Letoviska na Turecké riviéře

Spolu s drahou A. jsme prošmejdili západní část od Antalye na jih. Nemohu bohužel tedy sloužit vlastním názorem na letoviska mezi Antalyí a Alanyí. Na jednom  jednom výletě jsem se ale setkal s člověkem bydlícím u Beleku. Údajně jsou zde dlouhé písečné pláže, velmi málo turistů a vůbec vcelku klid. Nejsou tu ale hory.

Peter Kaiser popisuje Alanyi takto :

Alanya patří do province Antalya a má 55.000 obyvatel. Má nejstarší tradici turismu na jižním pobřeží. Byla založena ve 4. stolení před n.l. Císař Antonius daroval jednou Kleopatře toto krásné místo země jako svatební dar. Město je překrásně umístěno v krajině. Kdysi malá rybářská vesnice je dnes asi největším turistickou oblastí v provincii Antalya. Z původní přírodní krásy se proto nyní mnoho ztratilo, poté co bylo vybudováno mnoho hotelů a prázdninových center. Město nyní vypadá jako jiné turistické centrum někde ve Španělsku nebo Itálii. Většina hotelů je od pláže oddělena velmi rušnou hlavní silnicí. Určitě pěkná je procházka jádrem starého města a ke hradu. Jistě se vyplatí plavba člunem krápníkovou jeskyní a koupel v "Kleopatřině" koupací vaně. Tak se nazývá uspořádání skal ve vodě. Kdy jindy máte také příležitost vstoupit do císařské vany?

Přidejme ještě popis Beleku (autorem je opět Peter Kaiser):

Rovnou zde uvedu, že nejsem ze stylu tureckého turismu právě nadšen. Zapomeňte na půvab řeckých bílých vesniček a dlouhé procházky po břehu moře za zvuků šplouchání příboje a vrzání cikád. Zde je systém soukromých pláži. Po celém pobřeží rostou obludné mnohahvězdičkové betonové megahotely s kapacitou stovek Němců a Rusů rychle jako deficit českého státního rozpočtu. Hotely mají otevřené zahrady směrem k moři a tudíž je příslušná část pláže ohraničena překážkou a komisním Turkem v pochybné uniformě. Ten vám položí zásadní otázku "What hotel?" a po nesprávné odpovědi vás vyhodí. Na ostatní pláže můžete poklidně vstoupit a koupat se tam, pokud tedy nechcete využít luxusu plážových lehátek. Jednotlivé menší hotely mají totiž rozděleny pláže na úseky a mají zde svá lehátka. Nikdo vás ale z pláže vyhazovat nebude, pokud se tedy nerozvalíte na lehátku nesprávného hotelu. Pokud můžete na pláž normálně dojít bez přelézání plotů o jiných překážek (hlavně jakýchsi konstrukcí pro spouštění člunů), je vše v pořádku.

Hotely se samozřejmě liší podle úrovně. Je zde mnoho pětihvězdičkových hotelů se službami all inclusive umístěných ve velkých krásně udržovaných zahradách s umělými jezírky, systémem bazénů tenisovými a volejbalovými kurty a dalšími vymoženostmi, které mne nezajímají. Evidentně se hoteliéři snaží, aby turisté trávili většinu času svého pobytu právě v hotelu. Pak jsou zde hotely střední tříhvězdičkové kategorie. Neposkytují žádný velký luxus, jsou ale vybaveny klimatizací, televizí, bazénem se sladkou vodou a většinou i minibarem. Apartmány a studia s možností vlastního vaření, tak oblíbené v Řecku, zde prostě nenajdete.

Z Antalye směrem na jih vede mezi mořem a horami důležitá a potažmo i velmi frekventovaná silnice č. 400. Z ní pak směřují odbočky k moři do vlastních letovisek. Budu zde pro jednoduchost uvádět vzdálenost letoviska od Antalye.

 Ale poďme již k jednotlivým letoviskům.

Antalya

I přímo v tomto velkoměstě lze trávit dovolenou. Antalya má již kolem 1.000.000 obyvatel, ač není nijak přehnaně velká. Ze severu je ohraničena horami, z jihu mořem. Proto se staví spousta nových domů směrem na západ (zde jsou zatím menší předměstí) a směrem na východ. V západní části Antalye jsou dvě dlouhé veřejné pískokamenité pláže. Centrum města bylo totálně přelidněné, plné turistů a prodavačů (či spíše vnucovačů) všeho možného zboží. Za prohlídku určitě stojí starý přístav, odkud odjížděly křížové výpravy. Ve městě je i několik prý zajímavých muzeí. Pokud si představíte, že by Václavské náměstí omývalo z jedné strany moře, získáte přibližnou představu o Antalyi.

Uznávám, že můj názor je značně tendenční. Podívejme se proto, co ve svém průvodci o Antalyi píše Peter Kaiser :

"Asi je to nejkrásnější město v Turecku. Je to ideální místo pro strávení dovolené, protože jsou odsud všechny pozoruhodnosti a aktivity nejsnáze dosažitelné. Čtvrté největší město v Turecku s téměř miliónem obyvatel. Vlastní usedlíci jsou zde v menšině. Vzhledem k prudce rostoucímu turismu si sem přichází vydělávat stále více lidí z provincií. Před asi 20 lety nebyla Antalya nic jiného než malé zasněné rybářské městečko obklopené zemědělskými vesničkami. Pro Antalyi a okolí je typické pěstování citrusů a rajčat, které se sklízí dvakrát v roce. Mezitím si udělala v zimě Antalya jméno jako významný exportér ovoce. Velmi pozoruhodný je starý přístav s přilehlým starým městem nazývaným "Kaleici". Procházka klikatými uličkami je velmi zajímavá a fascinující, především večer. 

