ZPĚT NA ÚVODNÍ STRÁNKU / RETURN - HOME PAGE

KOSMOS - NEWS č. 31
DUBEN 2002 / APRIL 2002

   

   


Vladimír Michajlovič KOMAROV
(16.3.1927 - 24.4.1967)

Je to již 35 roků co po nevydařeném letu nové sovětské lodi SOJUZ1 zahynul měsíc po svých čtyřicátých narozeninách jeden z nejzkušenějších sovětských kosmonautů, plukovník Vladimír KOMAROV. K připomenutí této tragické události, která je do dnešních dnů zahalena stále závojem nejasností, jsem si dovolil použít dobový článek z “Letectví a kosmonautiky” publikovaný na Malé encyklopedii kosmonautiky Aleše Holuba, a to včetně poznámek kterými tento text opatřil Michal Filip při jeho převádění do formy publikovatelné na webu.


BAJKONURSKÉ DRAMA
(Jiří Kroulík, Martin Postránecký, SPACE, Letectví a kosmonautika č.13/1967)

… kráceno … kompletní text najdete na stránkách Malé encyklopedie kosmonautiky Aleše Holuba
http:/ /www.mus.cz/~ales

Blíží se předposlední dubnová sobota. Moskvané odjíždějí na svůj obvyklý nedělní výlet do okolí hlavního města. Všechny světové agentury, které mají zastoupení v Moskvě, jsou však v pohotovosti. Novináři a fotografové ze socialistických zemí byli požádáni, aby v sobotu 22. 4. a v neděli 23. 4. neopouštěli Moskvu.

Dohady naznačují, že po téměř dvouleté přestávce poletí do vesmíru sovětští kosmonauté.
(Voschod 2 startoval 18.3.1965, tedy před více než dvěma lety…pozn.M.F.)

Je devět hodin, 22. 4. 1967. Na Bajkonuru se koná první tisková konference s Vladimírem Michajlovičem Komarovem. Kosmonaut dostává řadu otázek. Jak se cítí před letem, jaké budou jeho úkoly. Komarov říká, že půjde brzy spát – asi v 15 hodin. Konference končí, korespondenti se rozcházejí neuspokojeni. Velitele první lodi znají, ale odstartuje během 48 hodin další? Mezi posádkou pro připravovaný pokus mají být údajně i Běljajev, Bykovskij a Feoktistov. (Komarov, Běljajev a Bykovskij chyběli na oslavách dne kosmonautiky v Moskvě dne 12. 4. 1967.) Dohady a úvahy nerozptýlil ani přicházející soumrak. Na vypouštěcí základně zatím připravují nosnou raketu.

Řídící středisko oznamuje čas zbývající do startu. Z mohutné rakety, zářící ostrými konturami svého kovového pláště, odfoukává ostrý vítr zvolna vystupující “páru” odpařujícího se kapalného kyslíku. Hodiny ukazují 21.00. Hodinu a půl poté přijíždí autobus, z něhož vystupuje Vladimír Komarov a podává hlášení předsedovi státní komise. Končí slovy: “Brzy nashledanou!” Pak se loučí a zvolna nastupuje do výtahu, který ho dopraví ke kabině na vrcholu rakety. Výtah se dává do pohybu. Nahoře ještě krátké zamávání a Komarov vstupuje do kabiny. Neslyší, co dole volají, ale ví, že mu přejí šťastný let.

Předstartové přípravy úspěšně vrcholí. Pomalu se blíží okamžik startu. Na území kosmodromu se ozývá varovný signál sirény. Do startu zbývá jen několik okamžiků. Teď čas jen letí – 5, 4, 3, 2, 1, start. Přesný čas – 00 hodin 35 minut, neděle 23. 4. 1967 (6 hodin 35 minut místního času).

Kosmická loď nového typu – Sojuz 1, řízená plukovníkem Vladimírem Michajlovičem Komarovem, odstartovala. Záhy se dostává na dráhu ležící mezi 201 – 224 km a svírající s rovníkem úhel 51°40´. Vysílače kosmické lodi pracují na frekvencích 15,008, 18,035 a 20,008 MHz. Doba oběhu 88,6 min. Sojuz 1, vytvořený po smrti konstruktéra Vostoků a Voschodů S. P. Koroljova, je na dráze s lidskou posádkou, vše je tedy v pořádku. Ale když jeden z korespondentů blahopřeje tvůrci kosmické lodi, dostává odpověď: “Počkejte, brzy blahopřejete.”

   

Mezitím už Vladimír Komarov ve 4 hod. 29 min. končí třetí oblet. Zdravotní stav kosmonauta je dobrý. Tep je 82, dechová frekvence 20 za minutu. To už zprávu o vypuštění, vydanou ve 2 hodiny 23 minut, převzaly světové agentury a hlášení o dalším úspěchu sovětské vědy letí světem.

Přichází pátý oběh, který loď Sojuz 1 dokončuje v 8 hodin 56 minut. V kabině je tlak 750 mb, teplota 16 °C. Velitel lodi hlásí: “Program letu je plněn úspěšně, náladu mám dobrou.” Dobrou náladu mu však kazí ztížené plnění programovaných úkolů.

Hned po uvedení na oběžnou dráhu má totiž potíže s ovládáním lodi. Podaří se mu je odstranit, nebo půjde o problém, podobný Gemini 8? Plukovník Komarov je technicky nejvyspělejší sovětský kosmonaut, ví o potížích, které byly s předcházejícími Kosmosy. Jejich stabilizace nebyla uspokojivá. Bude tomu tak i při jeho letu? Podaří se mu odstranit příčinu včas, aby nenarušila další průběh pokusu?

To už ho očekává jedna z nejnepříjemnějších fází letu. Od sedmého oběhu bude téměř celých pět oběhů mimo dosah sledovacích stanic SSSR. Za normálních okolností by odpočíval. Ale teď, bez spojení, sám, znovu a znovu se pokouší upravit stabilizaci lodi.

Mučivých osm hodin však končí. Konečně dvanáctý oběh. Spojení s pozemními stanicemi je navázáno. Na konci třináctého oběhu plukovník Komarov hlásí řídicímu centru, že pracuje podle programu, že se cítí výborně, že vše pracuje normálně.

Agentury celého světa chrlí zprávy o letu, dohady a předpovědi. Kosmická kabina, ve které letí plukovník Komarov je jistě pro vícečlennou posádku. Proč letí sám? Odstartuje Sojuz 2 ze kterého po spojení přestoupí někdo ke Komarovovi? Podle sovětských pramenů má Sojuzu 2 velet Valerij Bykovskij, s kterým poletí P. Běljajev. Po zveřejnění snímku Vladimíra Komarova ve skafandru se dohady ještě množí. Má skafandr Leonovova typu, je upoután třemi druhy popruhů. Jestliže je jeden sedačkový, druhý padákový (!), pak by třetí mohl být pro výstup se soupravou (něco jako americké AMU). Má však skafandr, nebo je pravdivá zpráva, že letí jen ve sportovní kombinéze? Pokud bude startovat Sojuz 2, bude to v době takzvaného startovacího okna, zhruba 24 hodin po startu Sojuz 1, tedy za několik oběhů (start je plánován na 0.10 hod.).

