Nyní se posaďte k meditaci se zkříženýma nohama a rukama v klíně. Seďte vzpříma. V mysli opakujte slovo buddhó a soustřeďujte svou pozornost na střed hrudi, tedy na srdce. Nenechte svou pozornost rozbíhat nebo utíkat pryč. Buďte bdělí, abyste udrželi svou pozornost stále a pevně v jednom místě - tak vstoupíte přímo do stavu soustředění.
Když se to stane, mysl se může tak vyprázdnit, že dokonce ani nebudete vědět, jak dlouho sedíte. Může minout i několik hodin, než se vynoříte ze soustředění. Proto byste si neměli určovat nějaké časové omezení, když sedíte v meditaci. Ponechte věcem volný průběh.
Mysl v pravém soustředění je prostě mysl jednobodovosti. Jestliže mysl nedosáhla stavu jednobodovosti, není to ještě soustředění, protože pravé srdce je jenom jedno. Jestliže se stále ještě střídají spousty mentálních stavů, nedosáhli jste ještě srdce. Dosáhli jste pouze mysl.
Ještě než začnete meditovat, měli byste se dozvědět o rozdílu mezi srdcem a myslí - protože to není totéž. Mysl je to, co myslí a vytváří vjemy a představy o všech možných věcech. Srdce je to, co prostě zůstává tiché a ví, že je tiché; žádné další myšlenky nevytváří. Je to asi takový rozdíl, jako mezi řekou a vlnami na řece. Když se vlny na řece utiší, všechno, co zůstane, je čistá a tichá voda řeky.
Všechny vědomosti a všechna znečištění mohou vznikat jen proto, že mysl tvoří myšlenky a představy a neustále odbíhá hledat další. Uvidíte to všechno zcela jasně, jakmile se vaše mysl ztiší a dosáhne srdce.
Voda je od přirozenosti čistá a průzračná. Když do ní někdo nalije barvu, v souladu s tím se změní. Ale jakmile ji profiltrujeme a vyčistíme, je čistá a průzračná jako předtím. To je jakési přirovnání pro vztah srdce a mysli.
Ve skutečnosti vlastně Buddha učil, že mysl a srdce jsou jedno. Kdyby nebylo srdce, nebylo by ani mysli. Mysl je jakýsi stav, jev. Srdce samo nemá žádné podmínky. Ať je učitel či metoda jakákoliv, vždy musí proniknout do srdce.
Až proniknete do srdce, uvidíte všechna vaše znečištění, protože mysl všechna znečištění shromažďuje. Co s nimi uděláte, je už teď zcela na vás.
Jestliže má lékař léčit nějakou nemoc, musí nejprve najít příčinu této nemoci. Teprve pak může použít k léčbě správný lék.
Jak budeme meditovat opakováním buddhó, buddhó, buddhó déle a déle, mysl postupně upustí od všech svých rozptýlení a neklidu a usebere se tak, aby mohla zůstávat jenom s buddhó. Zůstane pevná, s buddhó jako svým jediným zaměstnáním, až uvidíte, že stav mysli, která říká buddhó, je stejný, jako stav mysli samotné v kteroukoliv dobu, ať sedíte, stojíte, chodíte nebo ležíte. Bez ohledu na to, co děláte, budete vidět čistou a jasnou mysl s buddhó. Jakmile dosáhnete toto stadium, držte v něm svou mysl co nejdéle. Nespěchejte, abyste viděli to či ono, protože touha je nejvážnější překážka soustředění mysli. Jakmile vyvstane touha, soustředění se pokazí, protože základna vašeho soustředění - buddhó - není pevná. Když to nastane, nemůžete se vůbec ničeho zachytit a dostanete se do stavu rozrušení. Všechno, na co jste schopni myslet, je pak jen stav soustředění, ve kterém jste byli dříve tak klidní a blažení - a to vaši mysl ještě více rozruší.
Meditujte stejným způsobem, jako rolníci pěstují rýži. Nemají žádný spěch. Zasejí zrno, orají, vláčí, zasazují sazenice - krok za krokem, bez vynechání jediného kroku. Pak čekají, až sazenice vyrostou. I v době, kdy ještě není vidět žádná rýže, důvěřují tomu, že rýže se jednoho dne určitě objeví. A jakmile se to stane, jsou přesvědčeni, že sklidí úrodu. Netahají za rostlinky, aby je přinutili vyrůst v rýži, kdy oni chtějí. Kdo by to udělal, nedočkal by se vůbec žádné úrody.
Totéž platí o meditaci. Nemůžete spěchat. Nemůžete přeskočit kterýkoliv krok. Musíte se pevně spolehnout na to, že: "Toto je meditační slovo, které mou mysl zcela určitě soustředí." Nepřemýšlejte o tom, zda je toto meditační slovo správné pro vaši povahu, neuvažujte o tom, že: "Tamten člověk použil tohle meditační slovo s takovými výsledky, ale když ho používám já, moje mysl se neuklidňuje. Vůbec to u mne nefunguje." Ve skutečnosti je to tak, že když je mysl pevně usazena v meditačním slově, které opakujete, pak zcela určitě funguje, bez ohledu na to, jaké je. Protože to slovo opakujete prostě jen proto, abyste mysl ustálili a zpevnili. Výsledek závisí pouze na možnostech a předpokladech konkrétního člověka.
Kdysi v Buddhových časech žil mnich, který meditoval poblíž jezírka. Viděl tam volavku, která se potápěla a lovila ryby. Vzal si to jako svůj meditační objekt a nakonec se stal arahantem. V žádném manuálu k meditaci jsem nikdy neviděl, že by uváděl volavku požírající ryby jako meditační objekt. Ale ten mnich přesto dosáhl arahantství - což jenom ilustruje to, co jsem předtím řekl.