Pardubice

ŽELEZNICE

První železniční spojení Prahy a Vídně bylo vedeno přes Pardubice, Českou Třebovou a Olomouc. Stavbu železnice z Prahy do Pardubic vedl inženýr Jan Perner. 20. srpna roku 1845 projel Pardubicemi první vlak. Tehdy měly Pardubice přes 4 000 obyvatel. V září začala na této trati pravidelná doprava.

Další železnice, pardubicko-liberecká zahájila provoz  4.listopadu 1857, ale až do Liberce jezdila teprve od roku 1859. Vedla však jinudy než vede nyní.

Pravidelný provoz další železnice, spojující Pardubice s Chrudimí a s Havlíčkovým (Německým) Brodem, byl zahájen 1.června 1871. Tato trať vychází z Rosic nad Labem a byla sem přeložena i železnice pardubicko-liberecká.

První nádraží se nacházelo jinde než nyní, stálo blíže dnešnímu podjezdu, naproti Obchodní akademii. V letech 1904-1906 bylo přestavěno a rozšířeno. (Nynější nádraží podle architekta Karla Řepy je až z roku 1958.)

Perner: V Chocni po výjezdu z tunelu před nádražím sestoupil na nejnižší stupeň schůdků již pomalu jedoucího vlaku. Narazil hlavou o sloup a byl sražen k zemi. Dojel ještě do Pardubic, ale další den, 10. září 1845, zemřel ve mlýně svých rodičů „na Valše“ v náručí MUDr. J. B. Pichla. Na jeho pohřeb, který se konal 12. září 1845, přijeli známé osobnosti smutečním vlakem.

PARDUBICE v 2.pol. 19. století a do roku 1920

2.polovina 19. stol. pro Pardubice znamenala období průmyslového rozvoje.

STARÉ MĚSTO:

   Vodstvo

K Pardubicím a jejím opevněním patřila dříve mimo hradeb také soustava kanálů a vodních příkopů. Bílým předměstím vedla mezi Chrudimkou a Loučnou Halda. Městem procházela Strúha, zvaná také Císařský náhon nebo prostě Městská řeka. Tento kanál odváděl vodu z Chrudimky, podtékal tunelem Pernštýnskou ulici a za Císařským mlýnem tekl otevřeným obezděným korytem podél Wernerova nábřeží a chrámu sv. Bartoloměje. U něho dříve vytékal pod městskými hradbami a spojoval se se západním ramenem Chrudimky, dnes již zasypaným. Tato významná technická památka z doby největšího rozkvětu města v 16. století byla zasypána, údajně z hygienických důvodů, v roce 1911. Zachovala se jen její část mezi kostelem a děkanstvím a na Wernerově nábřeží.

   Radnice

Stavba dnešní novorenesanční radnice, kterou navrhl architekt Jan Vejrych, byla dokončena v roce 1894 na místě čtyř měšťanských středověkých domů. Dílem A.Poppa jsou na jejím průčelí medailony českých panovníků, reliéfní figury na věžích a postava rytíře Vojtěcha z Pernštejna na štítě, zhotovená podle náhrobku v kostele. Na průčelí jsou od K.Klusáčka čtyři malované alegorie – Nezištnost, Přímost, Poctivost a Svornost. Další čtyři alegorie provedené J.Raškem - Tanec, Recitace, Hudba a Kult města Pardubic – jsou od Mikoláše Alše. Je to v pořadí čtvrtá pardubická radnice.

  Wernerův dům čp. 116

Na opěrném oblouku nad Bartolomějskou uličkou, který náležíc domu čp. 116 s obloučkovým renesančním štítem, byly v roce 1909 objeveny malby, jenž se do té doby skrývaly pod omítkou.

   Dům čp. 49

V domě čp. 49, vedle domu U Jonáše, se roku 1876 narodil významný a slavný egyptolog František Lexa, který založil egyptologický ústav Karlovy univerzity v Káhiře.

