Asi je lepší mlčení

když všude semena vzklíčila

Úhor je najednou

plný květů

Chodidla mám ztvrdlá

od kamení na pozemku

kde přece vždycky byla

moje rajská zahrada

kam jsem chodíval plakat

aby mě neviděly šťastné kapky rosy

Odtamtud je nádherný rozhled

do kosmu

i do tajemství nitra

Miluji tu každý kamínek

kterého se občas dotkly

nožky ptáků

Spadlé listí

které tady poletuje

se zakukluje do života

Toto tajemství

je jenom moje

a nikdo je asi nerozluští

protože je ukryto

v jednom z těch

úlomků

píchajících do bosých nohou

Velebím Tě Bože

že svým svatým Duchem

občas zkypříš půdu

která by nikdy nerodila

A čas který tady tepe

má za rafii borovici

s otáčivými kořeny

© Ivan Holík

(47)

> další báseň! --- vzkaz pro autora --- zpět na obsah <

internetová kniha poezie 2000-1 sam