Na čtrnáctém oběhu však Vladimír Komarov hlásí potíže s ovládáním kabiny. Loď se dostává do rotace, také klimatizace a kvalita spojení se zhoršily. Sojuz 1 spotřebovává příliš mnoho paliva na stabilizaci, spotřeba proudu je abnormální. Hrozí nebezpečí, že ho nebude dost pro závěrečné manévry. Komarov říká, že setkání by bylo předčasné. Podle známých autorit byly potíže po celý předcházející let, ale teď vrcholí. Na Zemi se ruší start Sojuzu 2. Kamarádi, kosmonauti z jeho skupiny s napětím sledují další průběh letu.

Patnáctý oběh. Mluvčí řídicího centra na Bajkonuru oznamuje, že centrum doporučilo Komarovovi zkrátit let a přistát. Stalo se to po zrušení startu Sojuzu 2 a poté, co Komarov hlásí potíže.

Sojuz 1 stále rotuje. Vladimír Komarov se snaží ovládnout znovu stabilizaci kabiny. Při šestnáctém, zčásti už při patnáctém oběhu ztrácí kontrolu nad rotující lodí. Na stejném oběhu se neúspěšně pokusil o přistání. Přesto se stále snaží nasměrovat brzdicí motor do polohy umožňující přistání.

Poslední zpráva, kterou TASS přináší, je vydána asi ve 3 hodiny. Vztahuje se k hlášení Komarova, které vysílal v 1 hodinu 50 minut. Tlak v kabině byl 800 mb, teplota 17,5 °C. Zpráva oznamuje, že Komarov za úspěšného letu provedl četné experimenty. Toto spojení bylo současně posledním, které zachytily francouzské sledovací stanice.

Na oběžné dráze vrcholí drama. Sedmnáctý a osmnáctý oběh. Nepodaří-li se sestup uskutečnit při devatenáctém a dvacátém oběhu, pak nemůže být na dalších obězích uskutečněn, protože by kabina přistála mimo území SSSR. Ale bude to potom vůbec možné? Nepřekročí rotace fyziologický limit? V průběhu osmnáctého oběhu se Komarovovi podařilo kabinu nasměrovat. Při letu nad Afrikou, ve 3 hodiny 01 – 05 minut, začíná Sojuz 1 brzdit svůj let. Brždění je úspěšné. Komarov hlásí funkci brzdicích motorů a odhození přístrojového pouzdra. Napětí v řídicím centru trochu povoluje.

Záhy však nastupuje další zklamání. Spojení je přerušeno. Co se stalo? Ztratil Komarov vědomí, nebo jde o poruchu na vysílači? Rotuje snad kabina? Normální ztráta spojení při průletu lodi hustou atmosférou, kdy rozžhavené plyny obklopují povrch kabiny, je asi čtyři minuty. Za této situace nelze než čekat na vysílání signálu kosmonauta po přistání.

Nikdo z řídicího centra nemohl vědět, že se signálu nedočkají. Nevěděli, že po zbrzdění kabiny, která stále ještě rotovala, uvolnilo vymršťovací zařízení padákový systém a ten se po rozvinutí omotal kolem kabiny. Kabina pak padala volným pádem, ničím nebrzděna, rychlostí asi 130 m/s. Stačilo, aby se alespoň část padákového systému uvolnila a let kabiny by se stabilizoval. Snad by to mohlo stačit k tomu, aby se Vladimír Komarov, pokud byl při vědomí, katapultoval. Stačilo by, aby zamotaný padák působil jako streamer a pád kabiny by se zmírnil. Ale padák je dokonale ovinut kolem kabiny. Ve 3 hodiny 16 minut* , asi čtvrt hodiny poté, co kabina zahájila sestupovou část letu, při prudkém dopadu na zem, plukovník Komarov zahynul.

Světové agentury a novináři však zaplavují TASS a oficiální osobnosti žádostmi o další zprávy z průběhu letu. Ale odpovědí je jen mlčení a náznaky špatných zpráv. Kolem deváté hodiny se v Moskvě rozšířila zpráva o tom, že Sojuz 1 přistál asi 1000 km od Bajkonuru (?). Cestující, kteří přiletěli letadlem z Čeljabinsku do Moskvy, přinášejí zprávu, že Sojuz 1 přistál v prostoru Čeljabinsku. Říkají, že záhy po přistání přilétl záchranný oddíl. Z toho usuzovali, že oblast byla pro přistání vybrána. Ale co Komarov?

Stejnou otázku si klade řídicí středisko. Po marném čekání na vysílání kosmonauta po přistání a po vyhodnocení místa pravděpodobného přistání startuje speciální pátrací skupina s letadly a vrtulníky. Napjaté okamžiky hledání se blíží ke konci. Pátrací skupina objevila přístrojové pouzdro, které přistálo asi 5 kilometrů od vlastní kabiny. Jeho padákový systém byl úspěšnější. Záhy nacházejí i havarovanou kabinu. Dohady o smrti Vladimíra Komarova jsou potvrzeny.

Po pěti hodinách napjatého čekání vydává TASS zpravodajům poslední oficiální zprávu o letu Sojuzu 1: “Kosmická loď Sojuz 1, úspěšně zbrzděná z první kosmické rychlosti, prolétla hustými vrstvami atmosféry. Ve výši 7 km se zkroutily šňůry hlavního padáku a Sojuz 1 dopadl na zem velkou rychlostí. Při dopadu zahynul kosmonaut Vladimír Komarov.”

havarie1.jpg (21070 bytes)  havarie2.jpg (14932 bytes)

Zprávu okamžitě přebírají všechny světové rozhlasové, televizní a tiskové agentury. Začíná žonglérský tanec komentátorů s úvahami. Byla kabina zbrzděna natolik, že se padák nemohl utrhnout při dynamickém nárazu po otevření? Kdyby se padák otevřel, byť jen částečně, mohla se kabina zabořit několik metrů pod zem? Mohl se Vladimír Komarov katapultovat? Ale další zprávy TASSu se již o Sojuzu 1 a jeho přistání nezmiňují. (Teprve v Komsomolské pravdě ze 17. 4. (asi má být 27.4….pozn.M.F.) říká Jurij Gagarin, že celý sestup i let probíhal normálně, až v závěrečné fázi, kde měl pracovat padákový systém, došlo k náhodným, nenadálým nenormálnostem v jeho funkci. Nepřesnost v přistání – odchylka od vypočteného místa přistání – mohla vzniknout místními vlivy, např. změnou síly a směru větru.)