   Občanská záložna

Dnešní Klášterní ulici dříve uzavírala brána barokního minoritského kláštera. Ta byla stržena, aby zde a na místě středověkých domů čp. 53 a 54, přestavěných podle návrhu J.Blechy, vyrostla roku 1890 Občanská záložna – dílo V. Kaury. Je to dnešní mohutná žlutá budova, Spolkový dům pro evropskou spolupráci. Zde bývala v přízemí první pardubická pošta. Záložna koupila v roce 1901 ještě sousední Noklův dům č. 55 a o rok později na jeho místě dokončila přístavbu dle návrhu architekta Boži Dvořáka. Dřívější občanská záložna stála u staré radnice.

   Náměstí Komenského

Na dnešním náměstí Jana Ámose Komenského se nachází původní farní chrám Zvěstování Panny Marie. Za ním je bývalá vyšší reálná škola z let 1864-1866, postavená podle F.Sshromanze. Dnes je to večerní škola pro pracující. Na budově Staroměstských škol chlapeckých z roku 1892, která stojí na nároží Komenského náměstí a Jahnovy třídy, se dochovala původní kamenná deska s názvem náměstí. Na místě bývalého kláštera byla v roce 1893 postavena dnešní dvoupatrová budova pro Staroměstskou dívčí školu.

   Kostel sv. Bartoloměje

V roce 1912 byl kostel na západní straně rozšířen o předsíň s novým hlavním vchodem podle projektu architekta Boži Dvořáka.

   Zámek

Zámek ztratil v 18. století svůj reprezentační význam a užíval se jen pro hospodářské účely. Až v první polovině 20. století zde díky Musejnímu spolku proběhly četné opravy.

NOVÉ MĚSTO:

Náměstí republiky

Náměstí Republiky vzniklo na místě původního příkopu až 20 metrů širokého, hliněných valů a trojité hradby, oddělující město od jeho předměstí. První stavbou byl naproti Zelené bráně, v počátku dnešní třídy Míru, Krudencův palác, (dnes Hybského), tvořící dům čp. 56-57. Postavil jej místní stavitel J.Krudenc v roce 1898. Tam, kde dnes stojí Gočárův hotel Grand, byla dříve hospoda zvaná „Hotel Kotel“.

   Divadlo sdružených měst českého východu (Chrudim, Hradec Králové, Pardubice, Dvůr Králové a Mladá Boleslav) vzniklo sice již v dubnu 1905, ale samostatné divadlo v Pardubicích bylo otevřeno až 11. prosince 1909. Divadelní představení, koncerty, přednášky a jiná kulturní představení se do té doby konala v Odeonu hotelu Veselky. Pozemek byl zakoupen v roce 1884. Návrhy vypracoval architekt Balšánek, stavbu měl na starosti Josef Döller. Základní kámen byl položen 16. května 1907, stavba trvala téměř 3 roky. Mozaiky vedle vchodu zobrazující Libušin soud a Žižku před Prahou jsou dílem F. Urbana, sochu Génia nad průčelím vytvořil B.Kafka. Oponu a vlysy na průčelí namaloval F.Urban, sedm hlavních dekorací dodal F.Patránka, malbu hlediště, foyeru a schodišť obstarala firma A.Fröhlich z Prahy. Na slavnostní otevření nebyl nedopatřením pozván jeden z významných podporovatelů a mecenášů stavby divadla baron Artur Kraus. Do konce života do divadla nevstoupil.

   Na předbraní Zelené brány, což byla původně brána, můžeme od roku 1903 vidět reliéf s pověstí o vzniku pardubického znaku. Vytvořil ho sochař B. Vlček podle návrhu od Mikoláše Alše.

Ulice Arnošta z Pardubic

V roce 1905 postavil v ulici Arnošta z Pardubic ing. Křižík elektrárnu – do znárodnění největší ve východních Čechách.

