Babička

Božena Němcová

 

 

Božena Němcová:

Božena Němcová (*4. 2. 1820 Vídeň; †21. 1. 1862 Praha), rozená Barbora Panklová, je autorkou venkovských povídek, pohádkových sbírek, cestopisných a folklórních črt a obrázků z lidového života. Její nejznámější dílo je Babička z roku 1855.

 

 

KNIHA:

Vydání:

nakladatelství Československý spisovatel; v Praze 1979; 3. vydání

Ilustroval:

Vladimír Tesař

Literární druh:

próza, povídka

Forma:

er-forma

 

 

DĚJ:

Místo:

Ratibořice (u České Skalice ve Východních Čechách)

Doba:

19. století (zhruba 1820 až 1830)

 

 

Postavy:

Magdaléna Čudová-Novotná – babička (narozena asi 1770 v Křovicích) Marie Magdaléna Terezie Novotná-Prošková (Terezka) – dcera Magdalény a Jiřího Novotných Johann Prošek (Jan) – Terezčin manžel Barunka Prošková – první dcera Proškových (narozena 1820 ve Vídni) Adelka, Vilímek a Jan – Barunčini mladší sourozenci Viktorka – dcera sedláka ze Žernova pan Beyer – myslivec z Krkonoš kněžna Zaháňská Hortensie – kněžnina schovanka Kristla – z hospody Jakub – Kristlin milý

 

 

Charakteristika postav:

babička – miluje práci, péči o hospodářství, přírodu, domov, vlast i lidi; přirozeně moudrá, prostá, starostlivá, velmi citlivou vychovatelkou svěřeným dětem, uchovává si lidskou důstojnost

 

 

Děj:

Babička přijíždí za svou dcerou Terezkou na Staré bělidlo a ve svém stáří zde zůstává. Oblíbí si svá vnoučata Barunku, Adelku, Vilímka a Jana a věnuje jim veškerý svůj čas. Snaží se všem kolem sebe pomáhat. I babičku si všichni oblíbí (též kněžna a její schovanka) a rádi poslouchají její vyprávění. Kniha nám přibližuje jednotlivé svátky a zvyky během roku (dračky, přástky, Mikuláš, vánoce, vynášení smrti, zvyky jara i léta, dožínky a Kristlina svatba). Babička umírá šťastná a spokojená, mezi svými.

V Ratibořicích se při svých obchůzkách zastavoval pan Beyer a ten babičce a jejím vnoučatům vypravoval příběh zblázněné Viktorky: Viktorka byla krásné a milé děvče. Jenže pak ji "uhranul" svýma očima jeden voják. Ona se mu snažila vyhýbat, ale jednou omdlela a pak se probudila v jeho náručí. Když potom vojáci odešli, ona běžela za ním, ale nenašla ho a zbláznila se. Po večerech zpívala bláznivá Viktorka u splavu, kde utopila své dítě. Vyhýbala se lidem a pouze se šla podívat na svého otce, když umíral – jinak by prý neskonal. Měla ráda bouřku a to se jí stalo osudným – zabil ji blesk (asi ve čtyřiceti letech).

Citáty:

"Lépe mluvit s císařem než s písařem." – babička

"Moje zlaté děti, moje holátka, co jsem se na vás těšila." – babička

"Šťastná to žena." – kněžna Zaháňská

Jazyk:

spisovný

Neznámá slova:

škamna - lavice, ve které sedí žák dávající pozor na ostatní žáky

Počet stran:

280 stran

 

 

 

 

 

Zpět na Klasiku

Domů