Výlet na jih

Dalším výletem, který jsme vykonali na zapůjčeném skútru Yamaha 100, byla cesta na jih. Hned po snídani jsme vyrazili. První zastávkou bylo antické město Phaselis. To založil Alexandr Makedonský a bylo se svými třemi přístavy obchodním centrem celé oblasti. Město leží v krásném zálivu, přijíždí se k němu velkým piniovým lesem. Od návštěvy by vás mohlo odradit jen vstupné, které je ze poměrně vysoké, asi 300 Kč za dvě osoby. Na fotografii je pěkně uspořádání celého města.

Ve městě je spoustu věcí k vidění, v budovách můžete nalézt i mozaiky. Vzhledem k poloze je v tomto antickém městě bohužel poměrně mnoho návštěvníků. Ti sem připlouvají na lodích, které zde mají na svých okružních platbách obvykle zastávku. Ani takto se ovšem nevyhnete placení vstupného, pokladna je z obou přístupových stran - jak od silnice, tak od zálivu. Pokud si chcete nějaké památky vychutnat ve větším soukromí, doporučuji spíše Thermessos. Při naší návštěvě zde Turci opravovali akvadukt a vůbec je zde vidět snaha o zachování památky, je zde i informační tabule s plánkem města. Snad proto je vstupné tak vysoké. Mimochodem - u stánku můžete zakoupit různé publikace o Turecku. Myslel jsem si, že je jinde koupím levněji, ale byl to omyl. Jak v Kemeru tak i v Antalyi chtěli vždy o nějaký ten milión více. 

Co píše o historii města Peter Kaiser?

O založení města Phaselis se dočteme v různých podkladech, které se navzájem značně odlišují. První datum sahá zpět do roku 690 př.n.l. Asi žádné místo "nezažilo" tolik událostí jako Phaselis. Další dřívější jméno Phaselis bylo Pityusa a později Pharsalos. Jeden vyrytý nápis z roku 300 př.n.l. je napsán typicky rhódskou úpravou dórského dialektu. Zde je napsáno, že Phaselis založili obyvatelé Rhódu jako svou zámořskou kolonii. Význam Phaselis jako přístavního města začala už v polovině 6. století př.n.l. Phaselis tvořilo vhodně obchodní stanici na cestě z Řecka do Sýrie a Palestiny. V roce 466 př.n.l. získali nadvládu nad městem Peršané a v roce 334 př.n.l. bylo předáno Alexandru Velikému. Po Alexandrově smrti se ocitlo Phaselis pod vládou egyptských králů. V polovině 2. století př.n.l. patřilo Phaselis lykskému spolku a asi o 100 let později se od něj odtrhlo.Nedlohou poté bylo zdoláno piráty. V roce 42 př.n.l. bylo dobytu Brutem. Konečně v roce 43 př.n.l. se připojilo k Římské říši. Císař Hadrián navštívil Phaselis v roce 129 n.l. a na jeho počest zde byla postavena Hadriánova brána. V roce 650 n.l. sem vnikli Arabové a město zcela zničili. Ve dvanáctém století dobyli město Seldschunkové. Návštěvu rozvalin historicky tak zajímavého města byste si měli v každém případě naplánovat.

Po vykoupání v zálivu pokračujeme dále na jih. Míjíme Olympos, kde je turistickou atrakcí "Chiméra", což je ze země unikající hořící plyn. Údajně je ale návštěva zajímavá až po soumraku. Na další cestě se občas zastavujeme na místech s krásnou vyhlídkou, kterých zde není málo. Dojíždíme až do města Kale. Již delší dobou ale sledujeme se znepokojením hromadící se mraky. Dále na jih nad mořem je dokonce pěkná bouřka. Pomalu tedy dojíždíme do přístavu. Zde pozor na zpomalovací hrboly na silnici. První jsem přehlédl a málem ztratil drahou A. z tandemu. V přístavu odjíždějí turistické lodě na prohlídku ostrova Kekova. Také nás ihned lanaří několik kapitánů. Bojíme se však počasí. Jinak je ale prý tato prohlídka velmi zajímavá. Bohužel se nezastavujeme se ani v Myře (odobčka z Kale na sever), kde jsou skalní obydlí prvních křesťanů. Do hotelu je to přeci jen hodně daleko a nechceme zmoknout. Jedeme zpět. Za městem Finike se již počasí dost kazí, je velký vítr a pořádné vlny. Na koupání se zastavujeme až v jedné zatáčce u silnice na pěkné bílé oblázkové pláži. Pěkně si užijeme hlavně šnorchlování, nikde jinde jsem zde neviděl taková hejna ryb. Je po sezóně, nefunguje tady sprcha a také hospoda je zavřená.

Zastavujeme se až v městě Kumluca. O tomto městě se příručkách píše, že zde není nic k vidění No, a to je zde právě to zajímavé. Nejsou zde prakticky žádní turisté, klidně se procházíme městem bez neustálého obtěžování vlezlých prodejců. Je zde velký místní trh s potravinami a vůbec vším možným. Nakonec si zde kupujeme skvělý piniový a citrusový med. Zkrátka, pokud budete projíždět městem Kumluca, rozhodně se zde zastavte a projděte si alespoň trh. Po prohlídce toho města se již vracíme do hotelu.