Třída Míru

Třída Míru byla dříve jedinou ulicí předměstí. Proto se postupně začala měnit v hlavní tepnu. Měnilo se i pojmenování třídy. Za Rakouska se nazývala Královská, po vzniku republiky to byla Wilsonova, za okupace se jmenovala Na zeleném, po roce 1945 přijala jméno Stalinova třída a po pádu Stalina ji nazvali třídou Míru. Na počátku třídy stál vedle hospody „Hotel Kotel“ Krausův dům čp. 113. Naproti, vedle pozdější pasáže, vynikala budova Šlechtického kasina čp. 59. Sloužila především parforsní společnosti.

Kolem křižovatky na konci třídy Míru:

  Veselka

Na konci třídy Míru, na místě dnešní zeleně naproti budově České spořitelny a „Mlíčňáku“, stál dříve hotel Veselka. Od 19. století patřil rodině Kašparově. V padesátých letech byl rozšířen o sál Odeon, v němž se konala různá představení a jiné kulturní akce – až do doby, kdy bylo postaveno divadlo. Veselka byla zbourána 26.8. 1972.

  Špitál a hřbitov

Úzkou ulici před Veselkou, kterou se vjíždělo do předměstí, uzavírala Horská brána. U ní stál pernštejnský špitál a po druhé straně špitálu bývala brána na starý hřbitov, užívaný od dob Pernštejnů až do roku 1883. Tento hřbitov se nacházel tam, kde je nyní škola bratranců Veverkových, přesněji spíš na místě dnešního parku před školou. V tomto parku nyní najdeme sousoší bratranců Veverkových, ale to dříve stálo na křižovatce za Veselkou. Když byl špitál roku 1892 zbourán, pozemek koupil František Vlach a postavil zde velký dvoupatrový dům, ve kterém dnes najdeme McDonald.

  Jezdecká kasárna

Prostor křižovatky u Veselky zabírala od roku 1896 do 60. let 20. stol. jezdecká kasárna, která založila dostihové tradice Pardubic. Přesněji stála zhruba před dnešním Tescem.

  Škola

Mezi kasárnami a hotelem Veselka stála od roku 1880 škola, kterou vystavěl V. Kašpar. Byla zbourána spolu s kasárnami.

  Synagoga

Na místě dnešního Domu služeb stála od roku 1879 synagoga od architekta Fr. Schmoranze. Byla zbořena v roce 1958. Právě před touto synagogou bylo roku 1883 odhaleno sousoší bratranců Veverkových od sochaře J. Strachovského.

Na valše

Místo mezi dnešními ulicemi Na Hrádku a Pernerovou se dříve nazývalo Na valše. To proto, že zde dříve stála soukenická valcha a huť. Byla zde i katovna. Ta v roce 1825 vyhořela, při požáru zahynul poslední místní kat Jan Zelinger. V Pernerově ulici pracoval mlýn otce Jana Pernera.

Náměstí Legií

Středem nového města z konce 19. století se stalo náměstí Legií, druhé hlavní náměstí Pardubic. Procházela tudy hlavní tepna – Havlíčkova třída – která vedla směrem ke starému nádraží. Od roku 1895 tu stojí také Novoměstská škola.

Na Spravedlnosti

Tato ulice vedoucí směrem na Chrudim se tak jmenuje proto, že zde dříve bývalo popraviště a stála tu šibenice.

Zborovského náměstí

Na okraji Zborovského náměstí najdeme od roku 1919 Masarykovu kasárnu. Nedaleko ní se nacházejí hřbitovy z roku 1883. Odpočívají zde významné pardubické osobnosti, jako například Jan Perner, Jan Kašpar, Evžen Čihák, baron Artur Kraus, Václav Bubeník nebo Josef Prokop.

ŠKOLY

O školách v Pardubicích se dovídáme ze školních kronik, kterých je 27! První školu v Pardubicích nechal postavit Vilém z Pernštejna v roce 1507.