 - Celý tragický let Sojuzu 1 je důkazem konců, které nastanou když se do přísně vědecko-technické oblasti, kterou bezesporu kosmické lety jsou, plete politika. Navíc politika tak autoritativní jakou bylo brežněvovské vedení v čele Sovětského svazu. Ono rozhodlo: “Blíží se 50.výročí VŘSR. Toto slavné výročí musíme oslavit nějakým velkolepým činem v kosmu. Nejvhodnější bude oblet Měsíce. Takže musí co nejdříve odstartovat nová kosmická loď SOJUZ! A nezajímá nás nic jiného, než vidět její úspěšný start a přistání. Že loď ještě není připravená? To nás nezajímá! Poraďte si! Sovětský člověk si přece vždycky poradí! …”

Dnes, po pětatřiceti letech můžeme mít trochu jiný pohled na události, než jaké měli autoři výše uvedeného článku k dispozici v roce 1967. Dnes již víme, že Jurij Gagarin bojoval do poslední chvíle za odložení startu, že napsal i osobní dopis Brežněvovi, že po havárii se s Leonidem Brežněvem ostře střetl a že jejich střet skončil (prý) až sklenkou alkoholu chrstnutou Gagarinem do obličeje Brežněvovi. To asi potom definitivně stálo Gagarina šanci vrátit se do kosmonautického výcviku (i když ta byla pravděpodobně stejně i před tímto incidentem již téměř nulová).

 Objevují se informace, údajně z amerických sledovacích a monitorovacích stanic, které hovoří o rozhovoru plačícího Kosygina (předseda Rady ministrů SSSR) s Komarovem, a o loučení Komarova s manželkou.

Podívejme se na tuto tragédii ale i pohledem dnešních zkušeností. Na lodi SOJUZ bylo před vynuceným startem zjištěno přes 200 závažných nedostatků (některé prameny uvádějí přesné číslo – 203). Před startem byly ve spěchu ty nejzávažnější závady a chyby odstraněny, přesto jich tam řada zůstala a ty odstraněné nebyly dostatečně odzkoušené.

Přesto Komarov, který o všech problémech věděl, odstartoval. Můžeme se dnes ptát “PROČ?”. Odpověď je nasnadě!

Protože musel! Kdyby neletěl Komarov, musel by se posadit do pilotního křesla jeho náhradník – a tím nebyl nikdo jiný než Jurij Gagarin. Jeho přítel z nejbližších.

A teď se pustím možná na hodně tenký led a začnu si vymýšlet co by se stalo, kdyby …

… kdyby Komarov odmítl startovat – asi by si tím definitivně ukončil kariéru kosmonauta, pravděpodobně i vojenského pilota – ale asi by dnes ještě žil. Asi by to ale měl v životě těžké - Brežněv neodpouštěl.

… kdyby se měl posadit do pilotního křesla Gagarin – tak si myslím, že by byl nakonec celý start zrušen. Přece jenom, oslava VŘSR je důležitá, ale smrt symbolu jakým byl Gagarin by jí hodně pošramotila. Takže by došlo asi k odložení startu, vyšachování Gagarina a přenominování posádek – a do SOJUZU 1 by nejspíše usedl někdo z posádky určené pro SOJUZ 2 (Bykovskij nebo Chrunov – Jelisejev by byl pro velení lodi příliš nezkušený) To by vše ale znamenalo oddálení startu a získání času na další práci na lodi. Do hry by možná vstoupila ještě další jména kosmonautů připravujících se na další kosmické starty – občas se objevuje i jméno Pavla Beljajeva. A pokud by se vůbec startovalo, tak by asi došlo k značné redukci připravovaného programu přestupu kosmonauta (kosmonautů) z jedné lodi do druhé. Ale to je na úplně samostatný článek…

… Georgij Beregovoj – je další osobou která by jistě při svých ambicích využila možnosti usednout do uvolněného křesla po Komarovovi – kariérista, který se prosadil do Sojuzu 3 - kde potom zkazil co mohl – se do kosmu podíval o rok a půl později – zde však zůstává otázkou, zda-li byl v dubnu 1967 již alespoň trochu připraven pro kosmický let (když víme že za dalších 18 měsíců ještě nebyl!).

 

 Další neznámým momentem, na který ještě nedal nikdo dost uspokojivou odpověď, je okamžik zhruba 7.000 metrů nad Zemí, kdy měl být vystřelen hlavní padák kabiny. To se nestalo a tak kabina, ničím nebržděná, dopadla za několik chvil rychlostí 40metrů za vteřinu na zem. Všechny problémy během letu by byly “zapomenuty” kdyby Komarov šťastně přistál. Chyby však pronásledovaly Sojuz1 až do úplného konce. Podívejme se, co o tomto okamžiku uvádějí dostupné prameny:

Výše uvedený článek z L+K: “Po zbrzdění kabiny, která stále ještě rotovala, uvolnilo vymršťovací zařízení padákový systém a ten se po rozvinutí omotal kolem kabiny. Kabina pak padala volným pádem, ničím nebrzděna, rychlostí asi 130 m/s.” /1/

Zpráva TASS (podle výše otištěného článku): “Ve výši 7 km se zkroutily šňůry hlavního padáku a Sojuz 1 dopadl na zem velkou rychlostí.” /2/

Tomáš Přibyl – Rudé hvězdy ve vesmíru: “Po průletu atmosférou vydaly automaty v sedmikilometrové výšce příkaz k vytažení hlavního padáku. V důsledku rotace návratového modulu se šňůry padáku zapletly. V té chvíli udělal Komarov svou první a osudovou chybu v celém letu. Použil záložní padák, aniž by předtím odstřelil hlavní. Je jasné, že se záložní zamotal do hlavního …” /3/

a v téže knize o kousek dále: “Podle některých zdrojů však kabina Sojuzu 1 nerotovala a za celou nehodu mohl diletantsky sbalený padák.” /4/

J.Doran, P.Bizony – Gagarin – pravda o legendě: “Malý brzdící padák se vysunul správně, ale při vytažení velkého padáku z úložného prostoru selhal – další závažná konstrukční chyba. Záložní padák se uvolnil, ale jen natolik, aby se mohl zamotat do lanoví prvního, brzdného.” /5/

Karel Pacner – Tajný závod o Měsíc: “Poslední závada spočívala ve špatné konstrukci hlavního a záložního padákového systému – žádný padák se nerozvinul” /6/

