Dírkovník Porites sp.

  • Kmen:     ŽAHAVCI Cnidaria
  • Třída:      KORÁLNATCI Anthozoa
  • Podtřída: Šestičetní Hexacorallia
  • Řád:        Větevníci Scleractinia
  • Čeleď:    Dírkovníkovití Poritidae

  •  

    Kroužkovci Annelida žijí v půdě, ve sladké vodě i v mořích. Předmětem chovu se stali především zástupci mořských druhů mnohoštětinatců, kteří se chovají v korálových nádržích. Někteří žijí volně, jiní si ve dně budují hliněné nebo vápenité rourky (odtud název rournatci). Dýchají žaberními přívěsky, které mají umístěné na každém článku. Mají larvální vývoj. Někdy se množí i dělením. Živí se drobnými částečkami a planktonem, které si k ústnímu otvoru přihání zvláštními vějířovitými makadly. Ty mohou v nebezpečí stáhnout bleskurychle do rourky. Při odlomení jim brzy narostou nové. Dalšími zástupci kroužkovců jsou např. pijavky, žížaly a nitěnky. Některé druhy si vytváří rourky třeba v korálech aniž by je příliš poškozovaly. Takto žijí rournatci rodu Spirobranchus společně s dírkovníkem Porites sp. na snímku.
    Mnohé druhy korálnatců Anthozoa jsou známé tvorbou vápenatých koster, které se po tisíciletí ukládají na dně moří a vytváří tak základy pro podmořské korálové útesy nebo korálové ostrovy. Sasanky, které mezi korálnatce rovněž patří si kostru vůbec netvoří. Korál je tvořen mnoha polypy, které spolu žijí, kdežto sasanky jsou tvořeny pouze jedním polypem. U korálnatců chybí také volné stadium medúzy. Pouze obrvené larvy jsou po určitou dobu schopné samostatného pohybu. Korálnatci se rozdělují na osmičetné a šestičetné. Polypy osmičetných jsou rozděleny podle funkce. Některé zajišťují dýchání, jiné rozmnožování či příjem potravy. Polypy nikdy nežijí samostatně. Kostru tvoří látky organického původu vyztužené vápenitými jehličkami. Mezi šestičetné patří tzv. "tvrdé korály", které tvoří pevnou vápenitou kostru a sasanky.
    Většině korálů vyhovuje k růstu mělká prohřátá voda tropických moří, kde teplota neklesá pod 22° C. V akváriu jim vyhovují teploty mezi 24-28° C. Základem bohatého růstu korálnatců je jejich symbióza s řasami. Proto nemohou korály růst v hloubkách, kam již neproniká denní světlo. Mezi korálnatcem a řasou dochází k přímé výměně živin, které jsou pro jeden organismus odpadem a pro druhý výživou. Společenství živočichů obývajících korálové útesy jsou velmi druhově bohatá. Všechny druhy jsou navzájem určitým spjaté a rovnováhu korálových útesů lze velmi snadno porušit.
     

    (Text je převzat z knihy "Zoologická zahrada", vydalo nakladatelství RUBICO Olomouc v roce 1999)