     Zpočátku 19. století zde byly především reálky, na kterých se ale česky vyučovalo jen v hodinách náboženství a českého jazyka. Ostatní předměty se česky začaly vyučovat teprve od roku 1861. Za dva roky se v Pardubicích usídlila vyšší reálka na „českém východě“. Byla umístěna do domu čp. 82 v Klášterní ulici. Jejím ředitelem se stal Jiljí Vratislav Jahn. Budova však časem přestala vyhovovat, a proto byla roku 1864 postavena na levém břehu Chrudimky škola nová.

     Na nároží Komenského náměstí a Jahnovy třídy stojí budova bývalých Staroměstských škol chlapeckých z roku 1892. Na ní se dochovala původní kamenná deska s názvem náměstí. A poblíž, na místě bývalého kláštera, byla v roce 1893 postavena dnešní dvoupatrová budova pro Staroměstskou dívčí školu obecnou a měšťanskou. V současnosti ji užívá Zvláštní škola. Jedním z ředitelů zdejší měšťanské dívčí školy byl František Karel Rosůlek.

     Dne 18.9.1880 bylo zahájeno vyučování v nové školní budově, kterou vystavěl V. Kašpar na náměstí mezi kasárnami a hotelem Veselka. A roku 1895 se děti mohly přemístit do nově otevřené školy v dnešní Štefánikově ulici, na náměstí Legií.

     V březnu 1882 otevřela Jednota pardubických obchodníků Školu obchodní. V roce 1899 se začalo učit na Státní průmyslové škole, postavené v rohu náměstí Legií.

ZEMSKÁ DONUCOVACÍ PRACOVNA  A VĚZNICE

V listopadu 1891 byla dokončena stavba zemské donucovací pracovny pro 400 tzv. káranců. To byli lidé, kteří se vyhýbali práci a živili se žebrotou, nebo se toulali. Káranci tuto budovu nazývali všelijak – byla to pro ně rejtačka, pardubická univerzita, alkron nebo pup.

HVĚZDÁRNA

Roku 1895 zřídil baron Artur Kraus v předposledním patře Pardubického zámku první pozorovatelnu. Za necelých 20 let ji přemístil do svého domu čp. 19 Na staré poště (na třídě Míru vedle pasáže). Po čase rozhodl, že bude hvězdárna sloužit ke vzdělávání lidu – nazval ji Lidovou hvězdárnou a zdarma zpřístupnil široké veřejnosti. Byla zde i bohatá knihovna, která obsahovala řadu vzácných starých tisků a knihy měly nádherné umělecké vazby. Kraus sám pozoroval a zakresloval sluneční skvrny.

Po jeho smrti byla hvězdárna rozprodána a nová už nevznikla. Až nyní najdeme hvězdárnu v DDM Delta – jmenuje se Hvězdárna barona Artura Krause.

VÝCHODOČESKÉ MUZEUM

Lidé chtěli zachovat rozsáhlou ornitologickou sbírku Františka Hromádky. A tak vzniklo 31.října 1880 východočeské muzeum. Za dva roky bylo umístěno ve staré radnici. K prvním přispěvatelům patřil například Emil Holub. Když měla být stará radnice zbourána, expozici přestěhovali na zámek – a tam zůstala až doteď.

LITERATURA

Mezi nejznámější pardubické spisovatele na přelomu 19. a 20. století patří kromě Boženy Vikové-Kunětické i Františka Bohunka Svobodová, manželka Josefa Pichla, která psala pod pseudonymem Marie Čacká. Josef Sakař byl tvůrce nejvýznamnějšího vlastivědného díla Pardubicka. Josef Pichl vydal v březnu 1848 první místní časopis Pardubický hlasatel svobody a lidu práva. Vyšlo jediné číslo, přesto stál Pichl na počátku zrodu vlasteneckých myšlenek v Pardubicích.

KINO

V roce 1899 sem přijelo elektrické divadlo bratří Oeserů z Prahy, aby obyvatelé Pardubic spatřili první snímky. První kino v Pardubicích zavedli až roku 1911 manželé Danzerovi v Dělnickém domě (nynější Myslivecká restaurace) v Jindřišské ulici, pod názvem Imperiál. Soukromé kino Jas bylo založeno o rok později.

