obsah

Ivan Holík

Ria Holíková

   

Oblouky se řítí nazdařbůh

Opadává tíseň světa >

Někdy myslím,

že právě teď se vesmír >

   
Je přece posel

který suverénně zboří >

Chystala jsem se triumfovat

ale nebe mě lhostejně >

   

Jedna malá stopa

a z ní stoupá >

Pojď budem si povídat

o dřevěné kolébce >

   

Prosté věci

Odhrnuji záclonu a >

Bezesné noci

Hledím tmě do očí >

   

Jak miluji bdělost

sestru sladkého spánku >

Jednou půjdu

kolem zahrady >

   

Asi je lepší mlčení

když všude semena vzklíčila >

Melodie Tvého hlasu

ve mně doznívá >

   

Prozatím se ještě nikam nehnu

Sedím se svěšenými křídly >

Hledala jsem siluetu

mému zraku milou >

   

Kolibřík se odevzdává temnotě

Nemůže si vůbec osvěžit >

Ach kde jste rybí hřbety

stříbrně prchající do >

   

Bezděčnost ohmatává reflexi

Není tam nic z toho >

Proč jen se vracím

k jednomu bodu >

   

Podej králíčkovi plnicí pero

a zacvič pozdrav slunce >

Jak ti mám říkat

holoubku, ptáčku, člověče >

   

Tvarohový dort

s hlubokým poselstvím >

Vlaštovko přileť pod mé okno

přinášíš-li štěstí >

   

Kvítko mlčenlivosti

Ohled za závojem >

Podzimní

Poslední podzimní den >

   

Hruď už odpadává

závratnými zkušenostmi >

Po nemoci ve zdraví

Zas jeden verš mi skápnul >

   
Co je v povaze těch vlnek

čím svíravějších >

Říkanka

Ach drahý >

   
Hluční létavci si střásají

křídla do trávy >

Rok je jak věčnost

vzdálením touha sílí >

   
Vztah mezi nevědomým

a vědoucím >

Myslím už na tebe

a nic s tím nezmohu >

   
Výplod smíchu

pod všemi obratli >

Miluji tiché noce

plné snů a fantazie >

   
>

Pojď podíváme se spolu

na hvězdy >

   
>

Zatímco na modrém koberci

nebe >

   
>

Prosba hříšnice

Bože, jsi-li, dej mi >

   
>

>

   
>

>

   
>

>

   
>

>

   
>

>

   
>

>

   
>

>

   
>

>

   
>

>

   
>

>

   

internetová kniha poezie 2000-1 sam milému strýčkovi a tetě