Ideálním místem je samozřejmě místnost, která je vyhrazena pouze této činnosti a je odstíněna od všech projevů činností jiných (hluk, pach kuchyně apod). Není-li to možné, najdeme si nejvhodnější možné uspořádání. Místnost by měla být co nejsvětlejší a nepříliš přeplněná věcmi.

Ale místo pro praxi je cosi jako cvičiště a tak není na místě se rmoutit, když se někomu nepodaří najít si ideální místo. Kromě toho nejde o to, udělat vše, ale udělat, co je možné. A to jde vždycky.

Co se týče času, za ideální lze považovat (pokud nemluvíme o praxi po celý den), praktikování ráno a večer. Jinak platí předešlý odstavec.

Dost často se v příslušné literatuře objevuje téma "meditace a všední život". Je samozřejmě jasné, že nejde o to, aby člověk něco provozoval půl či dvě hodiny denně a zbytek dne - a života - tím zůstal netknut (je-li to vůbec možné). Nezdá se mi ale nutné, a dokonce ani rozumné, chtít "uplatňovat" meditaci v běžné činnosti. Nedovolil bych si někomu doporučovat, aby meditoval, když řídí auto. Raději ať řídí to auto.

Vše má svůj čas. Je jen třeba být tichý a bdělý.

Dost důležité je snažit se o takový životní styl, který nám dovolí se zastavit, rozvažovat o tom, co vlastně děláme a taky občas nedělat vůbec nic - ani "aktivní odpočinek"!

Ostatně jistá doporučení vhodného životního stylu nám dává i "Sutta vyzařování laskavosti" (str. xx této knihy).

Uspořádání našeho místa ukazuje obrázek. Důležité je, že socha (popř. obraz) Buddhy je výš, než všechno ostatní. Tím se vyjadřuje úcta k tomu, kdo dosáhl Probuzení. Pokud nemáme k dispozici samostatnou místnost, určitě to nebude možné splnit. V tom případě by měla být splněna alespoň podmínka, že zpodobení Buddhy je mírně výše než hlava osob klečících před ním. Zpodobení Buddhy by v této místnosti nikdy nemělo hrát roli pouhé ozdoby, dekorace.