Něco z historie

aneb příbjech náš

To první, co by každý měl vědět, jsou následující fakta:
Lebkhor je hudební seskupení. Jeho vznik se datuje do roku 1992 (viz dále). To, že ho neznáte, ještě neznamená, že byste jej znát neměli. Mnoho Vám podobných smýšlelo podobně a nyní, když poznali a prohlédli... Následující řádky Vám vše (snad) osvětlí. Mimochodem, víte jak se říká tomu čtvrtlibráku, nebo ne?

'Hudba zajímá snad každého. Někoho jen do té míry, že mu to zní lépe, než monotónní hučení motoru jeho červené škodovky během cesty do Brna. Jiný s její pomocí přehlušuje kvičení prasat z přilehlé kafilerie. My jsme ji však vždy vnímali trochu jinak - například skladba "Abortion" od skupiny Pungent Stench našla při čtvrtém opakování nečekané uplatnění jako prostředek k uvolnění zácpy našeho kamaráda Hynka. Časem jsme si uvědomili, že podobné skladby nemusíme pouze poslouchat - můžeme je i tvořit! (Heuréka!) K činům chybělo skutečně jen málo'.

Aspoň tak se o vzniku Lebkhoru zmiňuje "Tomův Sklerotník", druhé, nepřepracované přepsání.

Už kdysi dávno před tím se jiní vrstevníci pokoušeli o založení nějakého hudebního tělesa. Všechny dopadla velice podobně. Pro příklad si uveďme pouze dvojici Majda - Hája, kteřížto spolu s nic netušící hlavní pěvkyní Hlavajdou asi dva měsíce zakládali skupinu Metacit. Název vymyslel Majda spojením názvů Metallica a Vitacit a tím také naznačil, jakým směrem by se kapela měla ubírat. Celý ambiciózní projekt ztroskotal na tom, že nikdo neuměl na nic hrát, Hlavajdě hoši o svých plánech s ní radši nikdy neřekli a tak jediné, co po nich zůstalo, je nedokončený text skladby "Hrajeme dál". Ten byl později využit Chomýžem a zhudebněn na demu "Krupaj"

Jednotliví členové v době před Lebkhorem tvořili každý samostatně. Snad za to mohla nedůvěra svěřit svůj výtvor do cizích pracek, kdo ví.
Zprvu se tedy snažil každý sám - zavedený model, kdy skupina něco vydá, proslaví se a poté se rozpadne, aby její členové vyrazili na tristní sólové dráhy s jepičím životem, jsme si otočili. Prošlapané cesty jednoduše nejsou naší parketou. Tyto soukromé projekty se setkaly s menším, či větším nezájmem, v některých případech vedoucímu až k opovržení.

Tuhýž (Deathor)

Založil několik projektů s trvanlivostí cca 2 dny (Je konec bídy; Je konec hladu; Hrobaříci; Marancörr; Tuhýž a přátelé z verandy), než se u vlastního vydavatelství Tuhýž records odhodlal vydat své debutové demo s názvem "Mrkev". Z něj se dá vypozorovat snaha o originalitu, ale je také znát nedostačující jednočlenný doprovod. Na tomto projektu se objevila prapůvodní verze písně "Prawý chléb", instrumentálky "Ticho 1-3","Šum 1 a 4" a také několik nesrozumitelných, avšak zajímavých výkřiků.

Chomýž (Dagghor)

Má jistou podobnost s Deathorem, když také zakládal několik vlastních projektů, které provozoval paralelně (!) a doufal, že z takového kvanta se prostě něco ujme.
Z jeho "skupin" (byl tam vždy jen on a maximálně dva imaginární spoluhráči Včelín a Želmír) jmenujme Lanýž, Pozuk, Kostell, Papežovo lejno, P.A.K.(kteří hráli tzv. právnický hard rock o konfliktních kauzách), nebo Chomýž a nepřátelé z verandy. Pod hlavičkou Hyperbola rec., později přejmenované na Chomýž rec., vydal i své jediné demo "Galoše" s nezapomenutelnou tklivou poloinstrumentálkou "Štrajchpudlíci", jejíž motiv použil ve stejnojmenném remaku na demu PraPež. Na prvním demu vystupuje ještě pod starým pseudonymem Kudlathor.

Tom Slonn (Elephanthor)

Ve své hudební tvorbě dospěl vždy jen k plození brutálních názvů písní (což prakticky trvá dodnes...); nepovšimnuta nemůže ovšem zůstat jeho biografie "Tom Slonn - My Death", s níž se dá krom jiného výborně podpalovat mokré dříví. Jako Elephanthor se objevuje teprve na projektu "Plugged In and Out Of Tune", dříve jako Příhodhor.

