Kostel sv. Bartoloměje v Kočí

Kostel byl založen 28. února 1397 královnou Žofií, druhou manželkou Václava IV. Stavba probíhala přibližně mezi léty 1397 až 1430. Po husitských válkách byl v roce 1456 kostel výrazně přestavěný, zvýšený zhruba o jeden metr, opatřen novými krovy lodi i presbytáře. Jde o jednolodní stavbu období vrcholné gotiky. Presbytář je zaklenut jedním polem křížové klenby s meziklenebním pasem a závěrem s pěti stranami pravidelného osmiúhelníka. Od lodi je oddělen lomeným triumfálním obloukem. Loď sklenuta není, má plochý drevěný strop s bohatou ornamentální výmalbou lidového charakteru z roku 1678 s pásem starozákonních postav. Dodnes není jasné, zdali loď klenbu původně měla, ale přišla o ni v průběhu válečných nepokojů, nebo zdali její realizace byla pouze zamýšlená a byla záměrně plochostropá už od počátku.

Zvláštností kostela je přístup k němu dřevěným barokním mostem krytým sedlovou střechou, který překlenul dřívější mokřiny. Je dlouhý dvacet osm metrů, byl postaven roku 1721 na místě staršího mostu z roku 1499. Na most navazuje dřevěná zvonice s rozšířenou, pětiboce ukončenou dolní částí, horní část je uzavřena štíhlým osmibokým jehlancem. Celkově dosahuje výšky 29 metrů a je až k zemi kryta šindelem. Na jednom z trámů nalezneme datování rokem 1666. Tato stavba byla vybudována na místě původní gotické zvonice, ze které zůstaly zachovány dva zvony – Bartoloměj nese datum 1496 a Vavřinec je z roku 1562.

Na stěnách kostela jsou odkryty mimořádně cenné nástěnné malby ze 14. a 16. století. Nachází se zde výjev Umučení sv.Bartoloměje, Kristus na kříži, Máří Magdaléna, Panna Marie, sv. Jan Evangelista, dále sv. Gothard, sv.Vojtěch a další. Původní barokní oltář se nedochoval, pouze některé jeho části jsou uloženy v chrudimském muzeu. Současný oltář je z 19. století, s vyobrazením sv. Bartoloměje.

Okolo kostela se rozkládal hřbitov. Byl vysvěcený na začátku 16. století, přestalo se zde pohřbívat na konci 19. století. Některé zachované náhrobky jsou rozestavěny po obvodu kostela. Zřejmě kvůli mokřinám byl terén hřbitova navýšen a opatřen roubeným plotem, zachovaným do dnešní doby.

V roce 2010 byl areál kostela zařazen do seznamu národních kulturních památek.