Kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Orlicí

Kostel byl původně součástí kláštera řádu křižovníků (cyriaků), kteří přišli do Čech v roce 1256. Klášter byl užíván pravděpodobně od roku 1270, za husitských válek byl v roce 1421 zničen a kostel pobořen. Pozůstatky kláštera byly objeveny roku 1956, předpokládá se, že se klášter nacházel na místě nynějšího hřbitova mezi kostelem a kostnicí.

Kostel byl obnoven mezi léty 1452 až 1453 a od té doby svoji středověkou podobu příliš nezměnil. Stavba je jednolodní s úzkými okny a masivními venkovními pilíři v prostoru presbytáře. Půdorys má podobu latinského kříže, jehož ramena jsou naznačena jen symbolicky. Sakristie kostela má cihelnou lunetovou klenbu a pod ní je klenutá místnost – bývalá kostnice. Na jižní straně kostela je dodnes viditelný zazděný gotický vchod. Kdysi snad vedl z klášterních ambitů přímo do vyššího patra kostela.

Kostel byl přestavován v létech 1586, 1589 a v roce 1691, kdy byla přistavěna sakristie, barokní předsíň a kruchta. Z té doby pochází také většina současného barokního interiéru, včetně podstatné části hlavního oltáře, tří bočních oltářů a soch světců. V roce 1769 byl nahrazen klenutý gotický strop současným plochým stropem. Z roku 1793 pochází pozdně barokní kostnice, součástí areálu je Kalvárie z roku 1799. Do roku 1881 měl kostel dvě věže s baňatými kopulemi, poté bylo průčelí upraveno do současného stavu podle návrhu F. Havlíčka ze Žamberka.

Při opravě, která proběhla v létech 1955 až 1961, byly odhaleny na zdi zvláštní malby znázorňující dvě stylizované postavy provedené červenou barvou, snad mnichy nebo rytíře, či dokonce čerty. V té době vznikly na jižní straně kostela sluneční hodiny s latinskými nápisy "Omnis hora numeratur" – každá hodina je nám počítána a "Non quam diu, sed quam bene" – ne jak dlouho, nýbrž jak dobře žijeme.

Původní staré zvony byly rekvírovány za první a pak za druhé světové války, ve věži kostela visí dva úplně nové z osmdesátých let minulého století.