Jestliže mysl chce zůstat v meditaci se slovem buddhó a zachovává plnou pozornost, určitě nakonec překoná svou vzpurnost. Musíme ji cvičit a omezovat, protože chceme, aby dosáhla klidu a uspokojení. Obvykle se mysl zaměstnává tím, že hledá rozptýlení - tak jak jsem to už vysvětlil - a odbíhá nejrůznějšími způsoby. Když začneme meditovat buddhó, buddhó, buddhó, nezůstane mysl u toho, ale jakmile jsme ji na to soustředili, začne odbíhat a přemýšlet - o práci, kterou jsme opustili nedodělanou nebo kterou bychom měli začít; o těch či oněch úkolech, o tom, že se něco nepodaří a budeme mít ostudu atd. atd.
To je jedno z rozptýlení, která brání novým praktikujícím dosáhnout soustředění. Musíte svou mysl vrátit zpátky k buddhó a říct si: "Myšlenky tohoto druhu nejsou cestou k míru; pravou cestou k míru je držet svou mysl s buddhó a nic jiného" a pak se držet opakování buddhó, buddhó, buddhó...
Po chvíli uteče mysl znovu - tentokrát zase k rodině: dětem, manželce či manželovi. "Jak se jim daří? Jsou v pořádku?" Jste-li daleko od nich, bojíte se, kde vlastně jsou, jestli jsou zdraví atd. Ti, kdo opustili domov, přemýšlí o těch doma, ti, co jsou doma, přemýšlejí o těch, co odjeli - obávají se, zda jsou v bezpečí, zda nemají nějaké obtíže, že jsou osamělí ... přemýšlí sto osmi způsoby, které si mysl dokáže vymyslet, a všechny přehánějí.
Nebo, jste-li mladí, myslíte na zábavu se svými přáteli, na místa, kam spolu chodíváte, na příhody, které jste zažili a věci, které jste dělali - někdy až do chvíle, kdy něco nahlas řeknete nebo se začnete smát.
Když meditujete s buddhó, vaše znečištění vidí, že se jim situace začíná dostávat z rukou a že byste mohli uniknout z jejich nadvlády, a tak bez ustání hledají, čím by vás svázala ještě pevněji. Od svého narození jste nikdy neuplatňovali cvičení soustředění. Nechávali jste mysl, aby následovala nálady vašich znečištění. Teprve teď jste začali meditační praxi, a tak když opakujete buddhó, buddhó, buddhó, abyste svou mysl zklidnili, zmítá sebou stejně, jako ryba vytažená na břeh, která sebou hází a snaží se dostat zpátky do vody. Takže musíte znovu a znovu tlačit mysl zpět k buddhó.
Buddhó je klidné a chladivé. Je to stezka, na které vyrůstá mír a spokojenost, jediná cesta, která nás osvobodí ze strasti a smutku v tomto světě.
Vraťte tedy mysl znovu k buddhó. Tentokrát se začíná zklidňovat. Jakmile cítíte, že se mysl usadila, začnete mít pocit, že teď spočívá v klidu a pohodě, zcela jinak, než když je nepokojná a rozrušená. Snažíte se mysl přimět k bdělosti, aby v tomto stavu vydržela - a bum. Je to zase tady. Tentokrát si mysl vezme jako výmluvu finanční problémy a starosti. Našeptává, že když neuděláte tohle nebo tamto, ztratíte skvělou šanci. A tak se zase soustředí na tuhle věc, místo na meditační slovo. Než si uvědomíte, že buddhó zmizelo, je už pozdě. Proto se říká, že mysl je nepokojná, přelétavá a je těžké ji zvládnout; tak jako opice, která nikdy v klidu neposedí.
Když meditujete opravdu dlouho, stává se někdy, že se začnete bát, že vaše krev neproudí správně, že vaše nervy odumřou nedostatkem krve, že ve vás roste ztrnulost, až vás úplně ochromí. Když meditujete někde v lese, je to ještě horší: bojíte se, že vás kousne had, že vás sežere tygr nebo že budou přicházet duchové a děsit vás strašnými obličeji. Strach ze smrti do vás může pronikat všemi možnými způsoby - a všechny jsou jen ukázkou toho, jak strašíte sami sebe. Vaše představy nemají co dělat se skutečností. Od svého narození jste neviděli, jak by tygr sežral člověka. Nikdy jste neviděli ducha - dokonce ani nevíte, jak by měl vypadat, ale přesto si libujete v představách, kterými strašíte sami sebe.
Překážky v meditaci, o kterých jsem zde mluvil, jsou prostě jen příklady. Ve skutečnosti je jich daleko více. Ti, kdo meditují, to zjistí sami.
Držíte-li buddhó blízko srdce a užíváte svou pozornost, abyste drželi svou mysl u buddhó a ničeho jiného, nepotkáte na své cestě žádné nebezpečí. Mějte tedy pevnou důvěru v buddhó. Zaručuji vám, že zde není žádné nebezpečí - ledaže jste spáchali v minulosti špatné činy. Je mimo možnost kohokoliv ochránit vás před nimi. Ani samotný Buddha vás nemůže chránit před jejich následky.
Když lidé začnou meditovat, jejich sebedůvěra obvykle rychle slábne. Ať mají jakýkoliv meditační objekt, všechna ta znečištění je zcela určitě začnou rušit, protože jsou to právě tato znečištění, co tvoří základ světa a mysli. V tom okamžiku, kdy začneme meditovat a přivedeme svou mysl do jednoho bodu, znečištění vidí, že se jich chystáme zbavit a tak začnou vyvádět všechno možné, abychom nebyli schopni se od nich osvobodit.
Když tedy vidíme, jak jsou vážná a škodlivá, měli bychom napřímit svou mysl, upevnit a posílit svou sebedůvěru; měli bychom si říct, že jsme věřili našim sklonům a znečištěním v nesčetných životech, ale teď je čas, abychom věřili Buddhovu učení a vzali si buddhó jako své útočiště. Odevzdáme svůj život tomuto buddhó a nenecháme svou mysl od něj odběhnout. Když učiníme takové rozhodnutí a závazek, mysl sklouzne do jednoho bodu a vstoupí do stavu soustředění.