Řád: HLODAVCI Rodentia
Podřád: Morčatovci Caviomorpha
Čeleď: Morčatovití Caviidae
Základní popis: V poslední době je poměrně často chován moko
skalní. Trochu připomíná morče na delších nožkách, je však o něco větší
váží až jeden kilogram. Tělo má dlouhé okolo 30 cm, ocásek je téměř neznatelný,
hrubá srst je hnědě zbarvená. Vyskytuje se pouze v jediném pohoří v Brazílii.
V přírodě žije na suchých, skalnatých biotopech, je velmi hbitý a dobře
šplhá po skalách, keřích i stromech. Najdeme jej v malých skupinkách, nejsou
však tak snášenliví jako morčata. Aktivní je převážně ve dne, jako úkryty
mu slouží skalní prohlubně a mělké nory pod kameny. Živí se stejně jako
morče pouze rostlinnou potravou. Požírá traviny, listy stromů a keřů, plody
a hlízy.
Výskyt: Severovýchodní Brazílie
Chov a krmení: Moko skalní chováme v párech nebo menších skupinkách
v prostorných voliérách, s možností ukrytí do vytápěného prostoru. Použít
lze i pokojové vitríny a terária o minimálním rozměru 140x80x120 cm DxŠxV
pro pár zvířat. Moko držíme při teplotě 16-20°C, vhodný je i malý bodový
zdroj tepla umístěný nad kamenem nebo silnější větví, pod kterým se rádi
ohřívají. Plně postačuje silnější žárovka v krytu z keramického květináče
nebo halogenové svítidlo. Ubikaci vhodně rozčleníme tak, aby zvířata měla
co největší možnosti pohybu. Vhodné jsou větve, špalky, kameny, rádi
také využívají malé plošinky umístěné na stěnách. Na podestýlku můžeme
použít hobliny, slámu nebo drcenou kůru. Ubikace má mít celou řadu budek
a úkrytů, kterých má být asi dvojnásobný počet než je počet chovaných zvířat.
Budky můžeme zavěsit i na stěny ubikace. Moko jsou někdy vůči sobě agresivní
a musí mít možnost uniknout a ukrýt se. Příčiny vzájemné agresivity nejsou
přesně známé, někdy se napadají samci navzájem, jindy na sebe doráží samice
a nezřídka dochází i k zabití mláďat. K vzájemným potyčkám dochází i na
poměrně velkém prostoru. Takto postižené zvíře trpí stresem a příčinou
úhynu mohou být také zanícená poranění po kousancích. Často napadané zvíře
raději včas odstavíme, bohužel se je již většinou nepodaří zařadit zpět
do skupiny. Velkým problémem je do takové uzavřené skupiny přiřadit nové
zvíře. Pokud chceme seznámit navzájem neznámá zvířata spojujeme je ve větším
prostoru, který neznají. K porodům dochází během celého roku. Samice je
březí 75 dnů a rodí jedno až dvě, výjimečně tři vyspělá mláďata,
která jsou osrstěná, vidí a brzy po porodu rychle běhají. Po několika dnech
začnou přijímat pevnou stravu. Mláďata odstavujeme asi ve dvou měsících
věku, pohlavně dospívají v půl roce života.
Krmení se příliš neliší od potravy morčete domácího. Denně se jim podává
seno, zelené krmení a větve listnatých a ovocných stromů. Tuto potravu
musí mít k dispozici po celý den. Jednou denně dostávají jablka, mrkev
a další kořenovou i listovou zeleninou a krmnou řepu. Potrava se doplňuje
o zrniny (oves, kukuřice, pšenice, ječmen..), granulované krmiva pro přežvýkavce
a tvrdé pečivo. Stejně jako morčata vyžadují vysoké množství vitamínu C
v potravě, zejména v zimě jej musíme doplňovat v podobě preparátů, které
jej obsahují (např. Celaskon, C-compositum...). Přidávat můžeme i další
univerzální vitamínové a minerální preparáty (Roboran H, Supervit S, Konvit
Neo...).