Surikata Suricata suricattaJižní Afrika
Základní popis: Surikata obývá suché stepní a polopouštní oblasti. Žijí v koloniích do 30 jedinců s vyvinutou sociální strukturou. Kolonie se rozkládají na velké ploše, nory mají mnoho východů a vedou 1-2 metry pod zem. Zatímco někteří jedinci se věnují shánění potravy nebo úpravě doupat, jiní stojí na blízkém vyvýšeném místě. Používají kořeny, kameny nebo jen hromádku hlíny, ze které je nejlepší rozhled. Hlídač si stoupne na zadní a bystře pozoruje okolí. Při spatření nebezpečí upozorní ostatní a všichni zmizí v úkrytech. V němčině se proto nazývá zemní mužíček. Došlapují na celá chodidla, prsty nesou dlouhé drápy. Výborně hrabou, obývají skalní štěrbiny, vlastní nory nebo nory jiných savců. Surikata patří mezi menší druhy. Tělo mají dlouhé okolo 30 centimetrů a váží 1-1.5 kilogramu. Surikaty mají stejně jako mnoho dalších cibetek vyvinuté pachové žlázy. Ty jsou ukryté mezi pohlavním a análním otvorem. Proto je těžké u nedospělých zvířat určit jednoznačně pohlaví. Dospělí samci mají dobře patrný šourek. Živí se hmyzem, pavouky, drobnými obratlovci, ptačími vejci, ale nepohrdnou ani sladkým ovocem nebo šťavnatou hlízou. Poměrně často jsou chovány v zoologických zahradách, kde se dobře množí. Dožívají 10-13 roků.
Výskyt: Jižní Afrika
Chov a krmení: Surikaty se chovají v suchých, teplých ubikacích v přirozených skupinách. Nejvhodnější je začít s chovem 2-4 párů zvířat, která se navzájem znají nebo s mláďaty. Spojovat dospělá zvířata pocházející z různých chovů je poměrně obtížné, často pak dochází ke rvačkám, nezřídka končící smrtí některého z aktérů. Ale i v zaběhnuté skupině čas od času dojde k vážným pranicím a někdy nezbude než napadané zvíře oddělit. Pokud nejsou zranění vážná raději jim poskytneme několik dní času, aby se situace mohla uklidnit sama. Odděleného jedince se většinou již nepodaří zařadit do skupiny zpět. Pro chov jsou vhodná velká vnitřní terária nebo vnitřní vytápěná ubikace s venkovním výběhem umístěným na sluneční stranu. Přes léto mohou chodit neustále ven. V zimě se pouští na kratší dobu za hezkého počasí. Velmi rády se vyhřívají na slunci nebo pod zavěšenou lampou. Ta tvoří také doplňkový tepelný zdroj. Plně postačuje obyčejná nebo infražárovka zavěšená 30-40 cm nad podlahou. Surikaty ji velmi rády využívají a často se pod ní sluní. Žárovku ponecháme svítit 12 hodin denně po celá rok. Jako topení se osvědčily elektrické topné kabely zabudované v podlaze. Teplota pro chov se pohybuje okolo 20-23°C. V každém případě musí mít surikaty v ubikaci sucho, jinak často trpí kožními obtížemi, objevují se jim mokvavé skvrny na chodidlech, břiše a na ocase, mají slepenou a neudržovanou srst. Ranky ošetříme antibiotickým zásypem a takto postižená zvířata ihned přemístíme do vytápěného, suchého prostoru. Ve vhodných podmínkách se brzy zdravotní stav upraví. Výběh můžeme oplotit jemným pletivem, pak ale musíme zhotovit i strop nebo jej ohradíme sklem nebo jiným hladkým materiálem vysokým 120-140 cm. Na stavbu ubikace vždy používáme tvrdé stavební materiály (cihly, betonové tvárnice.), měkké tvárnice jako je např. Ytong velmi snadno prohrabou a mohou uniknout nebo si ve stěnách vytvoří chodby, ze kterých je téměř nemožné je dostat. Také omítka musí být velmi kvalitní s vysokým podílem cementu, normální vápenité omítky dokáží oškrábat během několika dnů až na zdivo. 
Pro menší skupinu surikat postačuje vnitřní ubikace i výběh o ploše cca 3-6 m. Vybavení ubikace je co nejprostší, surikaty jsou velmi nečistotné, potravu i trus nacházíme všude na podlaze i v budkách. Na podlahu nasypeme alespoň 10 cm vysokou vrstvu písku, umístíme zde několik kamenů a boudy. Budek jim poskytneme raději více než méně, na každé zvíře alespoň 2-3. Osvědčily se dlouhé boudy zhotovené z jednotlivých komůrek o rozměru 30x30x25 cm, uvnitř jsou navzájem propojené a opatřené několika východy. Dno výběhu musí být vybetonované nebo velmi dobře zabezpečené proti podhrabání. Na něj se umístí 20-30 cm vysoká vrstva písku, který neustále prohrabují. Nainstalované kořeny a kameny využívají k hlídkování. Velmi dobře vypadá skalka složená z kamenů nebo betonové termitiště opatřené řadou tunelů a děr. Samice rodí po 77 dnech březosti 2-4 mláďata. Ty jsou poměrně velká a vyspělá. O ně se stará celá skupina, velmi brzy (někdy již v jednom až dvou týdnech) je samice nosí ven na sluníčko. V době odchovu je nutné zachovávat v okolí ubikace maximální klid. Přesto se často stává, že některé vrhy samy zlikvidují. Dle názoru některých zoologů úspěšné odchovy mívá pouze dominantní samice a mláďata ostatních samic jsou zabita. Ve věku dvou až tří měsíců jsou mláďata samostatná a můžeme je odstavit. Dospívají do jednoho roku. Krmí se kvalitním, mletým drůbežím nebo hovězím masem. Musí mít dostatek biologického krmení. Podávají se jim myši, potkani, kuřata a hmyz. Potrava se může doplnit tvarohem, suchary pro psy, vejci, sladkým ovocem a kompoty. Potravu předkládáme v nadbytku, neboť část jí znehodnotí a roztahají po podlaze. Dospělá zvířata krmíme jednou denně nebo v menších dávkách dvakrát denně. Jednou týdně můžeme zařadit hladovku. Mláďata a březí samice raději krmíme alespoň dvakrát denně.
Poznámka: Při odchytu surikat musíme postupovat velmi opatrně. Chytíme ji za ocas, postavíme na pevnou podložku a vhodným předmětem přitiskneme k zemi a druhou rukou pevně uchopíme za krkem. Pozor si musíme dát zejména na dlouhé špičáky, kterými dokáží citelně pokousat. Pokud zvíře odchytíme ve skupině ostatní členové hned přispěchají postiženému jedinci na pomoc a společně napadají narušitele. Proto raději po odchycení zvířete co nejdříve ubikaci opustíme.
(Text je převzat z "Velká kniha pro chovatele savců", vydalo nakladatelství RUBICO Olomouc v roce 2000)