Bágin (Obithor)

Nechal celou tvorbu ostatním - jakoby nechával ostatní dělat chyby, aby se z nich mohl poučit. Možná se tak stalo, ale krom Lebkhoru nikdy nic nenatočil. Jeho pseudonym Obithor mu vymysleli ostatní, protože sám prý nebyl schopen vymyslet nic.

Další - Doubrathör (Nowathör), nebo Dwousch se nijak neprojevovali, ač nepříliš hodní jazykové tvrdí, že právě oni by vydali svým hudebním talentem za celý zbytek uskupení...

Pokračuje Chomýž:
'Psal se rok 1991, začínal říjen a jen jemné šveholení větříku narušovalo hodinu zeměpisu. Je třeba poznamenat, že tyto hodiny patřily k těm odpočinkovějším, což znamená, že někteří (nejmenovaní) si dali dvacet, jiní (J.P.) malovali po lavicích hambaté obrazce, dívky nalakovaly nehtíky a my přečetli, co se děje ve světe hudby. Byla to sladká doba pro "samizdaty" typu METALIŠTĚ, díky nimž jsme pochopili, že vskutku není třeba mnoho a i my se můžeme zapsat do té tajemné knihy jménem Historie. Netušili jsme však, jak tlustým písmem...'

V té době bylo dobrým zvykem, aby kapela, která chce něco znamenat, končila na "or", popřípadě "er". Fanoušci těchto uskupení povětšinou pocházeli z vesnických vrstev, kde nebylo možné jít "ven" bez řádně okované džínové bundy s nášivkami různých velikostí a barev. Je jasné, že skupina, ketrá náležitě "nezní", se na záda pravého fanouška nikdy nedostane. Představte si, že někde v Újezdě vyjde statný kučeravý jinoch ven a na zádech má v zeleno-růžové kombinaci pěkně vyvedené logo skupiny HUŽWA. Co se stane? Bude za slabomyslného a svoje oblíbené pivko si bude muset následující půlrok konzumovat někde mimo posměšné a povýšené pohoedy ostatních (majících na zádech třeba WRAHORR). Proto bylo na tajném koncilu právě v oné zmiňované hodině zeměpisu rozhodnuto o sloučení veškerých projektů do jednoho s názvem LEBKHOR.

Tato filozofie "zaručeného úspěchu" byla dovedena k dokonalosti tím, že i jednotliví členové si dali pseudonymy, končící výše zmiňovanou dvouhláskou. Byla to jakási pojistka proti neúspěchu - pokud by došlo k tomu, že se hudbou prosadit nelze, nastoupila by bouřlivá diskuze v médiích o pseudonymech, kterou by sami členové přiživovali různými souvislostmi. Tento stav (který dosud nenastal, neboť žádná média o nás neví..) by trval do doby, kdy se někdo zázrakem vzepne k napsání totálního hitu, jenž by odmetl Honzu Nedvěda z první příčky hitparád na sládku dějin (i s fanoušky, pokud možno).
Pseudonymy původně vycházely ze jmen, příjmení, či tělesných nedostatků, ale časem si všichni zvolili jiný, který je napsán vždy v závorce (viz výše).

Mnozí tvrdí, že pokud je tvorba Lebkhoru považována za hudbu, pak je tedy každý z nás hudebníkem. A o tom to právě je. Každý by se měl snažit najít v sobě ten dřímající kus muzikanta a něco po sobě zanechat. Postavit dům, počít děti, zasadit sosnu, to dnes krom papeže a jeho přívrženců dovede každý. Ale stvořit hudbu, která chytne za srdce, to je kumšt. Hudba Lebkhoru taková je. Chytá za srdce způsobem, kdy je mnohdy nutná defibrilace. Kdo neslyšel, nevěří.

Tuhýž:
"Už za týden (!) od založení jsme začali vymýšlet logo. Vše šlo bleskovým tempem a již tři dny poté se nám podařilo shromáždit pěknou hromádku vyschlých fix. No to je nepodstatné..
Pak už nastal pobyt na Sýkovci a první demo. Na něm ještě vystupuje Amaroun, který se za nevyjasněných okolností v roce 1994 ztratil na lovu hlemýžďů a dodnes po něm byly nalezeny pouze stopy moči v křoví opodál".