Další den chceme navštívit další turistoprosté oblasti na jihu. Odpoledne musíme vrátit motorku a nechceme jet zase tak daleko. Před Kumlucí jsme totiž již předchozí den pošilhávali po odbočce na takový poloostrov (viz mapa). Odbočujeme tedy směrem na Kavakdibi. Zde se ocitáme již úplně v jiném světě. V městečkách pojíždějí stařičké dolmuše, domorodci prodávají melouny. Chceme se vykoupat a odbočujeme proto na cestu k pláži. Je škoda, že fotka z nějakého důvodu nevyšla. Na celé dlouhatánské pláži (snad tak 5 km) jsme sami, jen v dálce vidíme nějaké procházkáře a jeden kluk se na kole přijel podívat na motorku. Moře je krásné, pláž rychle klesá do moře a brzy máme kolem sebe jen průzračnou modrou vodu. Nádhera. Bohužel dost chladně fouká. Jedeme dál po pobřežní silničce. Jsou zde krásné jakoby řecké zálivy se skálami a bílými plážemi. V městečkách občas nabízejí ubytování. Je to tady velmi zajímavé, stranou turistického ruchu, zatím tady nejsou žádné obří hotely. My jsme zde sice žádné fotky nepořídili, naštěstí jsem na internetu nalezl stránku popisující tuto oblast - Cavus. Tuto stránku tedy předkládám tak, jak je, s celým textem a hlavně i s fotografiemi z oblasti. Pomalu se vracíme na hlavní silnici, ale stavíme se ještě v totálně turecké hospodě na gözlöme (placky s ovčím nebo kozím sýrem). Objednáme si čaj, ale hospodský se pouze znalecky pousměje a za chvíli přinese bandasku s našlehaným mléčným nápojem. Ano, je to pověstný ayran (takový místní kefír). Velmi dobré, zvláště ve vzájemné kombinaci s plackami, které hospodská peče na zvláštní pícce opodál. Bohužel, nemírná konzumace ayranu má příští den očekávané následky. 

Na páteční cestě neodolám a odbočím do hor směrem na Beycik. Vyjíždíme dost vysoko, ale pak už to na štěrkové silnici dále nejde, což mi dá drahá A. dosti výmluvně najevo. Jakýsi turecký chlapec, který jede na své motorce chvíli s námi, mi vysvětluje, že se terénním autem dá vyjet ještě výš, ale pak se na nejvyšší vrchol oblasti Tahtali Dagi (2366 m) musí pokračovat pěšky. Nahoře se někde musí přespat a druhý den se jde zpět.

Sjíždíme zpět dolů a v Kemeru vracíme motorku.

Je velká škoda, že jsme se nedostali dále na jih. Zde se totiž podle všeho nacházejí turisticky nejzajímavější oblasti. Informace o těchto oblastech nalezneme opět u Petera Kaisera. Zde je popis zajímavých míst směrem dále na jih od města Kumluca. Na internetu jsem našel i pěkné fotografie těchto míst, kterými jsem text doplnil.

Finike se vyznačuje idylou zvláštního ražení. Nijak se neúčastní velké turistiky. Je to milé přístavní městečko. Kilometry převážně liduprázdných pláží, to je Finike. Zde se dá krásně odpočívat. Nejlepší pomeranče Turecka pocházejí z Finike.

Kale je město ležící na ostrohu země. Nedaleko od něj se nachází ostrov Kekova. Antické město Simena se spojilo s Kale , nové domy byly vystavěny na pozůstatcích středověkého hradu. Pohyby země způsobily snižování mořského dna. Tak vzniklo potopené město. Celý přístav a části bývalého byzantského města se ocitly náhle pod vodou. Velký zážitek nabízí výlet lodí s průhledným dnem. Jinak je Kale známé i pod dřívějším jménem Demre jako domov svatého Mikuláše, který zde měl v roce 350 n.l. biskupství. Další atrakcí v okolí jsou početné skalní hroby v Myře a římský amfiteátr se 47 řadami sedadel.

Kas (vyslovuj Káš) leží skrytý za zátokami podobnými fjordům. Před mnoha lety to byl tajný tip, dnes je Kas turistickým centrem s mnoha mezinárodními hosty. Okouzlující je přístav a malebné uličky. Večer člověk může pozorovat světla v blízkosti ležícího ostrova Kastelorizon. Zvláštním zážitkem je západ slunce před kulisou antického amfiteátru v Antiphelu.

Kalkan je malé rybářské městečko v blízkosti Kasu. Dnes je idylickou turistickou oblastí s mnoha malými penzióny. Místo pro individualisty, to je Kalkan.

K nejvýznamnějším návštěvníkům města Patara patřili vojevůdce Hannibal, císař Hadrián a apoštol Pavel. Původně to bylo přístavní město Xanthu. Patara leží asi 11 kilometrů od Xanthu v blízkosti města Kelemis. Své nejvýznamnější období zažívala Patara pod Římany, kteří zde vybudovali zásobovací přístav pro svou armádu. Dnes lze ještě spatřit zbytky obrovských sýpek a triumfálního oblouku. V běhu časů Patara zpustla, přístav se zanesl bahnem a amfiteátr byl napůl zavát pískem. Hlavní zajímostí dnešní Patary je kilometry dlouhá pláž z jemného písku vroubená jako u Severního moře dunami. Pláž bez konce a téměř i bez turistů. Co si přát více. Tajný tip!

Truimfální oblouk u Patary

Fethiye se za antických dob jmenovala Telmessos. Hlavní atrakcí Fethiye pro turisty je "Ölü Deniz" - Mrtvé moře. Jeden téměř dva kilometry dlouhý výběžek země změnil toto místo v lagunu. Ve stínu stromů se zde může člověk na nejkrásnějších pláží v Turecku oddávat koupání. Mezi Fethiyí a Ölü Deniz stále pendlují dolmuše. V blízkosti pláže bylo vybudováno mnoho penziönů a turistických zařízení. Uprostřed Fethiye naleznete ještě zbytky lýckých hrobů. Lze zde rozeznat díky vrytému nápisu i hrob krále Amyntase (4. stol. př.n.l.). Z johanitského hradu z doby křižáckých výprav zbyly jen ruiny.