Tito
cvrčci původně žili v jižní Evropě, teplé části Asie a severní Africe.
Nyní jsou rozšířeni po celém světě. U nás se také vyskytují, ale jen na
příhodných místech, kde je dostatečná teplota a dostatek potravin. Jsou
to především pekárny, domácnosti, okolí teplovodního potrubí i domácnosti.
Cvrček domácí a jemu blízce příbuzné druhy cvrčků rodu Gryllus jsou
základním krmivem pro hmyzožravé ptáky, ještěry, hmyzožravce, drápkaté
opičky i další druhy ve všech zoologických zahradách. Bez nich by byl nemyslitelný
chov mnoha druhů zvířat. Každá zoo má svoji "cvrčkárnu", která produkuje
potřebné množství cvrčků. Chovají se ve skleněných nádržkách vyplněných
vlnitým papírem nebo plochými kousky kůry. Tím se dostatečně zvětší prostor
a malým cvrčkům tak poskytneme dostatečné množství úkrytů. Na krmení nejsou
cvrčci nároční krmí se směsí šrotů, masokostní moučky a sušeného mléka.
Místo vody jim postačí zelenina a ovoce nakrájená na plátky. Samička snáší
do mělké misky naplněné kyprou zeminou nebo rašelinou stovky vajíček. Po
několika dnech se tato kladiště odebírají. Do dvou týdnů se líhnou drobné
nymfy. Během růstu se 11 krát svlékají a dospívají ve dvou měsících.