Božena Němcová

Božena Němcová (*4. 2. 1820 Vídeň; †21. 1. 1862 Praha), rozená Barbora Panklová, je autorkou venkovských povídek, pohádkových sbírek, cestopisných a folklórních črt a obrázků z lidového života. Její nejznámější dílo je Babička z roku 1855.

Původ jedné z nejvýznamnějších literárních osobností českého národního obrození, Boženy Němcové, není zcela jasný. Mnoho lidí se už na otázku kdy, kde a komu se narodila, snažilo odpovědět. Vedou se také dohady, zda nepochází jako nechtěné dítě ze šlechtických vrstev. Ale otázka je to těžká. Řekněme však tedy, že je pravda, že se narodila do rodiny Jana Pankla...

Roku 1770 se narodila v Křovicích Magdaléna Čudová, která se provdala za Jiřího Novotného a žila s ním na Náchodsku. Magdaléna Čudová-Novotná pracovala jako tkadlena a porodila manželovi devět dětí. Když jí bylo 27 let (roku 1797), narodila se jim dcera Marie Magdaléna Terezie Novotná, která ze všech křestních jmen používala to poslední – Terezie (Terezka). Její otec Jiří Novotný zemřel na vojně. Terezie si vzala za muže rakouského Němce - Johanna Pankla, kterému říkali česky Jan. Jejich prvním dítětem byla dcera Barbora Panklová (v dětství jí říkali Barunka, později teprve Barbora, potom slečna Betty a po svatbě Božena).

Božena Němcová se narodila nejspíše 4. 2. 1820 ve Vídni jako Barbora Panklová. Ale je také možné, že teprve tento den byla pokřtěna. Její rodiče Terezie a Jan Panklovi-Proškovi pracovali pro kněžnu Zaháňskou (matka byla služkou a otec panským kočím). Proto se z Vídně přestěhovali do Ratibořic. Zde Božena prožila prvních pět let svého života (1820 – 1825). V roce 1825 sem přijela její babička Magdaléna Novotná, o které později napsala své dílo prostě nazvané Babička. Božena získala základní vzdělání v České Skalici. V deseti letech byla poslána na vychování k obročnímu Hochu ve Chvalkovicích, aby se naučila němčině a panským mravům. Pobyla zde tři roky (tedy 1830 – 1833) a poprvé zde přišla do styku s literaturou. Další léta strávila znovu v Ratibořicích (1834 – 1837). 

Dne 12. září roku 1837 ve Skaličce se teprve sedmnáctiletá Betty Panklová provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce, který byl o 15 let starší (32 let). Josef Němec byl náruživý vlastenec, kvůli čemuž byl ve službě neustále překládán na různá místa v monarchii – aby prý někde nenapáchal nějakou „škodu“. Proto se Němcovi velmi často stěhovali, díky čemuž Božena poznala mnohá místa v Čechách i na Slovensku, ale nejvíce ji k srdci přirostlo Chodsko a Slovensko. (((-Ratibořice (1820 – 1825; 1834 – 1837), Červený Kostelec (1837), Josefov (1838), Litomyšl (1839 – 1840; 1861 – v domě U modré hvězdy), Polná (1840), Praha (1842 – 1845), Domažlice a Všeruby (1845 – 1848), Františkovy Lázně (1846), Nymburk (1848 – 1850), Liberec (1850), Slovensko, Česká Skalice,  Chlumec nad Cidlinou, Mlékosrby, Nový Bydžov,  Stráž (vznik povídky Karla), Mrákov, Chrastovice, Milavče, Stanětice, Bořice, Mariánské Lázně,...-)))

Božena Němcová měla celkem čtyři děti. Byli to: první syn Hynek (narozen roku 1838 v Josefově), druhý syn Karel (narozen roku 1839 v Litomyšli), jediná dcera Theodora nebo-li Dora (narozená v Polné roku 1840) a třetí syn Jaroslav (narozen roku 1842). 

V roce 1843 se Němcová poprvé pokusila o literární tvorbu. Napsala svou první báseň Ženám českým. O dva roky později začala psát v Domažlicích své první pohádky. 

V roce 1853 jí zemřel syn Hynek. Bylo mu pouhých 15 let. Božena začala psát první povídky. Téhož roku byl její manžel suspendován a na dva roky zbaven služného. Naštěstí se mu o tři roky později (1856) povedlo vrátit do služby.

