Hluční létavci si střásají křídla do trávy

Jenom mimoděk prohlubeň

Svezená vejce jektají zuby

Blízko sadu protržené nebe

Pod nohama ticho

Svazky klíčů rotují na ohnivé tkanici

Následky přeslechnutí ani trochu neuvažují

příznaky kolosálního odpočinku až do strhnutí

času

Váhy se lehce zhouply do třetího směru

Mlha opakuje vybraná souvětí

Rozhrnování mezi sloupy se sytí syrovým ohněm

Zakládám ruce a ptáci sezobávají všechny výčitky

Co je vně a co uvnitř když Ty jsi v převaze

Snopy jsou poseté chrpami

Oko vyplavuje šťastnou slzu

Blesky drnčí na vlasovou strunu

Ochrana ve všude rozvěšeném propadlišti

Hrany se potýkají s křivkami až do sladkého nadvědomí

Sytý vítr kolébá zvonici

Břehy obřadů se rozkymácely

Plátno vylučuje jedinou světelnou skvrnu

Stopy vždycky vrávoraly

A naděje s láskou prší do jejich důlků

© Ivan Holík, 1995

> další báseň! --- vzkaz pro autora --- zpět na obsah <

internetová kniha poezie 2000-1 sam