V této kapitole budeme hovořit o buddhistické praxi na základě toho, jak se zformovala v zemích théravádového buddhismu (který jsme už také označili jako "jižní buddhismus" podle toho, že převládá v zemích jihovýchodní Asie). Když říkám "praxe", mám na mysli tzv. formální praxi, to znamená ty úkony a činnosti, které můžeme konkrétně popsat a které jsou v daném kulturním prostředí pro buddhisty víceméně dány, i když samozřejmě v různých variacích.

Půjde tedy o popis toho, jak vypadá praxe praktikujícího buddhisty (ale ne mnicha!) théravádové tradice. Zde mohou vyvstat dvě otázky: "Co to má společného s námi na tomto místě Evropy?" a "Proč zrovna théravádová tradice?"

Odpověď na druhou otázku je velmi prostá - jak už bylo řečeno, neexistuje nějaká jednotná buddhistická tradice a není tedy možné něco takového popisovat. Každý konkrétní popis se týká jen jedné z buddhistických tradic (pokud nechceme psát jakousi srovnávací studii). Jsem ale přesvědčen, že všechny tyto tradice mají společný smysl a účel (a určitě i chyby a nešvary), takže i výklad takto "zúžený" dá dost dobrou představu o skutečné buddhistické praxi (nejen o nějakých intelektuálních představách a pojmech).

S první otázkou je to složitější. Konkrétní podoba praxe je opravdu dána kulturou země či zemí, o které se právě jedná. A tak se velmi často ozývá námitka, že to či ono je jen záležitost Východu. Ale i když je konkrétní tradice opravdu vždycky vázána na daný kulturní kontext, neznamená to , že celá praxe nemá žádný smysl a obsah, že nemá co říci člověku, který je mimo tento kontext. Ostatně celá kultura a společnost vůbec je založena na sdělování, výměně a přejímání - a všechno, co máme zde, v naší zemi, je dovoz, občas i vnucený.

Pokud nám tedy jde o věc, a ne o to, odkud pochází, můžeme i přejímat.

V této knize není nic jen proto, že to patří ke kultuře zemí pro nás exotických. Je ovšem na samotném čtenáři, co si z toho chce vzít: zda informaci pro uspokojení zvědavosti či studijního zájmu nebo poučení o tom, jaké prvky se v této tradici zformovaly jako součást duchovní cesty nebo dokonce inspiraci k vlastní praxi.