Když je vaše schopnost soustředění tak spolehlivá a pevná, že do něj můžete vstupovat nebo ho opouštět podle přání, budete schopni zůstat v něm dlouho a rozjímat o těle z hlediska jeho odpudivosti nebo ve smyslu jeho rozkladu na základní prvky. Nebo můžete, chcete-li, rozjímat o lidech, až je všechny uvidíte jako kostry, nebo můžete rozjímat o světě jako o prázdném prostoru.

Jakmile se mysl plně soustředí, bude neustále plně soustředěná bez ohledu na to, zda budete sedět, stát, chodit nebo ležet. Budete moci jasně vidět, jak znečištění - chtivost, hněv a klam - vyvstávají ve vaší mysli z té a té příčiny, jak trvají takovým a takovým způsobem, a budete i schopni najít prostředky, jak je opustit.

Je to jako když se voda v jezeře, které bylo kalné po stovky a stovky let, náhle začne pročišťovat, takže můžete vidět všechny věci ležící na dně jezera - věci, o kterých jste předtím nemohli ani snít. Tomu se říká vhled - vidění věcí, tak jak opravdu jsou. Ať je pravda o nich jakákoliv, vidíte ji bez jakéhokoliv pokřivení.

Přinutit svou mysl ke klidu sice může pomoci mysli opustit znečištění, ale jen na způsob člověka, který seká trávu a odsekává jen nadzemní část, aniž by vykopal kořeny. Jakmile zaprší, z kořenů určitě vyraší nové výhonky. Jinak řečeno, vidíte sice opravdu nebezpečí všech rozptýlení, která vycházejí z šesti smyslů, ale jakmile to vidíte, utečete se do klidu, aniž byste o těchto rozptýleních rozjímali tak pečlivě, jako kdyby byla vaše mysl soustředěná. Krátce, chcete klid, ale nechcete strávit sebemenší čas v rozjímání. Tak jako ještěrka, která spoléhá na bezpečí své díry. Jakmile zahlédne, že se blíží nepřítel, vběhne do díry a tak unikne nebezpečí - ale jen na chvíli.

Chcete-li svá znečištění vykořenit, pak když spatříte znečištění, které vyvstává z šesti smyslů - např. oko vidí nějaký předmět nebo ucho slyší zvuk, vzniká kontakt, který vám působí potěšení nebo odpor, štěstí nebo smutek, a pak se toho chytnete jako svého objektu a mysl se stane roztěkanou a rozrušenou, někdy až do bodu, kdy nemůžete ani jíst či spát, nebo dokonce chcete spáchat sebevraždu - když toto jasně uvidíte, upevněte svoje soustředění a zaměřte se výhradně na tu věc, která vás zaměstnává. Jestliže např. vidíte přitažlivý objekt, který vám působí příjemné pocity, zaměřte se na zkoumání právě tohoto příjemného pocitu, abyste zjistili, zda vzniká v oku či ve viděném objektu.

Budete-li zkoumat tento objekt, uvidíte, že je to jen fyzický jev. Ať je dobrý nebo špatný, nesnaží se vás přesvědčovat, abyste byli potěšeni nebo k němu měli odpor, abyste ho měli rádi či ho nenáviděli. Je to prostě jen jakýsi viditelný objekt, který se objevuje a pak mizí v souladu se svou přirozeností.

Když se obrátíte ke zkoumání oka, které vidí objekt, zjistíte, že oko vyhledává předměty, a jakmile nějaký najde, světlo se odrazí v optických nervech, takže vzniknou všechny možné druhy viditelných tvarů. Ani oko se nesnaží vás přesvědčit, abyste byli potěšeni nebo znechuceni, abyste něco milovali nebo nenáviděli. Jeho úkol je prostě jen vidět.

Naproto stejným způsobem bychom měli zkoumat i ostatní smysly a jejich objekty.

Když budete rozjímat tímto způsobem, uvidíte jasně, že všechny věci na světě se stávají objekty znečištění působením šesti smyslů. Budete-li kontemplovat těchto šest smyslů, takže se jimi nenecháte vláčet, znečištění ve vás nevyvstanou. Naopak místo toho vyvstane vhled a pochopení, to vše opět působením šesti smyslů. Těchto šest smyslů je tím, co zprostředkuje dobré i zlé. I dobrý nebo zlý osud v dalším životě je určen tím, jak je používáme.

