Mnohé druhy korálnatců Anthozoa jsou známé tvorbou vápenatých
koster, které se po tisíciletí ukládají na dně moří a vytváří tak základy
pro podmořské korálové útesy nebo korálové ostrovy. Sasanky, které mezi
korálnatce rovněž patří si kostru vůbec netvoří. Korál je tvořen mnoha
polypy, které spolu žijí, kdežto sasanky jsou tvořeny pouze jedním polypem.
U korálnatců chybí také volné stadium medúzy. Pouze obrvené larvy jsou
po určitou dobu schopné samostatného pohybu. Korálnatci se rozdělují na
osmičetné a šestičetné. Polypy osmičetných jsou rozděleny podle funkce.
Některé zajišťují dýchání, jiné rozmnožování či příjem potravy. Polypy
nikdy nežijí samostatně. Kostru tvoří látky organického původu vyztužené
vápenitými jehličkami. Mezi šestičetné patří tzv. "tvrdé korály", které
tvoří pevnou vápenitou kostru a sasanky. Sasanky jsou vedle korálů velmi
často chovanými mořskými živočichy. Některé sasanky např. z rodu Stichodactyla
poskytují úkryt korálovým rybám-klaunům. Naproti tomu "skelné" sasanky
např. Aiptasia sp. se v akváriích přemnožují a spíše škodí.
Většině korálů vyhovuje k růstu mělká prohřátá voda tropických moří,
kde teplota neklesá pod 22° C. V akváriích jim vyhovují teploty mezi 24-28°
C. Základem bohatého růstu korálnatců je jejich symbióza s řasami. Proto
nemohou korály růst v hloubkách, kam již neproniká denní světlo. Mezi korálnatcem
a řasou dochází k přímé výměně živin, které jsou pro jeden organismus odpadem
a pro druhý výživou. Společenství živočichů obývajících korálové útesy
jsou velmi druhově bohatá. Všechny druhy jsou navzájem určitým spjaté a
rovnováhu korálových útesů lze velmi snadno porušit.
Dírkovník Goniopora sp.
Tento druh patří mezi tvrdé korály. Jejich chov je velmi obtížný. Jsou
velmi nároční na složení a kvalitu vody, intenzitu a spektrum osvětlení.
Musí se pravidelně přikrmovat planktonem nebo kousky rybího masa a do vody
se dodávají mikroprvky, které nutně potřebují k životu.