucoval se Tanner. "Ale jen povídej, ty zvíře!" horlivě naléhala Laura.

"Zatímco jsi byla pryč vzal jsem nůž a nasekal cibuli. Přidal jsem rozsekaný salát. Jistou rukou jsem nabral špetku soli a hodil ji do salátu. U majoránky jsem zaváhal, zdali lžičku anebo raději lžíci. Dal jsem tam lžíci. Dále jsem přidal černý pepř celý, bílý pepř mletý, papriku červenou, jednu feferonku, fenykl, pórek, tymián, nastrouhaný lilek a cuketu. Za stálého míchání jsem přidával koření na grilování, vegetu, chilli, hřebíček a kmín. Jako třešničku na vrcholek dortu jsem přisypal speciální koření z třešňové kůry, na něž znám recept jen já. Zdědil jsem jej po prababičce, která mi jej sdělila na smrtelném loži. Hotový salát jsem rychle a nenápadně naservíroval a posadil se. Pak jsi přišla ty a dál už to znáš." pravil na jedno nadechnutí Tanner.

Jak bych měl pokračovat dál. Salát - přes ten povede cesta dál. Ti dva jsou nadržení jak jeleni v říji. Ale aby neskončili jenom u slov, to by mě moje čtenářky ukamenovali. Jak je rychle dostat do postele? To jsou ty problémy, když člověk začne milostný román psát od stolu místo od postele. Co kdybych tuto pasáž vynechal a celý děj přenesl jenom do postele. Vždyť čtenářky určitě taky nemají čas, aby četli ty keci kolem. Ale abych to s tou redukcí zase nepřehnal!....

Ten člověk v černém u vedlejšího stolu chlastá jak doga a sleduje mě nepříjemným pohledem. Raději odvrátím zrak. Ještě pořád se na mě čumí. Homouš jeden - jak kdyby mně chtěl zbalit. Teďka se lascivně olýzl a přitiskl své rtíky ke škopku. Ten je nechutný. Co to má vůbec na sobě? Vypadá jak kdyby dojel z divokého západu. Na čele nemá ani vrásku. Vypadá jak stělesněný ideál árijce. A co ta dvojička? Jak se tu naproti mně laskají. Vypadaj sice poklesle ale mladé libido neposkvrněné ránami osudu je silnější než oni. Je jasné kde ti dnes skončí - v kostele. Půjdou si pro odpustky. Maj jich zapotřebí. Říkaj si pořád že se maj rádi, objímaj se a občas vylučují slzy. To bych rád věděl proč. Nemusím vědět všechno. Teď si dám pivko a jdu psát dál - já je do té postele nějak musím dostat.

2. Preludium

"Tannere! Já nevěděla, že jsi tak báječný kuchař. To by mě zajímalo zda jsi tak zručný ve všem?" pravila Laura tónem roztoužené milenky. "To víš, že jsem tak zručný ve všem housenko moje. Všechen nábytek a řezbářská práce v tomto domě pochází ode mně. Rovněž klenbu, které sis možná povšimla ve vstupní hale, jsem kreslil já. Je to věrohodná kopie Michelangela. Nejvíce jsem hrdý na svoji postel, kterou jsem vyzdobil secesními kudrlinkami a funkcionalistickou matrací. Kromě této zručnosti, však ovládám i hru na šest hudebních nástrojů a dva roky jsem pracoval v JZD, takže i krávy umím podojit a koně nakrmit. Jsem i členem šesti představenstev. Z toho mám většinu peněz. A to všechno bez práce!" pronesl opět jedním dechem Tanner. "Och," procítěně vzdychla Ofélie. Neukázal bys mně tu uměním prožranou postel!"

Jde to dobře. Už půjdou k posteli. Jaký krásný přechod jenom na osmi řádcích. A už jsem tam dvakrát napsal slovo postel. A kruci. Ona se přece nejmenuje Ofélie. Ale to je jedno, třeba si toho nikdo nevšimne. Já si musím zívnout - promiňte, ale ruku před ústa si nedám. Už bych měl jít taky do postele; ale ne za starou! Ještě, že už máme oddělené ložnice. Jinak bych musel sdílet lože s ní. Jednou mě totiž stará naštvala. Hledal jsem inspiraci pro svůj román V peří oděná v Kritice praktického rozumu, když mě vyrušila manželka - prej by se chtěla milovat. Představte si, že si otevřela dveře do mojí ložnice klíčkem a ještě tvrdila, že jsem jí ho svěřil. Té bych jej nikdy nedal! A vyrušila mě v takové dobré pasáži. Bohužel už nevím o čem byla. Od té doby jsem stačil vyměnit zámek k ložnici a klíček nosím stále s sebou. Překvapení se už nekonají. Tak dost vzpomínek. Dám si další pivo a pak zas do práce.... Kruci já už nemám peníze na pivo.... Že bych si půjčil od párku? Raději ne - zase brečí a ta holka vypiskuje že jí zabili nějakého přítele. Ten tlusťoch jí k tomu notuje. asi to byl přítel společný. Každopádně nemám chuť se s němi konfrontovat. Ale co udělám bez piva? Já někomu něco provedu...

3. Postel

Laura vkročila pravou nohou do ložnice. Srdce ji zaplesalo. "To je nádhera. Úžasné. A to jsi dělal úplně sám?" vykřikovala Laura nevycházejíc z údivu nad zručností Tannerovou. "Úplně sám" potvrdil pyšně Tanner. Laura na postel skočila a necudně odhodila pantoflíček. Tanner zasažen podpatkem do čela neprojevil ani známku změny, nebo naštvání. Držel se jako lev. Nepronesl jediného slova proti Lauřině nechtěnému incidentu. Laura začala Tannera chlácholit. Přejížděla mu přitom rukou po jeho vyzáblé hrudi. Koukala se mu ve snaze usmířit si jej do jeho blankytně modrých očí. Hladila jej po jeho černých kalhotách a žlutých vlasech. Občas jej hravě zatahala za černé třásně na košili. "Pojď ke mně ty můj nešťastníčku," prosila jej Laura. Letmo jej políbila. "Kam mám jít," otázal se klidně Tanner? "Asi k hoblíčkům? Ne!" odvětila mírně ironicky Laura.

O pět hodin později když se vrátili z prohlídky Tannerovi dílny, která skýtala na 156 hoblíků, 90 sad šroubováků a nespočet šroubků, hřebíků, vrtaček, svěráků, cirkulárek, malířských potřeb a manuálů, Laura zcela zničena ulehla na postel a usnula. Tanner jemně, aby Lauru nevzbudil, položil matraci s Laurou na zem a na postel si dal druhou matraci, na kterou si lehl.

4. Ráno

Ráno Laura vstala. Nechápala jaktože spí na zemi a její milovaný Tanner na své secesní posteli. Chtěla se s ním hrozně milovat. Kde se něco pokazilo? Kde. Jaktože je tady takto odvržena. Jestli se na ní Tanner hněval tak jaktože nedal nic znát. Ale on jí dal jasně najevo, že se hněvá. To, že se s ní nepomiloval mluví za vše. Ale Laura ještě stále neví proč se hněval?

"Proč? Proč? Proč?" opakovaně vykřikovala Laura na rozespalého Tannera. Tanner otevřel své blankytně modré oči a řekl jediné slovo: "Pantoflíček!"

Dopsáno v Brooklynu 11.7.1998

Iggy van Starber