Asi nejobšírněji tuto část sestupu rozvádí ve své knize “Kosmické skandály” Pavel Toufar: “Kabina Sojuzu 1 s kosmonautem Komarovem na palubě úspěšně proletěla horními vrstvami atmosféry. V několika etapách se snížila její původní rychlost 7,8 km/s tak, že až do výšky 12 km nad Zemí se brzdila aerodynamicky a rychlost klesání klesla na 240 m/s. Ve výšce kolem 11 km začal pracovat padákový systém. Na povel barometrického relé byl odhozen kryt schránky s padáky. Vzápětí vylétly dva výtažné padáky. První se plánovaně odtrhl, aby náraz při zbrzdění nebyl tak silný, druhý pak ve výšce 9,5 km vytáhl brzdicí padák o ploše 14 m2, který snížil rychlost sestupu na 90 m/s. Pak měl být vytažen ze stejné schránky do silného vzduchového víru hlavní nosný padák o ploše přes 1000 m2. Jeho sbalený vrchlík stahovala speciální šňůra. Zajišťovala postupné a pozvolné naplnění kupole tak, aby se prudkým nárazem padák nepoškodil.
Hlavní padák se však vůbec nedostal ven z padákové schránky! Nikdo už nikdy přesně nezjistil, proč se to stalo, zda byl nedbale a špatně sbalený, jak se domníval Vasilij Mišin, anebo zda došlo k jeho poškození při dlouhém skladování lodi. Právě o této možnosti o mnoho let později mluvil kosmonaut Georgij Grečko. Vysvětloval, že start Sojuzu 1 se mnohokrát odkládal a padák sbalený po dlouhou dobu v těsné schránce se nedostal ven, protože působením různých vlivů zvětšil nežádoucím způsobem svůj objem. Potom už podle Grečka stačilo málo a sbalený padák se ve schránce vzpříčil. Mohlo to být tak, mohlo to být také jinak. Nevíme. Jedno je jisté - hlavní padák se nerozevřel.
Kabina se řítila k zemi, přibrzďována pouze neodděleným brzdicím padákem. Automatika proto vydala povel záložnímu havarijnímu padákovému systému. Pracoval spolehlivě. Záložní padák o ploše 574 m2 se vymrštil ve výšce kolem 4,5 km.
Stalo se však něco zcela nečekaného. Záložní padák se totiž omotal kolem šňůr neodděleného brzdicího padáku! A to také bylo nejspíš hlavní příčinou tragédie.” /7/

 

Jak vidět, sedm uvedených ukázek interpretuje tuto nejdůležitější událost celého nešťastného letu značně rozdílně.

Kabina rotovala (ukázky /1/, /3/) nebo nerotovala (ukázka /4/, /7/). Hlavní padák se vysunul správně, ale zamotal se (/1/, /2/, /3/) nebo se nerozvinul vůbec nebo úplně (/4/, /5/, /6/, /7/). Jednou to bylo konstrukční závadou (/5/, /6/), podruhé špatnou prací člověka (/4/), jednou kvůli dlouhému a špatnému skladování (/7/). Záložní padák se zamotal do hlavního (/3/) nebo brzdícího (/5/, /7/). A tak dále…

Tak nebo tak – faktem zůstává že kosmonaut Vladimír Komarov zůstal, v kabině řítící se k Zemi, bez možnosti zbrždění pádu a to ho stálo život. Stačil si vůbec uvědomit, že se kabina nebrzdí? Asi ano, určitě věděl, že se neobjevilo trhnutí po otevření hlavního, a potom ani záložního, padáku. Ale to už mu moc času života nezbývalo.

Pokud by bylo pravdou tvrzení Tomáše Přibyla (ukázka /3/), a Komarov opravdu před vystřelením záložního padáku opomněl odhodit nefunkční hlavní padák, potom je to situace o to tragičtější - ale pochopitelná. Po dlouhých hodinách boje se závadami na oběžné dráze, kdy všechny nakonec vyřešil tak, že se mu podařilo se s lodí vrátit až téměř “domů”, přišlo jediné, fatální opomenutí…

Výrazně jiné vysvětlení podává Pavel Toufar (ukázka /7/) – padák se vlivem buď špatného skladování nebo chybného sbalení vůbec nedostal ven! Podobnou variantu nastiňují i ukázky č. /4/, /5/, /6/. V tomto případě již pravděpodobně Komarov na běh věcí příštích neměl žádný vliv. Nemohl tedy ani ovlivnit, že se záložní padák aktivoval dříve než se kabina zbavila nefunkčního brzdícího, popřípadě hlavního padáku.

První start sovětské kosmické lodě od smrti Sergeje Koroljova skončil tragédií. První ruský kosmonaut který se vydal do kosmu podruhé (a po Cooperovi a Schirrovi třetí celkově) zahynul. Zmetek “Made in CCCP” si vybral svou daň… Milan Halousek


Vážení přátelé,

Jedna, dvě, tři, čtyři … změny můžete napočítat v tomto čísle KOSMOS-NEWS. První změnou, kterou jste asi zaregistrovali nejdříve, je rozšíření obsahu zpravodaje ze čtyř na šest stránek. Mám zde již v zásobě tolik materiálů, že by bylo škoda je pouze archivovat a netisknout. Navíc mě zvětšení rozsahu o dvě stránky umožní publikovat i rozsahem větší materiály, které jsem musel doposud z nedostatku místa odkládat a o jejichž publikování jste si často psali. Prvním z těchto “velkých” je materiál k 35.výročí tragické smrti Vladimíra Komarova v Sojuzu 1.

Další změnou je nový formát jednotlivých stránek – z přeloženého formátu A3 budete od tohoto čísla dostávat KOSMOS-NEWS ve klasickém formátu A4. Je to především zapříčiněno provozními důvody tiskárny která mě zpravodaj kopíruje, ale i tím, že po rozšíření na šest stran by nebylo úplně ideální kombinovat oba formáty.

Třetí změnou, kterou jsem ani tak moc neplánoval, je změna hlavičky KOSMOS-NEWS. Stalo se ale to co se občas v našem přetechnizovaném světě stává. Po částečné havárii a přeinstalaci mého počítače byly ztraceny fonty písma kterým bylo původně sázeno slovo “KOSMOS” v titulku. Zálohu jsem samozřejmě neměl (proč také, že ano?!). A jelikož to původní písmo bylo shodné s písmem které používá slovenský časopis “KOZMOS” rozhodl jsem se využít této situace a logo trochu pozměnit. Což se také stalo. Myslím, že to není na škodu.

Poslední viditelnou změnou je absence barevného obrázku na první stránce. Co jsem mohl dělat při nákladu 30 výtisků je již velmi nesnadné při nákladu 100 kusů. Doufám, že to pochopíte.

V dnešním čísle se objevuje mezi dopisovateli další velmi zajímavé jméno – jistě ho tam sami rychle najdete. Já mohu jen dodat, že mě to velmi těší …

KOSMOS-NEWS PARTY se blíží – stále přicházejí další přihlášky a s radostí vám mohu sdělit, že svojí účast potvrdilo již přes 30 zájemců.

