Bezděčnost ohmatává reflexi

Není tam nic z toho

co by se mi hodilo do krámu

Ani závin

ani propisovací tužka

ani slepence vylízaných magazinů

Kudy to chodíte

opeřenci degradovaní na dešťovky

Usmějte se aspoň trochu

a nevrťte se v židlích

Stejně nenajdete svou lásku

Mívá plachý pohled

šáteček na stranu

a nesmírně proříznutou držku

Jen se nedat odradit

módními výstřelky

Proč ji nutit k vyvrcholení

když se spokojí se sklenkou čaje

se zlatým leskem

Není tak blbá jak vypadá

Kdyby dala najevo

čím je uvnitř

ačkoliv nic nepředstírá

všichni byste se posrali

a utekli

kromě mě

až teď v šedesáti

© Ivan Holík, 17. května 1994

(188)

> další báseň! --- vzkaz pro autora --- zpět na obsah <

internetová kniha poezie 2000-1 sam