Lvíček zlatý Leontopithecus rosaliaJihovýchodní Brazílie
Žije na velmi malém území na jihovýchodě Brazílie. Obývá primární i sekundární lesy v okolí moře. Živí se ovocem, rostlinnými šťávami, občas uloví i hmyz a malé obratlovce, zejména drobné plazy. Jsou o něco větší než tamaríni a kosmani. Známé jsou tři druhy lvíčků. Vechny jsou velmi vzácné a proto jsou všechny zařazeny do CITES I. Podle sčítání jich v přírodě žije okolo 400 kusů. Žádný z nich však není tak nádherně zbarvený jako tento druh. Zbarvení je na celém těle sytě oranžovozlaté. Lvíček zlatohlavý je černý, pouze ruce, ocas a okolí obličeje jsou zlatavé. Lvíček černý je celý černý. Na hlavě a krku mají všechny druhy prodloužené chlupy, které tvoří typickou hřívu.
Zoologické zahrady při záchraně tohoto druhu úzce spolupracují. Snaží se je rozmnožit v zajetí a poté vysadit do přísně chráněných území v původní vlasti. Zoo, která má zájem o chov tohoto druhu se musí zapojit do chovného programu. Na zvířata se čeká i několik let. Nejprve vak dostanou nadbytečné samce nebo nechovné páry a musí prokázat, že jsou schopni tento druh úspěně chovat,. Teprve pak mohou dostat chovná zvířata. Chovní lvíčci ani jejich mláďata se však nestávají majetkem zoologické zahrady, která je chová. Používají se dále do chovu podle pokynů koordinátora. V našich zoologických zahradách se chová lvíček zlatohlavý v Praze a lvíček zlatý v Olomouci. Jejich chov je podobný jako u tamarínů a kosmanů. Vnitřní ubikace je vytápěná na 25° C. Vybavení tvoří množství větví, budky a krmítka. Vhodné je osázení živými rostlinami, které udržují vhodnou vlhkost vzduchu. Ta je velmi nutná proto, aby zvířata měla kvalitní srst. Nutný je i venkovní výběh, kam se za příhodného počasí vypouští. Samice je březí 125-132 dnů. Rodí 1-2 mláďata. Krmí se ovocem, zeleninou, hmyzem, myšátky a dalšími přílohami jako tamaríni.
 
(Text je převzat z knihy "Zoologická zahrada", vydalo nakladatelství RUBICO Olomouc v roce 1999)