Gekončík noční Eublepharis maculariusIndie, Irák, Írán, Afganistán, Pákistán
Gekonovití Gekkonidae je velká skupina (čítá asi 700 druhů) menších a středních druhů ještěrů. V současné době někteří autoři řadí gekončíky do samostatné čeledi Gekončíkovití Eublepharidae s 25 druhy. Většina druhů (kromě některých gekončíků) má srostlá oční víčka, ta jsou průhledná a kryjí oko. Jejich ocas se dá snadno odlomit (podobně jako u našich ještěrek). Místo něj doroste postupně nový. Mnozí gekoni mohou lozit po svislých předmětech, stěnách, stropech nebo i po skle. K tomu mají přizpůsobené prsty končetin, které jsou rozšířené a na spodní straně mají lamely, které vytváří malé komůrky. Ty jim umožňují přisát se k podkladu. Gekoni mohou vydávat někdy i velmi silné zvuky. Živí se členovci a drobnými obratlovci. Snáší jen dvě vejce obvykle s vápenitou skořápkou. Mnoho druhů gekonů je chováno v zajetí, kde se dobře rozmnožují.
Gekončík noční má volně pohyblivá víčka. Obývají Indii, Irák, Írán, Afganistán a středoasijské státy bývalého Sovětského svazu. Dorůstají do 30 cm. Pro svůj atraktivní vzhled a milou povahu jsou nejčastěji chovanými ještěry vůbec. Na prstech nemají přísavky. Chovat se může jeden samec a několik samic. Samice snáší několikrát do roka vždy po dvou kožovitých vejcích. Mláďata se líhnou za 50-60 dnů a jsou odlišně zbarvená než dospělí jedinci. Při vyrušení se ozývají písklavými hlásky. Krmí se hmyzem, myšaty a někdy přijímají i sladké ovoce. Z gekončíků se ještě poměrně často chovají druhy rodu Coleronyx pocházející ze Severní Ameriky a gekončík africký Hemitheconyx caudicinctus. Tento gekončík se vyskytuje v západní části rovníkové Afriky. Jeho chov je podbný gekončíku nočnímu.
 (Text je převzat z knihy "Zoologická zahrada", vydalo nakladatelství RUBICO Olomouc v roce 1999)