Surikata Suricata suricatta
-
Řád: ŠELMY Carnivora
-
Čeleď: Promykovití Herpestidae
Základní
popis: Surikata obývá suché stepní a polopouštní oblasti. Žijí v koloniích
do 30 jedinců s vyvinutou sociální strukturou. Kolonie se rozkládají na
velké ploše, nory mají mnoho východů a vedou 1-2 metry pod zem. Zatímco
někteří jedinci se věnují shánění potravy nebo úpravě doupat, jiní stojí
na blízkém vyvýšeném místě. Používají kořeny, kameny nebo jen hromádku
hlíny, ze které je nejlepší rozhled. Hlídač si stoupne na zadní a bystře
pozoruje okolí. Při spatření nebezpečí upozorní ostatní a všichni zmizí
v úkrytech. V němčině se proto nazývá zemní mužíček. Došlapují na
celá chodidla, prsty nesou dlouhé drápy. Výborně hrabou, obývají skalní
štěrbiny, vlastní nory nebo nory jiných savců. Surikata patří mezi menší
druhy. Tělo mají dlouhé okolo 30 centimetrů a váží 1-1.5 kilogramu.
Surikaty mají stejně jako mnoho dalších cibetek vyvinuté pachové žlázy.
Ty jsou ukryté mezi pohlavním a análním otvorem. Proto je těžké u nedospělých
zvířat určit jednoznačně pohlaví. Dospělí samci mají dobře patrný šourek.
Živí se hmyzem, pavouky, drobnými obratlovci, ptačími vejci, ale nepohrdnou
ani sladkým ovocem nebo šťavnatou hlízou. Poměrně často jsou chovány v
zoologických zahradách, kde se dobře množí. Dožívají 10-13 roků.
Výskyt: Jižní Afrika
Chov a krmení: Surikaty se chovají v suchých, teplých ubikacích
v přirozených skupinách. Nejvhodnější je začít s chovem 2-4 párů zvířat,
která se navzájem znají nebo s mláďaty. Spojovat dospělá zvířata pocházející
z různých chovů je poměrně obtížné, často pak dochází ke rvačkám, nezřídka
končící smrtí některého z aktérů. Ale i v zaběhnuté skupině čas od času
dojde k vážným pranicím a někdy nezbude než napadané zvíře oddělit. Pokud
nejsou zranění vážná raději jim poskytneme několik dní času, aby se situace
mohla uklidnit sama. Odděleného jedince se většinou již nepodaří zařadit
do skupiny zpět. Pro chov jsou vhodná velká vnitřní terária nebo vnitřní
vytápěná ubikace s venkovním výběhem umístěným na sluneční stranu. Přes
léto mohou chodit neustále ven. V zimě se pouští na kratší dobu za hezkého
počasí. Velmi rády se vyhřívají na slunci nebo pod zavěšenou lampou. Ta
tvoří také doplňkový tepelný zdroj. Plně postačuje obyčejná nebo infražárovka
zavěšená 30-40 cm nad podlahou. Surikaty ji velmi rády využívají a často
se pod ní sluní. Žárovku ponecháme svítit 12 hodin denně po celá rok.
Jako topení se osvědčily elektrické topné kabely zabudované v podlaze.
Teplota pro chov se pohybuje okolo 20-23°C. V každém případě musí mít
surikaty v ubikaci sucho, jinak často trpí kožními obtížemi, objevují se
jim mokvavé skvrny na chodidlech, břiše a na ocase, mají slepenou a neudržovanou
srst. Ranky ošetříme antibiotickým zásypem a takto postižená zvířata
ihned přemístíme do vytápěného, suchého prostoru. Ve vhodných podmínkách
se brzy zdravotní stav upraví. Výběh můžeme oplotit jemným pletivem, pak
ale musíme zhotovit i strop nebo jej ohradíme sklem nebo jiným hladkým
materiálem vysokým 120-140 cm. Na stavbu ubikace vždy používáme tvrdé
stavební materiály (cihly, betonové tvárnice.), měkké tvárnice jako je
např. Ytong velmi snadno prohrabou a mohou uniknout nebo si ve stěnách vytvoří
chodby, ze kterých je téměř nemožné je dostat. Také omítka musí být
velmi kvalitní s vysokým podílem cementu, normální vápenité omítky dokáží
oškrábat během několika dnů až na zdivo.
Pro menší skupinu surikat postačuje vnitřní ubikace i výběh o ploše
cca 3-6 m. Vybavení ubikace je co nejprostší, surikaty jsou velmi nečistotné,
potravu i trus nacházíme všude na podlaze i v budkách. Na podlahu nasypeme
alespoň 10 cm vysokou vrstvu písku, umístíme zde několik kamenů a boudy.
Budek jim poskytneme raději více než méně, na každé zvíře alespoň 2-3.
Osvědčily se dlouhé boudy zhotovené z jednotlivých komůrek o rozměru 30x30x25
cm, uvnitř jsou navzájem propojené a opatřené několika východy. Dno výběhu
musí být vybetonované nebo velmi dobře zabezpečené proti podhrabání. Na
něj se umístí 20-30 cm vysoká vrstva písku, který neustále prohrabují.
Nainstalované kořeny a kameny využívají k hlídkování. Velmi dobře vypadá
skalka složená z kamenů nebo betonové termitiště opatřené řadou tunelů
a děr. Samice rodí po 77 dnech březosti 2-4 mláďata. Ty jsou poměrně velká
a vyspělá. O ně se stará celá skupina, velmi brzy (někdy již v jednom až
dvou týdnech) je samice nosí ven na sluníčko. V době odchovu je nutné
zachovávat v okolí ubikace maximální klid. Přesto se často stává, že některé
vrhy samy zlikvidují. Dle názoru některých zoologů úspěšné odchovy mívá
pouze dominantní samice a mláďata ostatních samic jsou zabita. Ve věku dvou
až tří měsíců jsou mláďata samostatná a můžeme je odstavit. Dospívají
do jednoho roku. Krmí se kvalitním, mletým drůbežím nebo hovězím masem.
Musí mít dostatek biologického krmení. Podávají se jim myši, potkani, kuřata
a hmyz. Potrava se může doplnit tvarohem, suchary pro psy, vejci, sladkým
ovocem a kompoty. Potravu předkládáme v nadbytku, neboť část jí znehodnotí
a roztahají po podlaze. Dospělá zvířata krmíme jednou denně nebo v menších
dávkách dvakrát denně. Jednou týdně můžeme zařadit hladovku. Mláďata
a březí samice raději krmíme alespoň dvakrát denně.
Poznámka: Při odchytu surikat musíme postupovat velmi opatrně.
Chytíme ji za ocas, postavíme na pevnou podložku a vhodným předmětem přitiskneme
k zemi a druhou rukou pevně uchopíme za krkem. Pozor si musíme dát zejména
na dlouhé špičáky, kterými dokáží citelně pokousat. Pokud zvíře odchytíme
ve skupině ostatní členové hned přispěchají postiženému jedinci na
pomoc a společně napadají narušitele. Proto raději po odchycení zvířete
co nejdříve ubikaci opustíme.
(Text je převzat z "Velká kniha
pro chovatele savců", vydalo nakladatelství RUBICO
Olomouc v roce 2000)