|
Podrobnější
děj:
Annelise
Marie Franková (1929 Německo - 1945 Bergen-Belsen) přišla
na svět 12. června 1929 v německém Frankfurtu nad Mohanem,
kde žilo několik generací jejích židovských předků.
Matka: Edith Frank-Hollander.
Annin otec Otto Heinrich Frank sloužil za první světové války
jako důstojník německé armády, ale když se k moci dostal
Hitler a začal pronásledovat Židy, odstěhovali se Frankovi
r.1933 do Amsterodamu,
do domu na Medwedplein v jižní části Amsterdamu. Anne
chodila do nedaleké školy Montessori a podle dochovaných
vysvědčení byla výbornou žákyní. V Holandsku Otto Frank
získal licenci a založil vlastní firmu Opekta na výrobu
jamu. Licence ovšem neumožňovala, aby firma Otto Franka měla
příliš mnoho zaměstnanců. Zaměstnanci firmy pracovali v
kanceláři v druhém podlaží domu. Mezi kanceláří a přízemím
pracovali další dva prodavači. První
Anniny roky v Amsterodamu byly šťastné. Líbily se jí
filmy, řecká mytologie a chlapci. Až
do roku 1940 rodina žila v bezpečí. V roce 1940 během pěti
dní německý Wehrmacht (armáda) obsadil neutrální
Holandsko a 14. května 1940 složila holandská armáda zbraně.
Do života Frankovy rodiny brzy tvrdě zasáhly nacistické
protižidovské zákony. Anne Frank byla nucena opustit školu
Montessori a začala studovat na židovské střední škole
(září 1941), stejně jako Margot. Policie
začala s hromadným zatýkáním Židů. Duben 1942
– vyšlo nařízení, podle něhož si Židé museli na oděv
přišít žlutou hvězdu.
V roce 1942 také začala násilná deportace Židů do tak
zvaných pracovních táborů, které ve skutečnosti byly
koncentračními tábory. Z pracovních táborů byla většina
Židů deportována do velkých vyhlazovacích táborů v
Polsku. Dne 12.června 1942 si Anna začala vést deník. Tenký
sešit v červenobílých deskách dostala od rodičů k třináctým
narozeninám. Annin otec už delší čas připravoval odchod
celé rodiny do nepoužívaných místností v zadním traktu
Prisengrachtu 263. Vždycky v neděli tajně odnášel do skrýše
potřeby pro domácnost, nábytek a konzervy. Věděl, že
budou nutně potřebovat pomoc zvenku, a proto do plánu zasvětil
čtyři ze svých zaměstnanců – Johannese Kleimana,
Viktora Kuglera a dvě mladé sekretářky Miep Giesovou a Bep
Voskuijlovou. Pak přišlo šestnáctileté Margot Frankové
povolání, aby se následující den přihlásila k
transportu do pracovního tábora v Německu. Nebyl čas otálet.
Od
6. července 1942 se začala Frankova rodina skrývat. O
několik dní později se k nim podle předchozí úmluvy připojila
další ohrožená židovská rodina – Ottův obchodní
partner Hermann van Pels s manželkou a patnáctiletým synem
Petrem. Tou dobou už městem kolovaly zprávy o tom, že
Frankovi uprchli do Švýcarska. V listopadu přišla Miep s tím,
že zubař Fritz Pfeffer nutně potřebuje ukrýt.
Tak se více než dva roky osm lidí schovávalo v zadní části
domu z obavy před deportací. Anne Frank ve svém deníku Van
Pelsovu rodinu přejmenovala na Van Daanovu a Fritze Pfeffera
přejmenovala na Alberta Dussela. Jednou
se do skladu vloupali zloději, přijela policie a začala dům
prohlížet. Osm lidí se krčilo v úkrytu a od hrůzné
deportace je dělila jenom knihovna. Patnáctiletého Petra
van Pelse Anna zpočátku zavrhla jako příliš plachého a
neohrabaného chlapce, jehož společnost za moc stát nebude.
Ale na jaře 1944 se do sebe zamilovali. Tak Anne krátce
před zatčením a deportací do koncentračního tábora
poznala svoji první lásku, plachého a tichého chlapce
Petera Van Daana. Anna
hodně četla a snila o tom, že na základě svého deníku
napíše knihu nazvanou Zadní trakt. Věděla, že umí psát
a chtěla se stát novinářkou. Přála si, aby žila i po své
smrti. (((4.
srpna 1944 byl úkryt na základě udání jednoho dánského
kolaboranta odhalen Bezpečnostní policí. Anne Frank a
ostatních sedm lidí bylo okamžitě zatčeno a deportováno
do tranzitního tábora Westerbork. Asi po měsíci byli všichni
deportováni do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau (Oswiecim).
Anne Frank a její sestra Margot byly po evakuaci tábora v říjnu
1944 deportovány do vyhlazovacího tábora Bergen-Belzen, kde
denně tisíce lidí umíraly hlady a různými nemocemi.
Margot a Anne onemocněly tyfem a zemřely krátce po sobě v
dubnu 1945 jen několik týdnů před osvobozením britskými
jednotkami.))) Čtvrtého
srpna 1944
měli za sebou Frankovi 761 dní úkrytu. Okolo půl jedenácté
přirazilo k Prinsengrachtu 263 auto a do domu vběhlo několik
policistů v civilu pod vedením muže v německé uniformě.
Namířenými hlavněmi přiměli Viktora Kuglera, aby je
zavedl k otáčivé knihovně, a přinutili ho, aby ji
odsunul. Za několik okamžiků byli Frankovi, van Pelsovi a
dr. Pfeffer zatčeni. Přijelo kryté nákladní auto a
odvezlo osm Židů, Viktora Kuglera a Johannese Kleimana pryč.
Obě sekretářky počkaly do pozdního odpoledne a pak
vystoupaly po schodech do skrýše. Byla v hrozném nepořádku,
jak nacisté hledali nějaké cennosti. Miep začala z podlahy
sbírat papíry a brzy našla něco, co převyšovalo hodnotou
šperky i odnesené peníze – Annin deník. O měsíc později
naložili osm uprchlíků z Prinsengrachtu do posledního
vlaku, který odvážel vězně z Nizozemska do Osvětimi. Muži
a ženy odjížděli odděleně a víckrát se už nesetkali.
Annu a Margot odvezli do Bergen-Belsenu ve středu Německa,
kde obě, podobně jako desítky tisíc dalších obětí, zemřely
na tyfus. Anna o nemocnou sestru pečovala až do konce a zemřela
krátce po ní v březnu 1945. Za několik týdnů tábor
osvobodily britské jednotky. Kdo je zradil? Možná nový
skladník, který se o horní poschodí nebývale zajímal a
který by za každého vyzrazeného Žida shrábl od nacistů
štědrou odměnu.
Z osmi lidí v úkrytu přežil jediný – Otto Frank. Z Osvětimi
ho v lednu 1945 vysvobodila sovětská armáda. Nakonec se vrátil
do Amsterodamu, kde od Miep obdržel deník své dcery. Nejdříve
si ho přečetl a rozeslal kopie příbuzným. O rok později
vyšel pod názvem Zadní trakt. Annino přání se vyplnilo.
|
