Ježek východní Erinaceus concolorStřední a východní Evropa-Balkán, Malá Asie až po Izrael
Základní popis: Na našem území se vyskytují oba druhy ježků a protínají se východní a západní hranice jejich výskytu. Ježek západní-obecný, evropský  žije v celé naší republice včetně západní Moravy. Od ježka východního-karpatského jej poznáme podle výrazné tmavé skvrny na hlavě v podobě brýlí. Obývá listnaté a smíšené lesy a okrajové části jehličnatých lesů, ale najdeme jej i v remízcích, různých křovinatých porostech, na okrajích silnic, zahradách a parcích. Ježek východní má tmavší břicho, ostny jsou pestřeji zbarvené, na hlavě nemá „brýle“. Žije na celém území Moravy a východní části Čech. Areály obou druhů se překrývají. Obývá teplejší biotopy otevřené krajiny. Najdeme jej na sušších místech, okrajích lesů, na náspech a mezích, okrajích silnic, sadech, zahradách i ve městech. Jejich biologie je velmi podobná. Oba druhy požírají žížaly, hmyz, měkkýše, občas uloví i drobné obratlovce a rád si pochutná na ptačích vejcích i mláďatech. Aktivní jsou převážně navečer a v noci. Zimu přespává v hnízdě vystlaném listím, suchou trávou a mechem. Zimní spánek trvá od září až října do druhé poloviny března až dubna. Ježci žijí spolu jen v období páření, jinak jsou samotáři. Samci jsou větší než samice.
Výskyt: Ježek západní obývá téměř celou západní Evropu až po jižní Skandinávii na severu, severozápad evropské části bývalého Sovětského svazu a Alpy na jihu.
Ježek východní žije ve střední a východní Evropě, Balkánském poloostrově, západní hranici výskytu tvoří Polsko, Česká republika a Rakousko.
Chov a krmení: Ježky chováme v zajetí zejména, pokud najdeme na podzim nedorostlé nebo zesláblé jedince a malá mláďata. Ježek o hmotnosti nad 0.5 kg již v přírodě většinou přežije a nemá cenu jej chovat doma. Dospělí ježci mohou mít hmotnost i přes jeden kilogram. Menší jedinci a hlavně pozdní mláďata mají jen malou šanci. Ježky chováme v prostorných bednách nebo v místnosti. Pokud je to možné raději je umístíme samostatně. Pokud je příliš mnoho jedinců pohromadě trpí častěji chorobami, nelze zde udržovat dostatečnou čistotu a někdy se stává, že slabší jedinci podlehnou silnějším. Teplota v místnosti musíme udržovat okolo 16-20°C. Na dno bedny nasteleme seno, slámu, hobliny nebo drcenou kůru. Ježci jsou velmi nečistotní a podklad musíme podle potřeby, ale nejméně jednou týdně vyčistit. Jako úkryt dobře poslouží lepenková krabice s vystřiženým otvorem, nebo jakákoli přiměřeně velká budka.
Většina ježků z přírody je napadena vnitřními i vnějšími parazity. Ježka, kromě nejmenších mláďat ihned zbavíme blech, klíšťat a dalších parazitů pomocí vhodného prostředku (Neostomosan, Frontline, 1 % Arpalit spray). Je vhodné jej po poradě s veterinářem odčervit. Ježka, který hubne, kašle, má průjem nebo má jiné zdravotní potíže musíme co nejdříve dopravit k veterináři. Jedince, kteří váží více než 0.6 kg můžeme zazimovat v chladu. Vhodná teplota je 2-6°C, ne více a místnost nesmí promrzat! Do bedničky dáme suché listí a seno, ježek si z něj postaví hnízdo a brzy usne. Zvíře, které nezazimuje musíme vrátit zpět. Je vhodné dát ježkům do bedničky suché krmení (např. ovesné vločky, psí nebo kočičí pelety, rozinky) a misku s vodou. V dubnu zazimované ježky umístíme v teple a začneme je krmit. Koncem dubna nebo v květnu je můžeme vypustit.
Ježky lze chovat i celoročně v zahradním výběhu zhotoveném z hladkého materiálu (nejvhodnější je beton nebo zdivo). Jeho plocha má být minimálně 4-6 m2. Výška musí být minimálně 50 cm a stejně hluboké jsou základy. Ježci dobře hrabou i šplhají a snadno by unikli. Výběh zakryjeme pletivovým rámem, aby je nemohly napadnout kočky nebo psi. Přes léto jim bude k úkrytu stačit dřevěná bednička vystlaná senem, které musíme pravidelně měnit. Na zimu je však raději vypustíme nebo zazimujeme v chladné místnosti. Ježci mívají mláďata dvakrát ročně, první bývá koncem dubna, druhý v pozdním létě. Březost trvá okolo 35 dnů a samice rodí 4-5 mláďat. Mláďata jsou slepá, ostny mají ukryté v kůži a váží asi 15 g. Ve třech týdnech začínají opouštět hnízdo a matka je kojí až do šesti týdnů. Dospívají do jednoho roku.
Ježek potřebuje především živočišnou potravu. Krmíme je syrovým nebo vařeným hovězím a drůbežím masem, které namícháme s ovesnými vločkami, vařenou rýží, přidat můžeme i nastrouhanou mrkev, jablka, rozinky nebo banán. Jednou až dvakrát týdně přidáme tvaroh a vaječný žloutek. Tuto potravu můžeme částečně nahradit suchary nebo konzervami pro kočky nebo pro psy. Velmi vhodné je co nejčastěji do jídelníčku zařadit i přirozenou potravu. Podáváme hmyz (moučné červy, cvrčky, šváby, sarančata), zabité myši, holata potkanů a jednodenní kuřata. V žádném případě nekrmíme mlékem, kuchyňskými zbytky a cukrovinkami. Potravy musíme dávat dostatek, zvláště chováme-li více jedinců pohromadě, ale nepřekrmujeme. Ježci potravu, kterou nespotřebují znehodnotí a roznosí po ubikaci.
Malá opuštěná mláďata do stáří pěti týdnů (asi 180 g hmotnosti) musíme přikrmovat mlékem. Mláďata do hmotnosti okolo 100-130 g sice již přijímají pevnou potravu, mléko však tvoří doposud základní součást jejich jídelníčku. Na krmení je možné použít kondenzované mléko Tatra, naředěné 1:1 s heřmánkovým čajem, případně některý druh mléka pro děti. Malá mláďata napájíme co dvě až tři hodiny. Později mládě staré alespoň tři týdny (hmotnost okolo 80-100g) začneme přikrmovat naškrábaným libovým hovězím nebo drůbežím masem, sýrem a přidat můžeme i trošku žloutku, tvaroh a piškoty namočené v mléku. Tato potrava musí být ohřátá na 25-30°C.
Poznámka: Ježci jsou velmi zajímavá zvířata, která si vzhledem k poklesu početnosti jejich populací na našem území zaslouží naši pozornost. Záchrana podzimních mláďat a nedorostlých jedinců jistě velmi odlehčí v práci již tak přetíženým záchranným stanicím a pomůže zachování tohoto zajímavého živočišného druhu v naší přírodě.
 
(Text je převzat z knihy "Velká kniha pro chovatele savců", vydalo nakladatelství RUBICO Olomouc v roce 2000)