Bližší informace příště nebo na webových stránkách na adrese
http://web.quick.cz/KNP

Přeji Vám hezké jaro. Váš

Milan HALOUSEK 


 Itzhak Mayo odešel z Houstonu

Izraelský astronaut Ilan Ramon (poletí na Columbii STS-107) se ocitl bez náhradníka, když Itzhak Mayo opustil výcvikové středisko v texaském Houstonu. Co stojí v pozadí tohoto tahu (odvolání?), se mi nepodařilo zjistit. Faktem je, že i jeho oficiální životopis “zmizel” z webu NASA.


Naoko Sumino plní mateřské povinnosti

Japonská kandidátka na kosmonautku Naoko Suminová očekává letos v srpnu radostnou událost - stane se matkou. Z tohoto důvodu omezila svůj výcvik (NASDA s ní předběžně počítala pro některou z návštěvnických posádek Sojuz na ISS). Sumino (31), která dosud v kosmu nebyla, se ale v žádném případě kariéry kosmonautky nevzdává a hodlá se (dle svých slov) věnovat i vesmíru i rodině. 


 NASA oznámil změnu termínů letošních startů raketoplánů

Let Columbie STS-107 byl posunut z 11. července na 19. července, let Atlantis STS-112 z 15. na 22. srpna a expedice STS-113 raketoplánu Endeavour se odsouvá z 19. září na 6. října. Nejbližší let raketoplánu Endeavour zůstává plánován na 31. května tr.

První ze startů se netýká Mezinárodní vesmírné stanice. 


Jednou nohou na odchodu?

U několika amerických astronautů se proslýchá, že “jsou jednou nohou na odchodu od NASA”. O koho konkrétně a proč se jedná?

RICHARDS Paul - Velmi se nepohodl se současným šéfem oddílu astronautů Charlesem Precourtem. Toto vedlo mj. k tomu, že byl Richards nahrazen v záložní posádce pro sedmou základní expedici na ISS Johnem Philipsem. Philip byl “přeřazen” ze záložní posádky pro osmou expedici, kde jeho místo zaujal Charles Camarda. Pro Richardse se tak mise Discovery STS-102/2001 stala premiérovým i derniérovým letem. (Byť je na webu NASA stále veden jako aktivní astronaut, jeho odchod byl nenápadně oznámen v tiskové zprávě o jmenování dalších členů základních posádek ISS, kde se pravilo, že před měsícem dal přednost práci v soukromém sektoru před setrváním v oddíle astronautů.)

READDY William - Discovery STS-42/1992, Discovery STS-51/1993 a Atlantis STS-79/1996. Podle některých informací tuto sbírku svých kosmických letů už nerozšíří, neboť by měl opustit aktivní službu v oddílu astronautů a přejít do NASA Hq. ve Washingtonu D.C.

LUCIDOVÁ Shanon - Ač se chtěla do vesmíru podívat ještě jednou, pravděpodobně se jí to už nepoštěstí. Přijala místo vědecké ředitelky NASA ve Washingtonu D.C., což pro ni bude ve věku 59 let znamenat konec aktivní činnosti astronautky. Dosud: Discovery STS-51G/1985, Atlantis STS-34/1989, Atlantis STS-43/1991, Columbia STS-581993, Atlantis STS-76/1996 (start na Mir) a Atlantis STS-79/1996 (návrat z Miru).

Ještě jednou upozorňujeme, že tyto informace jsou “bez záruky”.


 ČÍNA

Všech dvanáct čínských astronautů - taikonautů, či správněji jü-chang-jüanů [yuhangyuan] - ukončilo základní kosmický výcvik a jsou připraveni ke kosmickému letu. Jak prohlásil zástupce náčelníka šanghajského kosmického střediska Čchin Wen-po [Qin Wenbo], z nich "budou vybráni dva nebo tři pro první kosmický let". Všech dvanáct adeptů přihlíželo startu třetího prototypu kosmické lodi SZ-3 na kosmodromu.

Čchin Wen-po také řekl, že první Číňan poletí na lodi Šen-čou 5 [Shenzhou 5], ale neupřesnil termín startu. Podle názoru pozorovatelů v Pekingu dá se očekávat v průběhu roku 2003.

Tým taikonautů byl vybrán z více než 2000 stíhacích pilotů čínské armády. Kromě vlastního kosmonautického výcviku prošli i přípravou v různých vědních disciplinách. 


Palubní specialisté konečně astronauty

Ač se do vesmíru dostalo na palubách raketoplánů už 41 palubních specialistů (Payload Specialist), donedávna se nemohli (alespoň oficiálně) pyšnit titulem “astronaut”. Přestože byli pro cesty do vesmíru (většinou) vybíráni na základě svých mimořádných znalostí či schopností, i profesionální astronauti je často pokládali za druhořadé “pasažéry”. Až otec Gregory Jarvise (palubní specialista, který zahynul na palubě Challengeru v lednu 1986) po mnohaletém snažení docílil toho, že palubní specialisté se stali plnoprávnými astronauty - od března 2001 jsou tak oficiálně označováno jako “palubní specialisté-astronauti”. Označení astronaut tak pro příště nebude používaný pouze pro profesionální astronauty (jako doposud), ale pro všechny členy posádek lodí NASA.

“Letíte-li na jednom stroji, podstupujete stejná rizika a máte na úspěchu výpravy stejné zásluhy jako ostatní členové posádky,” komentuje Gary Payton (palubní specialista z letu Discovery STS-51C/1985). 


SOJUZ-TM 34

Třetí návštěvnická osádka mající za úkol dopravit na Mezinárodní vesmírnou stanici novou transportní loď Sojuz-TM 34 v roli záchranného člunu v pátek 5. dubna 2002 ve Středisku pro výcvik kosmonautů (RGNII CPKG) ve Hvězdném městečku u Moskvy úspěšně složila závěrečné zkoušky před státní meziresortní komisí (MVK) a byl proto vydán souhlas s jejím kosmickým letem.

Osádka, kterou tvoří ruský velitel expedice REP-3 Jurij Pavlovič Gidzenko (*1962-03-26, Sojuz-TM 22/Mir/ Sojuz-TM 22 v září 1995 až únoru 1996 , Sojuz-TM 31/ISS/STS-102 v říjnu 2000 až březnu 2001), italský palubní inženýr-výzkumník Roberto Vittori (*1964-10-15, nováček) vyslaný do vesmíru organizací ESA a druhý "kosmický turista" - oficiálně "účastník kosmického letu" - jihoafrický podnikatel Mark Robert Shuttleworth (* 1973-09-18, nováček), má vzlétnout z kosmodromu Bajkonur 25. dubna tr. Definitivně má k závěrečným předstartovním přípravám odletět z Hvězdného městečka na kosmodrom 20. dubna.