Svět se jeví všeobsáhlý, protože mysl není soustředěna a je jí ponechána volnost, aby se toulala mezi objekty šesti smyslů. Svět se ale zúží, když bude mysl vycvičena v soustředění, takže ji budete mít pod kontrolou a budete moci kontemplovat všechny smysly výhradně v ní. Jinak řečeno, když je mysl plně soustředěná, vnější smysly - tj. oči vidící tvary, ucho slyšící zvuky atd. - se vůbec neobjeví. Vše, co se objeví, jsou formy a zvuky, které jsou mentální povahy a jsou přítomné pouze v takovém soustředění. Vnějším smyslům nebude věnovat vůbec žádnou pozornost.

Když je vaše schopnost soustředění zcela spolehlivá a pevná, budete schopni jasně pozorovat tento svět mysli, ve kterém vyvstávají smyslové kontakty, vjemy, mentální objekty a všechna znečištění. Mysl se odtáhne od toho všeho a zanechá jen srdce, čistou bdělost.

Mysl je mentální jev a buddhismus učí, že trvá i po zániku mozku (fyzického jevu) a může se znovuzrodit. Zastaví se, teprve když vhled rozpozná její příčinné faktory a vykoření jejich základní příčiny.

Žádný z rozmanitých světských zájmů a vědeckých oborů nemá nějaký konečný bod. Čím více je studujete, čím více se jim věnujete, tím více se vám vzdalují. Pouze Buddhovo učení vás může naučit, jak dosáhnout konce. Nejprve vás učí seznámit se se svým tělem, vidět, jak je složeno z různých částí dohromady a jaké jsou jejich úkoly. Zároveň vás učí vidět, že je tělo svou podstatou nepřitažlivé. Učí vás také seznámit se s tímto světem (světem lidských bytostí), který je složen ze strasti a neuspokojení a který se musí nakonec podle své přirozenosti rozpadnout.

Když už jsme ale tohle tělo dostali - i když je plné ošklivých věcí a je složeno ze všech druhů bolestí a nesnází - na nějakou chvíli na něm budeme záviset, a tak bychom ho měli využít k dobru, abychom nějak splatili svůj dluh světu, než ho ve smrti opustíme.

Buddha učí, že ačkoliv přirozeností člověka (tohoto světa) je zemřít a rozpadnout se, mysl - dohližitel světa - se musí vrátit a rodit se znovu tak dlouho, dokud má ještě nějaká znečištění. Proto nás také učí cvičit soustředění, které je výlučně záležitostí mysli. Jakmile jsme zkultivovali své soustředění, ucítíme každý smyslový kontakt uvnitř, právě jen v mysli. Nebudeme se vůbec zabývat viděním a slyšením v očích a uších. Místo toho si budeme uvědomovat smyslové kontakty přímo v mysli. To je to "zužování světa".

Smysly jsou nejlepší prostředek, jak změřit naši vlastní mysl. Když se smyslový kontakt dotkne vaší mysli, má to na vás nějaký vliv? Jestliže cítíte velký tlak, ukazuje to, že vaše pozornost je ještě slabá a váš základ je vratký. Je-li tlak pouze nepatrný nebo vůbec žádný, je vidět, že vaše pozornost a váš základ jsou silné a že jste zcela schopni se o sebe postarat.

S těmito věcmi je to jako s Dévadattou, který celou dobu dělal Bódhisattovi problémy. Kdyby nebylo Dévadatty, Bódhisatta by nemohl přivést svou osobnost k naprosté dokonalosti. Jakmile dosáhl povahové dokonalosti, mohl dojít plného Probuzení a stát se Buddhou. Než dosáhl Probuzení, musel projít mohutnými armádami Pokušitele; ještě těsně po Probuzení ho přišly pokoušet tři dcery Pokušitele. Od té doby ho chválí lidé tohoto světa, neboť překonal znečištění v tomto světě jednou provždy.

Dokud existují vnitřní smysly, je zde stále ještě zaměstnávání se mentálním kontaktem. Proto se od nich vzdalují ti, kdo vědí, protože uviděli nebezpečí těchto věcí, a nechávají tak jen srdce, které je zcela neutrální - bez myšlení, bez představování, bez záliby v čemkoliv. Kde by mohl být vytvořen svět, když toto nastane? Tak nás učí Buddha najít konec tohoto světa.