SVĚTLO

První elektrické světlo zde bylo zavedeno v roce 1883 pražskou firmou ing. Františka Křižíka u příležitosti odhalení pomníku bratranců Veverkových. Do té doby se svítilo petrolejovými lampami – a to jen na hlavních ulicích a prostranstvích.

SILNICE

Ode dne 13. května 1908 vedly autobusové tratě z Pardubic do Bohdanče a do Holic. Jednalo se o první veřejné autobusové tratě řízené státem v Čechách a nejspíš i v celém Rakousko-Uhersku.

Přesto zůstalo hlavním dopravním prostředkem po mnoho desetiletí jízdní kolo.

AVIATIKA

Baron Artur Kraus sestrojil letadlo s mávajícími křídly, poháněné silou letcových svalů, avšak při pokusu o vzlet neuspěl.

V roce 1891 v Pardubicích přistál balon s francouzskou posádkou.

Po tom, co Francouz Louis Blériot přeletěl průliv La Manche, se sedmadvacetiletý Jan Kašpar, syn majitele pardubického hotelu Veselka, pokusil s bratrancem Evženem Čihákem sestrojit letadlo. Když ale neuspělo, Kašpar si koupil letadlo ve Francii. A zatímco se Evžen Čihák se svým bratrem pokoušeli zkonstruovat vlastní letadlo, Kašpar se učil létat.

16. dubna 1910 přeletěl Kašpar celé cvičiště dlouhé 2 kilometry! 19. června 1910 Kašpar uspořádal malý letecký den. Přes zimu Kašpar postavil nové letadlo. 30. dubna 1911 provedl první meziměstský let v Čechách – po vzletu z Pardubic zamířil na Chrudim a aniž by přistál, se vrátil do Pardubic. Dne 13. května roku 1911 ve tři čtvrtě na šest Kašpar vzlétl a zamířil do Prahy, kde přistál u dostihového závodiště v Chuchli. Překonal vzdálenost 120km! Byl to tehdy nejdelší let v celém Rakousko-Uhersku. 13. října havaroval a byl vážně zraněn. To mu ale nezabránilo v tom, aby 6. prosince 1911, při letu z Mělníka do Chuchle, vezl poprvé u nás spolucestujícího. Na počest Kašpara se u nás koná každý rok Aviatická pouť. Pomník Jana Kašpara stojí na náměstí Dukelských hrdinů.

SPORT

Velká pardubická steeplechase

Dne 14. října 1842 uspořádal Pardubický honební spolek první překážkový dostih v okolí Trnové, při nichž jely čtyři dvojice koní s jezdci přes 18 překážek. Stálá dostihová dráha pak byla zřízena roku 1856 u lesíka Cvrčkov. A první ročník Velké pardubické steeplechase se běžel 5. 11. 1874 za účasti 14 dvojic. Délka dostihu byla stanovena na 6900 metrů. Od té doby se jezdí každý rok, kromě let 1876 a 1908. To byly tak velké mrazy, že se dostih jet nemohl. Taxisův příkop: Skáče se již od prvního ročníku, ale Taxisův se mu začalo říkat až od roku 1892, podle jeho obhájce Egona Thurn-Taxise. Před 5 metrů dlouhým příkopem roste 150 cm vysoký živý plot. Jezdecký kůň tak musí skočit a ustát skok kolem 800 metrů.

V roce 1885 byl ustaven klub českých velocipedistů.

V roce 1903, při příležitosti Východočeské výstavy, se konal první motocyklový silniční závod.

První automobil sestrojil v roce 1901  F.Vyčichlo.

První autoškolu v Rakousko-Uhersku zavedl Vincenc Chomrák.

V červenci roku 1896 uspořádal Artur Kraus turnaj v tenisu o mistra královského a komorního města Pardubice.

HUDBA

V Pardubicích působily pěvecké spolky Pernštýn (založen r. 1861) a dámský spolek Ludmila (založen r. 1865). Měly společného sbormistra.