Na Zemi se má vrátit na starém záchranném člunu Sojuz-TM 33 v neděli 5. května. Během pobytu na ISS mají uskutečnit řadu vlastních vědeckých experimentů. 


Dne 19. března 2002 byly jmenovány nové osádky pro Mezinárodní kosmickou stanici ISS

Do hlavní osádky deváté expedice byli zařazeni následující astronauti: plk. ruského vojenského letectva Gennadij I. Padalka (na fotografii), pplk. USAF E. Michael Fincke a Oleg D. Kononěnko. Jejich záložníky jsou Aleksandr F. Poleščuk, Daniel M. Tani a Roman J.Romaněnko.

Déle došlo ke změně v záložní osádce ISS-7. Dr. John L. Phillips nahradil Richarda Richardse, který v únoru odešel z NASA do civilního podnikání. Philips dosud byl zařazen v záložní osádce ISS-8. Zde ho nahradil nově jmenovaný dr. Charles J. Camarda. 


gagarin-logo.jpg (17382 bytes) 

27. března 1968 dopoledne odstartoval z vojenského letiště nedaleko Moskvy cvičný dvoumístný letoun MIG-15 s palubním číslem 18. Za jeho řízením seděl první kosmonaut světa Jurij Gagarin. Za 12 minut však letadlo zmizelo z obrazovek radarů …



Přinášíme vybrané kapitoly z knihy Gagarinova profesora a vedoucího jeho Diplomové práce a taktéž jednoho z předních členů Státní vyšetřovací komise Sergeje M. Bělocerkovského – SMRT GAGARINA, FAKTA A DOMNĚNKY (Gibeĺ Gagarina, fakty i domysly).

Překlad z ruského originálu – Hana Halousková, textová úprava - Milan Halousek

 2.část
 Vyšetřování 1968

Především je potřeba zdůraznit, že vyšetřování okolností této katastrofy nemá doma ani v zahraničí obdoby co se týká pečlivosti, důslednosti a zdůvodnění prováděných prací.

Pro objasnění možné závady techniky, která by mohla mít na svědomí následující katastrofu, byl v místě pádu letadla zorganizován tak pečlivý sběr přístrojů, částí konstrukce letadla i motorové části, že jich k vyšetřování bylo nakonec předloženo kolem 95% z celkové hmoty letadla. Když všechno nalezené bylo rozloženo po obvodu hangáru a porovnáno s řadou přístrojů letadla stejného typu, bylo možno konstatovat: Všechny důležité součástky letadla, přístroje a agregáty byly předány k vyšetřování. Chyběly pouze malé části pláště, drobné úlomky, atd. To předčilo všechny známé světové případy vyšetřování leteckých neštěstí, kdy se z havarovaného letadla podařilo většinou sesbírat jen zhruba 70% celkové hmoty.

Práceschopnost v momentu katastrofy se u každého systému, agregátu či přístroje prověřovala z několika hledisek a okamžitě znovu kontrolovala. Výsledky vyšetřování specialistů různých skupin účastnících se na prácí se analyzovali společně.

Takže například poloha letadla v momentě nárazu na zem byla určena podle poškození stromů a místa dopadu. Současně druhá skupina vyšetřovatelů dokazovala, že v momentě nárazu na překážku byl přístroj určující horizont (“umělý horizont”) v pořádku a podle něj byla tedy přesně určena poloha letadla v okamžiku nárazu. Současně s tím byl prověřován “rozdílový gyromagnetický kompas (“gyrokompas”). Po potvrzení jeho správné funkčnosti v momentu katastrofy byly jeho údaje použity pro určení umístění letadla v prostoru.

Takto určené hodnoty všech nezávislých vyšetřování do sebe dobře zapadaly, a až teprve poté byl učiněn závěr o poloze letadla těsně a před a při nárazu na zem.

Analogicky, cestou sestavení a ohodnocení dat z různých dílčích šetření, se provádělo určování správné funkce a činnosti různých systémů, přístrojů, ukazatelů.

Obzvláště pečlivě se provádělo kompletní vyšetření systémů letadla a přístrojů zajišťujících řízení letu, a také systém zajišťující životní funkce posádky (kyslíkové přístroje, regulace tlaku v kabině) a prostředků havarijního opouštění letadla (padáků, katapultáže a i padákových kyslíkových přístrojů).

Také výkon motoru se určoval nejen po všestranných a hloubkových prověrkách práce motoru, při kterých byly přesně určeny parametry jeho výkonu až do nárazu na zem, ale také i nastavení rotoru motoru, výkyvy teploty atd. Současně se prohlížely a srovnávaly výsledky zkoumání činnosti palivového systému a systému měření paliva a přesně se vyjasňovala spotřeba a zůstatek paliva, vztažené k momentu katastrofy.

Představený komplexní přístup se použil i při prověřování mnoha verzí katastrofy. Takže například byla předložena verze neočekávané dehermetizace kabiny. Proto, aby se přijala nebo zavrhla tato verze, bylo provedeno mnoho dílčích vyšetřování: prověřena práce systémů regulace tlaku v kabině do katastrofy, zdokumentována práce všech pilotních přístrojů, kyslíkového přístroje kabiny obou členů posádky, přesně určen tlak kyslíku v nádržích a v systému letadla, rozdíly stavu ukazatelů kyslíku na všech přístrojích až do katastrofy. K doplnění toho všeho bylo provedeno unikátní vyšetření skleněných výplní kokpitu kabiny – nejvíce zranitelné části konstrukce. Bylo nutno určit, zda-li bylo sklo rozbito za letu (například po srážce s ptákem, nebo od vnitřního kazu skla) nebo zda-li k rozbití došlo až v důsledku dopadu letadla. Princip tohoto vyšetřování byl v tom, že byly sebrány všechny střepy z rozbitého kokpitu, kontrola kompletnosti skla byla prověřena tak, že střepy byly pečlivě přiloženy a upevněny na povrch celého skla z toho samého letadla. Potom byly speciální metodou prohlédnuty všechny lomy (bylo jich více než tisíc). Při tom bylo použito poznatků, že charakter a struktura lomů je různá podle toho při jakém druhu poškození k nim došlo.

Pro ověření verze o možném střetu letadla s ptáky nebo jiným letadlem pročesaly třikrát velké skupiny vojáků celé široké okolí katastrofy kvůli nalezení případných poškozených částí letadel, nebo ostatků ptáků.

Na letadlech UTI MIG-15 ještě nebyl systém havarijní registrace parametrů letu (SARPP – “černé skříňky”). To velmi ztížilo vyšetřování. Kvůli tomu bylo nutno vyvinout ohromné úsilí, využít všechny vědecké i kriminalistické metody vyšetřování, aby bylo možno určit objektivní fakta a přesné údaje o letu.