Antalya je vybudována na vysoké tufové skále, která ve východní části města spadává jako útes 35 metrů hluboko kolmo do moře. Projděte se také k Hadriánově bráně, která kdysi zahajovala hlavní silnici do Perge. Bránu má tři oblouky a vybudovali jí v roce 130 n.l. na  počest císaře Hadriána zdejší obyvatelé. Císař zde jednou prodlíval na návštěve v Attalii. V blízkosti hotelu Falez vás zve přírodní muzeum na procházku historií 3000 let. Toto muzeum má kromě muzea v Instambulu a Ankaře nejvýznamnější sbírku klasické archeologie. Vystavované exponáty mají velmi vysokou kvalitu.

 Pláže v Antalyi se naleznete na východním pobřeží, kde je městská pláž Konyaltl. O víkendech je velmi zajímavé pozorovat mnoho tureckých rodin, které zde pořádají pikniky. Není žádnou výjimkou zde vidět motorky obsazené čtyřmi osobami, nákladní auta, jejichž korba je plná dětí, žen a mužů. Na obyvatelstvo a turisty je pamatováno čtyřmi nemocnicemi a univerzitní klinikou. Antalya je ideální místo pro dovolenou pro turisty bez dětí, kteří chtějí hodně cestovat po výletech a zachytit něco ze zdejšího prostředí. Pláže jsou štěrkopískové. Voda je čirá a jde rychle do hloubky. Je tedy vhodná pro zdatnější plavce."

Beldibi (25 km)

Místo našeho pobytu. Původně evidentně chudá vesnička se nyní stává cílem masové turistiky (viz výše). Beldibi je nyní dlouhé asi 5 km a prostírá se podél celé délky pobřežní silničky od jedné odbočky z hlavní silnice k druhé. Zde se nachází spousta hotelů rozličné úrovně. Mezi se pak krčí obchody a restaurace (lokanty). Velmi dlouhá rovná pláž je tvořena velkými oblázky. Bohužel zde je i dno moře plné velkých balvanů a proto je vchod do moře značně nepohodlný.  Je zde několik mol s žebříky, ze kterých se lze pohodlněji dostat do vody. U pláží jsou sprchy se sladkou vodou (to je v Turecku poměrně běžný jev). Oblast Beldibi je velmi oblíbena mezi Rusy a domluvíte se zde proto nejlépe ruštinou.

Gönük (35 km)

Zde se turistický ruch teprve začíná rozvíjet. Mestečko neleží podél moře, jak je zde obvyklé, ale naopak na kolmé cestě směrem od moře k horám. U moře také zde začínají růst velké hotely. Gönük je ospalé klidné městečko. Minimálně jednou týdně se zde konají trhy. Procházka městem je zajímavá, zde alespoň vidíte, jak Turci opravdu bydlí a žijí. Na pobřeží je oblíbený piknikový hájek.

Kemer (45 km)

Druhé největší město oblasti. Kemer je skutečným poměrně velkým turistickým centrem. Jsou zde hlučné ulice se spoustou kamenných obchodů s textilem, koženým zbožím, zlatem a ostatním zbožím, směnárny, půjčovny automobilů a motocyklů a vůbec vše, co patří k masově turistickému středisku. Bílé oblázkové pláže byly i při našem termínu na konci sezóny (přelom září a října) úplně plné. I zde jsou pláže patří jednotlivým hotelům, jsou zde možná i nějaké veřejné pláže. Na plážích jsou ohraničena místa pro plavání. Zde se totiž nabízejí rozličné turistické atrakce - jízda na člunu, let na padáku za motorovým člunem a spousta dalších. V tomto letovisku tráví prázdniny zejména Němci a movitější Rusové. V poslední době i více Čechů. Neodpustím si citát z jakéhosi průvodce, kterým jsem listoval : "Kemer je bezduché město plné Němců a Rusů". Je to pravda.

Kiris (50 km)

Toto letovisko se právě staví. Zatím je tvořeno asi 1 km dlouhou pobřežní silnicí. Na stranu směrem k moři jsou luxusní hotely, které mají rozparcelovány pláž. Na druhé straně silnice jsou obchůdky. Je to vysloveně umělé letovisko, není zde žádná původní vesnice. Při naší návštěvě zde byla spousta prachu ze stavby silnice. Kiris jsou pouze luxusní hotely, nic jiného. Krajina je zde opravdu krásná, co je to ale platné. Navíc se mi zde chtělo velmi, ale VELMI na záchod po pozření místní vody z kohoutku. Snad i vzhledem k tomuto a s přihlédnutím k faktu, že jsme zde nenalezli žádnou potřebnou místnůstku opatřenou šlapkami a otvorem , je můj úsudek tak příkrý.

Camyuva (50 km)

Zde jsme osobně nebyli. Takto jej ale popisuje Peter Kaiser :

"Malé turistické středisko u Kemeru. Pláže jsou tvoženy štěrkem a pískem. Voda je čistá a průzračná. Je to ideální místo pro všechny turisty jak s dětmi tak i bez dětí."

Tekirova (60)

Tímto střediskem jsme jenom projeli. Víceméně zde platí to, co pro Kiris nebo Camyuvu. Tedy kromě mých zažívacích potíží.

 Popis dalších letovisek dále na jihu z pera Petera Kaisera naleznete na konci článku Výlet na jih

Spousta dalších hotelů leží osaměle mezi letovisky i dále na jih. Jsou to bez výjimky čtyř- a pětihvězdičkové hotely s velkými zahradami a vlastními plážemi. Nemá smysl, abych je zde popisoval. Na internetu nebo v kterémkoli katalogu cestovní kanceláře naleznete bohatý výběr.