Pojď budem si povídat

o dřevěné kolébce,

svět voní heřmánkem.

Uspíme dítě makovicovým odvarem

a opustíme spolu zem.

Jsi ďábel, ale ďábla se nebojím,

jsem bludařka,

spíš mě mrazí slyšet trouby z Jericha

a kámen na kameni.

Jsem Eva, ale nevím o hříchu,

který mně chceš připomenout.

Snad si na něj v Noemově arše s tebou vzpomenu.

Pospěš si, musí se narodit nový Adam

bez výčitek svědomí.

© Ria Holíková

> další báseň! --- vzkaz pro autora --- zpět na obsah <

internetová kniha poezie 2000 sam