Roku 1854 začala psát Babičku, ve které vzpomíná na své dětství v Ratibořicích prožité se svou babičkou Magdalénou Novotnou. Poprvé byla Babička vydána v roce 1855 u Jaroslava Pospíšila. Druhého vydání se Němcová dočkala den před svou smrtí.

V roce 1860 se Božena na čas rozešla se svým mužem, neboť "ona nebyla moc dobrá hospodyňka a on nebyl příliš tolerantní manžel". Od 12. září do 28. listopadu roku 1861 přebývala v Litomyšli, kde podepsala smlouvu s nakladatelem Augustou o vydávání sebraných spisů. Potom nemocnou Boženu její manžel odvezl do Prahy. Němcová spalovala většinu své korespondence, kterou léta uchovávala.  20. ledna 1862 dostala těžce nemocná Božena z Litomyšle první sešity druhého vydání Babičky, do nichž ještě zvládla vepsat věnování: dceři Doře a sestře Josefa Franty Šumavského – Markytě. Pak upadla do bezvědomí a v úterý 21.ledna 1862 o šesté hodině ranní v pražském domě U tří lip Božena Němcová zemřela. Bylo jí 42 let. Její pohřeb na Vyšehrad se konal v pátek 24.ledna 1862 o půl čtvrté z domu U tří lip. Rozloučit se s ní přišlo mnoho lidí. Mezi nimi i paní Riegerová a Karolína Světlá.

DÍLO:

Národní báchorky a pověsti – 1845 až 1847 (7 svazků) pohádky

Obrazy z okolí domažlického – 1845 až 1846

Slovenské pohádky a pověsti – 1857 až 1858 (10 svazků) pohádky, pověsti

Baruška – 1853 (výchovné) povídka

Karla – 1855 (výchovné) povídka

Babička – 1855 (idealistické i realistické; o tradicích na vesnici,...)

Divá Bára – 1856 (výchovné) povídka

V zámku a v podzámčí – 1856 (realistické)

Chudí lidé – 1856 povídka

Pohorská vesnice – 1856 (idealistické)

Dobrý člověk – 1858 (výchovné) povídka

Chýše/chyže pod horami – 1858 povídka

Pan učitel – 1860 (výchovné) povídka

Některé povídky Němcová psala do časopisů (například časopisy Česká včela, Květy, Národní noviny, Včela a další), ve kterých používala pseudonymy Ludmila z Hájku nebo Štěpán Danielli.

RATIBOŘICKÝ ZÁMEK

Letní sídlo náchodského panství v Ratibořicích vzniklo na místě zaniklé středověké tvrze. Nevelký, jednopatrový, empírově upravený barokní zámeček si nechal postavit počátkem 18. století (1702 – 1708) Lorenzo Piccolomini.

V roce 1792 koupil náchodské panství Petr Biron, otec Kateřiny Frederiky Vilemíny Benigny, kněžny Zaháňské. Vévodkyně měla jedinou dceru Gustavu Aspasii, a protože už nemohla mít další vlastní děti, postupně vychovala čtyři dívky z příbuzenstva. Podle jedné schovanky, Emilie von Gerschau, Božena Němcová vytvořila postavu komtesy Hortensie z Babičky. Kateřina Vilemína nechala zámek klasicistně upravit (zejména uvnitř). Současně byla parkovně upravena zahrada a celé údolí kolem zámku. 

Za vlády Viléma Karla Augusta ze Schaumburg-Lippe byl zámeček naposledy upravován (především venkovní omítka, vnitřek a část určená služebnictvu). 

Za parkem stál původní dům, v němž bydleli Panklovi. Nedaleko zámku se nachází Babiččino údolí se Starým bělidlem a Ludrovým mlýnem.

Ratibořice navštívily i významné politické osobnosti. Nejvýznamnější bylo setkání pruského krále Bedřicha Viléma s ruským carem Alexandrem I. za asistence kancléře Metternicha v roce 1813.

Roku 1945 byl zámek s celým ratibořickým údolím vyhlášen národní kulturní památkou a zámek sloužil jako muzeum připomínající mládí a život Boženy Němcové.

Odkud jsem čerpala: Osudové ženy; Osobnosti českých dějin; Setkání s českými spisovateli; Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století; Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež; Čeští spisovatelé; Literární toulky po Čechách; Literární toulky Prahou; Zahrada života paní Betty; Babiččino údolí; Malá knížka o Babičce; Putování po hradech a zámcích; + díla B. Němcové; http://www.domek.cz/clanky/toulavy/hradyzamky/ratiborice