Proto pro zjištění údajů ukazatelů přístrojů v okamžiku katastrofy se použily tři metody:

První – podle otisků ručiček na ciferníku přístrojů,
druhá – podle poloh zaklíněných mechanických částí a jejich poškození,
třetí – podle zbytků fosforeskující barvy ze střelek přístrojů.

Zvláštní místo při prováděném vyšetřování zaujalo ověřování času na zaseknutých palubních hodinách i náramkových hodinách Gagarina a Serjogina. Vysoká pozornost se tomuto věnovala proto, aby mohl být určen přesný čas katastrofy. Tím také aby se umožnilo určit časový interval rozvíjející se havarijní situace a na tomto základě modelovat poslední etapu letu. Toto vyšetřování vedl A.B. Majorov, který si nyní vzpomněl např. na následující epizodu:

“Při tomto vyšetřování vznikl jeden nepředvídatelný problém. Na Gagarinově ruce byly hodinky značky “Super Automatic”, dost vzácného modelu. Aby bylo možno ověřit přesný čas podle zaseknutých ručiček hodinek byly potřeba stejné fungující hodinky. Ty se ale nepodařilo najít ani v moskevských obchodech, ani v hodinářských opravnách. Nepomohla ani žádost na Švédském velvyslanectví. Avšak nakonec jsem stejné hodinky k porovnání dostal od Titova. On je obdržel jako dárek současně s Gagarinem a bez problémů je vyhledal mezi jinými hodinkami – dárky.

Takže, kromě palubních hodin které se prozkoumávaly i dříve při jiných haváriích, se tentokrát podrobily vyšetření i náramkové hodinky. Výsledky byly předloženy státní komisi a uznány. Shoda výsledků na palubních i náramkových hodinkách byla velmi přesná.

Současně bylo přijato rozhodnutí znovu prověřit výsledky i jinými metodami v jiných organizacích.

Toto prozkoumání palubních i náramkových hodinek nakonec provedly ve vědecko-technickém oddělení oddělení Moskevského hlavního úřadu vyšetřování (MUR), ve Výzkumném institutu časovém (???) a ve Všesvazovém institutu ochrany obecného pořádku (institut kriminalistiky). Dobrá shoda výsledků všech nezávislých vyšetřování dovolila přijmout závěr o čase nárazu letadla na zem. Tento závěr byl schválen státní komisí.

Zajímavé jsou i vzpomínky profesora R.S.Sarkisjana, který byl zapojen do vyšetřování smrti Gagarina a Serjogina: ”V noci z 27. na 28.3.1968 jsem byl probuzen zvoněním službu konajícího důstojníka na Hlavním štábu VVS. Byl jsem pověřen prácí ve vyšetřovací komisi s tím, že jsem i dříve byl účastníkem vyšetřování mnohých leteckých katastrof, kdy vznikla nutnost analýzy úlomků letadla a míst dopadů úlomků na zem cestou balistických výpočtů, které určují okolnosti katastrofy. V daném případě mě bylo nařízeno, abych se pokusil určit rychlost letadla v momentu dopadu na zem. Byly mě předloženy místa bodů dopadu různých elementů konstrukce letadla. Z množství detailů letadla bylo vybráno čtyři nebo pět částí, výpočty se vedly podle úhlů střemhlavého letu. Rychlost stroje mě nakonec vyšla na 680 km/hodinu.”

Profesor Sarkisjan měl doposud uschovaný milimetrový papír s prvními výpočty – byl tak laskavý, že mě ho daroval a vyprávěl mě i o této okolnosti:

“Jeden z lékařů, spolupracovník Institutu letecké a kosmické medicíny, účastník vyšetřování, prohlásil, že analýza ostatků obou letců na adrenalin prokázala, že neměli pocit strachu (čas zpoždění reakce organizmu je přibližně 2 až 3 sekundy).”

 … pokračování příště (Vyšetřování 1968, Nezvratné důkazy)

>>> Předcházející části (celý text)  >>>


  - Vážený pane Halousku, po cestě do Prahy jsem si prohlížel Váš Zpravodaj a musím říci, že mám z toho velmi dobré pocity. Dozvěděl jsem se spoustu informací, které jsem netušil. Nejsem sice fanda na autogramy, ale vlastním krásný osobní autogram N. Armstronga, dále J. Irwina a ovšem E. Cernana.

Příležitostně bych našel rozhovor, který jsem udělal s E. Cernanem v říjnu 1974, a na který jsem velmi pyšný, a mohl ho poslat pro Váš zpravodaj.

Dále bych Vás chtěl upozornit na výzkum mého brněnského učitele Mgr. V. Poláka ohledně původu názvu programu Apollo, pokud to ovšem už z jiných zdrojů nevíte.

Teď jsem propásl soukromou návštěvu Cernana v Praze, jelikož jsem byl služebně v cizině, ale třeba ještě není všem dnům konec. Ještě jednou moc děkuji, zdravím. Jiří Grygar


…Slova která potěší! Oba texty o kterých se Jiří Grygar zmiňuje již mám k dispozici a uveřejním je v nejbližších číslech KOSMOS-NEWS.


  - Vážený pane Halousku, srdečně Vás zdravím. Ve středu mi přišel KN č.29. Díky za něj! Se zájmem jsem si přečetl Váš článek o padělcích autogramů a úvahu o placení astronautům za jejich podpisy. Obdivuji pana Nováka, je to skutečný sběratelský nadšenec. Já sám bych se určitě dlouze rozmýšlel, zda investovat 30 USD do podpisu jednoho člověka, nebo raději za tutéž částku (1100 Kč) poslal třeba 120 jiných žádostí o autogram. I kdyby výsledná úspěšnost byla třeba jen 10%, stále by to bylo jeden autogram ku dvanácti (jedna velká, ale draze zaplacená radost ku dvanácti menším radostem). Ale asi se nedá nic dělat, podpisy prvních astronautů jsou již hodně cenné a oni sami si to dobře uvědomují. Něco jiného už je, když osobnost např. žádá úhradu poštovného za svou odpověď (případ pana Lovella). To je už zcela v pořádku a nelze tomu asi nic vytknout.

