Deník Anne Frankové

Anne Franková

 

 

Podrobnější děj:

Annelise Marie Franková (1929 Německo - 1945 Bergen-Belsen) přišla na svět 12. června 1929 v německém Frankfurtu nad Mohanem, kde žilo několik generací jejích židovských předků. Matka: Edith Frank-Hollander. Annin otec Otto Heinrich Frank sloužil za první světové války jako důstojník německé armády, ale když se k moci dostal Hitler a začal pronásledovat Židy, odstěhovali se Frankovi r.1933 do Amsterodamu, do domu na Medwedplein v jižní části Amsterdamu. Anne chodila do nedaleké školy Montessori a podle dochovaných vysvědčení byla výbornou žákyní. V Holandsku Otto Frank získal licenci a založil vlastní firmu Opekta na výrobu jamu. Licence ovšem neumožňovala, aby firma Otto Franka měla příliš mnoho zaměstnanců. Zaměstnanci firmy pracovali v kanceláři v druhém podlaží domu. Mezi kanceláří a přízemím pracovali další dva prodavači. První Anniny roky v Amsterodamu byly šťastné. Líbily se jí filmy, řecká mytologie a chlapci. Až do roku 1940 rodina žila v bezpečí. V roce 1940 během pěti dní německý Wehrmacht (armáda) obsadil neutrální Holandsko a 14. května 1940 složila holandská armáda zbraně. Do života Frankovy rodiny brzy tvrdě zasáhly nacistické protižidovské zákony. Anne Frank byla nucena opustit školu Montessori a začala studovat na židovské střední škole (září 1941), stejně jako Margot. Policie začala s hromadným zatýkáním Židů. Duben 1942 – vyšlo nařízení, podle něhož si Židé museli na oděv přišít žlutou hvězdu. V roce 1942 také začala násilná deportace Židů do tak zvaných pracovních táborů, které ve skutečnosti byly koncentračními tábory. Z pracovních táborů byla většina Židů deportována do velkých vyhlazovacích táborů v Polsku. Dne 12.června 1942 si Anna začala vést deník. Tenký sešit v červenobílých deskách dostala od rodičů k třináctým narozeninám. Annin otec už delší čas připravoval odchod celé rodiny do nepoužívaných místností v zadním traktu Prisengrachtu 263. Vždycky v neděli tajně odnášel do skrýše potřeby pro domácnost, nábytek a konzervy. Věděl, že budou nutně potřebovat pomoc zvenku, a proto do plánu zasvětil čtyři ze svých zaměstnanců – Johannese Kleimana, Viktora Kuglera a dvě mladé sekretářky Miep Giesovou a Bep Voskuijlovou. Pak přišlo šestnáctileté Margot Frankové povolání, aby se následující den přihlásila k transportu do pracovního tábora v Německu. Nebyl čas otálet. Od 6. července 1942 se začala Frankova rodina skrývat. O několik dní později se k nim podle předchozí úmluvy připojila další ohrožená židovská rodina – Ottův obchodní partner Hermann van Pels s manželkou a patnáctiletým synem Petrem. Tou dobou už městem kolovaly zprávy o tom, že Frankovi uprchli do Švýcarska. V listopadu přišla Miep s tím, že zubař Fritz Pfeffer nutně potřebuje ukrýt. Tak se více než dva roky osm lidí schovávalo v zadní části domu z obavy před deportací. Anne Frank ve svém deníku Van Pelsovu rodinu přejmenovala na Van Daanovu a Fritze Pfeffera přejmenovala na Alberta Dussela. Jednou se do skladu vloupali zloději, přijela policie a začala dům prohlížet. Osm lidí se krčilo v úkrytu a od hrůzné deportace je dělila jenom knihovna. Patnáctiletého Petra van Pelse Anna zpočátku zavrhla jako příliš plachého a neohrabaného chlapce, jehož společnost za moc stát nebude. Ale na jaře 1944 se do sebe zamilovali. Tak Anne krátce před zatčením a deportací do koncentračního tábora poznala svoji první lásku, plachého a tichého chlapce Petera Van Daana. Anna hodně četla a snila o tom, že na základě svého deníku napíše knihu nazvanou Zadní trakt. Věděla, že umí psát a chtěla se stát novinářkou. Přála si, aby žila i po své smrti. (((4. srpna 1944 byl úkryt na základě udání jednoho dánského kolaboranta odhalen Bezpečnostní policí. Anne Frank a ostatních sedm lidí bylo okamžitě zatčeno a deportováno do tranzitního tábora Westerbork. Asi po měsíci byli všichni deportováni do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau (Oswiecim). Anne Frank a její sestra Margot byly po evakuaci tábora v říjnu 1944 deportovány do vyhlazovacího tábora Bergen-Belzen, kde denně tisíce lidí umíraly hlady a různými nemocemi. Margot a Anne onemocněly tyfem a zemřely krátce po sobě v dubnu 1945 jen několik týdnů před osvobozením britskými jednotkami.))) Čtvrtého srpna 1944 měli za sebou Frankovi 761 dní úkrytu. Okolo půl jedenácté přirazilo k Prinsengrachtu 263 auto a do domu vběhlo několik policistů v civilu pod vedením muže v německé uniformě. Namířenými hlavněmi přiměli Viktora Kuglera, aby je zavedl k otáčivé knihovně, a přinutili ho, aby ji odsunul. Za několik okamžiků byli Frankovi, van Pelsovi a dr. Pfeffer zatčeni. Přijelo kryté nákladní auto a odvezlo osm Židů, Viktora Kuglera a Johannese Kleimana pryč. Obě sekretářky počkaly do pozdního odpoledne a pak vystoupaly po schodech do skrýše. Byla v hrozném nepořádku, jak nacisté hledali nějaké cennosti. Miep začala z podlahy sbírat papíry a brzy našla něco, co převyšovalo hodnotou šperky i odnesené peníze – Annin deník. O měsíc později naložili osm uprchlíků z Prinsengrachtu do posledního vlaku, který odvážel vězně z Nizozemska do Osvětimi. Muži a ženy odjížděli odděleně a víckrát se už nesetkali. Annu a Margot odvezli do Bergen-Belsenu ve středu Německa, kde obě, podobně jako desítky tisíc dalších obětí, zemřely na tyfus. Anna o nemocnou sestru pečovala až do konce a zemřela krátce po ní v březnu 1945. Za několik týdnů tábor osvobodily britské jednotky. Kdo je zradil? Možná nový skladník, který se o horní poschodí nebývale zajímal a který by za každého vyzrazeného Žida shrábl od nacistů štědrou odměnu.
Z osmi lidí v úkrytu přežil jediný – Otto Frank. Z Osvětimi ho v lednu 1945 vysvobodila sovětská armáda. Nakonec se vrátil do Amsterodamu, kde od Miep obdržel deník své dcery. Nejdříve si ho přečetl a rozeslal kopie příbuzným. O rok později vyšel pod názvem Zadní trakt. Annino přání se vyplnilo.

 

Zpět na Deník Anne Frankové

 

Zpět na Klasiku

Domů