|
|
|
|
|
Božena
Němcová:
|
Božena
Němcová (*4. 2. 1820 Vídeň; †21.
1. 1862
Praha), rozená Barbora Panklová, je autorkou venkovských povídek, pohádkových
sbírek, cestopisných a folklórních črt a obrázků z lidového
života. Její nejznámější dílo je Babička z roku 1855.
|
|
|
|
KNIHA:
|
|
Vydání:
|
nakladatelství
Československý spisovatel; v Praze 1979; 3. vydání
|
|
Ilustroval:
|
Vladimír
Tesař
|
|
Literární
druh:
|
próza,
povídka
|
|
Forma:
|
er-forma
|
|
|
|
|
DĚJ:
|
|
|
Místo:
|
Ratibořice
(u České Skalice ve Východních Čechách)
|
|
Doba:
|
19. století (zhruba 1820 až 1830)
|
|
|
|
|
Postavy:
|
Magdaléna
Čudová-Novotná – babička (narozena asi 1770 v Křovicích)
◊ Marie Magdaléna Terezie Novotná-Prošková (Terezka)
– dcera
Magdalény a Jiřího Novotných ◊
Johann Prošek (Jan) – Terezčin manžel ◊
Barunka Prošková – první dcera Proškových (narozena 1820
ve Vídni) ◊ Adelka, Vilímek a Jan
– Barunčini mladší sourozenci ◊
Viktorka – dcera sedláka ze Žernova ◊
pan Beyer – myslivec z Krkonoš ◊
kněžna Zaháňská ◊ Hortensie
– kněžnina schovanka ◊ Kristla
–
z hospody ◊ Jakub – Kristlin milý
|
|
|
|
|
Charakteristika
postav:
|
◊babička
– miluje
práci, péči o hospodářství, přírodu, domov, vlast i
lidi; přirozeně moudrá, prostá, starostlivá, velmi
citlivou vychovatelkou svěřeným dětem, uchovává
si
lidskou důstojnost
|
|
|
|
|
Děj:
|
Babička
přijíždí za svou dcerou Terezkou na Staré bělidlo a ve
svém stáří zde zůstává. Oblíbí
si svá vnoučata Barunku, Adelku, Vilímka a Jana a věnuje
jim veškerý svůj čas. Snaží
se všem kolem sebe pomáhat. I babičku si všichni oblíbí
(též kněžna a její schovanka) a rádi poslouchají její vyprávění.
Kniha
nám přibližuje jednotlivé svátky a zvyky během roku (dračky,
přástky, Mikuláš, vánoce, vynášení smrti, zvyky jara i
léta, dožínky a Kristlina svatba).
Babička umírá šťastná a spokojená, mezi
svými.
V
Ratibořicích se při svých obchůzkách zastavoval pan
Beyer a ten babičce a jejím vnoučatům vypravoval příběh
zblázněné Viktorky: Viktorka byla krásné a milé děvče.
Jenže pak ji "uhranul" svýma očima jeden voják.
Ona se mu snažila vyhýbat, ale jednou omdlela a pak se
probudila v jeho náručí. Když potom vojáci odešli, ona běžela
za ním, ale nenašla ho a zbláznila se. Po večerech zpívala
bláznivá Viktorka u splavu, kde utopila své dítě. Vyhýbala
se lidem a pouze se šla podívat na svého otce, když umíral
–
jinak by prý neskonal. Měla ráda bouřku a to se jí
stalo osudným –
zabil ji blesk (asi ve čtyřiceti letech).
|
|
|
|
|
Citáty:
|
"Lépe
mluvit s císařem než s písařem." –
babička
"Moje
zlaté děti, moje holátka, co jsem se na vás těšila."
–
babička
"Šťastná
to žena." –
kněžna Zaháňská |
|
|
|
|
Jazyk:
|
spisovný
|
|
Neznámá
slova:
|
škamna
- lavice, ve které sedí žák dávající pozor na ostatní
žáky
|
|
Počet
stran:
|
280
stran
|
|
|
|
|
|
|
|
|