Pěkně mě naštvala zpráva, že výbor NASA seškrtal rozpočet na ISS. Hlavně to snížení členů stálé posádky stanice ze sedmi na tři je pěkná rána. Myslím si, že to pilotovanou kosmonautiku USA posune o krok zpět. Tři astronauti - vždyť to je jen o jednoho více, než základní posádky na MIRu nebo Saljutech!! Myslím si, že tento krok NASA, pokud se opravdu uskuteční, bude mít další nepříjemné následky. Pilotovaná expedice na Mars je zase o kus vzdálenější. K rudé planetě by letěla větší posádka, než jsou tři astronauti. A jedním z dříve ohlašovaných úkolů ISS bylo právě prověření soužití početnějších posádek při dlouhodobém společném letu. Z toho teď nebude nic. A seškrtání zasáhne i program letů raketoplánů. Příští rok mělo dojít k šesti letům k ISS, teď se zdá, že budou jen čtyři. Přitom NASA nedávno investovala dost značné položky do modernizace raketoplánů Atlantis, Endeavour a Discovery, právě pro jejich lety na ISS. Teď budou stát na zemi, alespoň dokud se jim nepodaří zajistit náhradní a dostatečně lukrativní program. Na druhé straně, z této situace by mohlo profitovat Rusko. Teď to totiž vypadá, že USA by sami program ISS nezvládli. Počítám, že NASA teď asi zmírní své výhrady vůči např. dalším "kosmickým turistům" na palubě ISS.

S pozdravem Petr Boček, Tovačov 


  - Pane Halousku, píši krátkou zprávu pro Kosmos News:

Napsal jsem žádost o autogram Jacku Lousmovi 2. března. Zásilku jsem poslal obyčejně za 9 Kč, dovnitř vložil dvě kartičky a zpáteční obálku s nalepenými americkými známkami. Po třech týdnech (!!) byla odpověď zpátky (z adresy: 2722 Roseland,ANN ARBOR, MI 48103, U.S.A.)

Lousma podepsal obě kartičky a přiložil své miniaturní foto o velikosti kapesního kalendáříku, které také podepsal. Napsal i pár řádků, které jsou určený českým sběratelům:

"Dostal jsem několik žádostí o autogram od Vašich krajanů. Bohužel nemám asistenta, takže odpovídám jen na žádosti, které mohu rychle a jednoduše vyřídit. Pokud to je možné, vyřiďte, prosím, aby k věcem, které chtějí podepsat, sběratelé vždy přiložili nadepsanou a ofrankovanou zpáteční obálku. Rád odpovídám na žádosti o autogram, ale bez výše uvedeného to není možné."

Lousmovu prosbu vyřizuji. K tomu mohu jen dodat, že zahraniční známky nakupuji na setkáních a burzách filatelistů. Někdy se stane, že koupím známky mírně poškozené anebo bez lepu na zadní straně. Dají se koupit za poloviční nebo třetinovou cenu, než známky nové. Sběratelsky jsou prakticky bezcenné a právě proto sběratelé známek často vítají, že se jich mohou za nižší cenu zbavit.

Ofrankovanou zpáteční obálku posílám osobnostem, když jim píši na domácí adresu. Pokud píši na NASA (anebo politikům do úřadu), je zbytečné zpáteční obálky připojovat.

René Stejskal 



 Od: "Tomas Pribyl" Tomas.Pribyl@aec.cz
Komu: "Milan Halousek" milan.halousek@quick.cz
Předmět: RE: Padelky
Datum: 13. února 2002 8:29

Ahoj!
Právě jsem si přečetl článek o padělcích autogramů. Zajímavé a s většinou souhlasím - včetně toho, že se u nás padělky prakticky nevyskytují (a pokud sem tam ano, tak snad jen nedopatřením). Ta komunita je tady příliš malá a ceny příliš nízké.

Měl bych ale několik postřehů:

* Třeba o Alanu Shepardovi je známo, že podepsal prakticky cokoliv (o to víc mě mrzí, že ho nemám). Aby ovšem zvládl to velké množství žádostí, sem tam mu "vypomáhala" jeho sekretářka. (Tohle už jsem tuším před třemi roky řešili - a ty jsi vykládal o Zátopkovi, jak s kamarády napodepisoval spoustu věcí za jeden večer ve vinném sklípku...)

* Podobně (sekretářské) podpisy údajně chodily (netuším, zdali ještě chodí) z Hvězdného městečka - poslaných žádostí bylo mnoho a asi nebylo v lidských silách na všechny odpovědět (ostatně, Američané vymysleli z tohoto důvodu autopeny). Přikládám malý obrázek s podpisem Gagarina, který přišel z Hvězdného a který je pravděpodobně "sekretářsky" (není Gagarinovu skutečnému příliš podobný).

To jen tak na okraj - myslím, že i "sekretářské" podpisy měly být v materiálu zmíněny.
Zdraví Tomáš Přibyl


– Z ověřené adresy v Kosmosu 12/2000 na Charlese G. Fullertona (Dryden Flight Research Center, SFDF/ODP, P.O.Box 273, Edwards, CA 93523-0273, USA) mě přišla podepsaná fotografie s věnováním za 31 dní (posláno 13.2.2002, přišlo 15.3.2002).


Jen taková zajímavost

Od Duana G. CAREY jsem dostal po jeho letu podepsanou sólovou litografii s věnováním a docela zajímavý dopis. Zde je můj přibližný překlad:

“Patriku, děkuji za Tvůj milý dopis. Moje žena a já si vychutnáváme dopisy od sběratelů.
To je náš sen, nějaký ten den cestovat na naší motorce Evropou. Možná kdybychom někdy podnikly výlet, by jsme byly schopni navštívit tebe a některé další sběratele a prohlídnout si Tvojí a jejich sbírku. Je to možné? Dík, D.G.Carey”

Rád bych věděl, jestli mu ještě někdo psal a jestli dostal podobnou odpověď, když má tak rád Evropu.

Byla by krása, kdyby přijel další astronaut i když není českého původu. Tak mě napadá otázka, což takhle ho pozvat do Česka a splnit mu částečně jeho sen (pozvat přes AČR, jak tomu bylo u Lovella, Cernana, Blahy – nevadí snad, že není českého původu?). Na pozvání AČR nebo jiného by určitě přijel, chce to jen impuls. Dalo by se o tom hodně vyprávět, ale více zkušeností máte vy, tak nechávám závěr na Vás. Prosím o odpověď, popřípadě se zeptejte dalších kolegů. S vděčným a veselým pozdravem Patrik PLUHAŘ


– Dostal jsem od Duana Careye podobný dopis – takže ho uvádím jako ilustraci k článku Patrika.  

A pozvat ho sem k nám? Proč ne. Byla by to sranda … 


  – Zasielam adresu na bývalého astronauta NASA, z ktorej som obdržal fotografiu aj s podpisom G. Nelsona.

Dr. George Driver /Pinky/ NELSON
University of Washington, Office of the Provost,
Box 351237 Seattle, Washington 98195-1237, U.S.A.


  - Zdravím z Ostravy. Včera jsem dostal odpověď od zkušebního pilota a astronauta - kandidáta ze skupiny NASA / X-15 :

WHITE Robert Michael
711 Staffordshire Lane, Sun City Center,
FL 33573 - 7085, U.S.A. (19 dnů)


ZPĚT NA ÚVODNÍ STRÁNKU / RETURN - HOME PAGE