Vztlak CZ - Český letecký server
Článek ze serverové adresy: http://www.vztlak.cz/army/palacov000922.html
Stránka byla vytvořena: 22.9.2000

Hořký konec

Dne 17. prosince 1944 se nad severní Moravou odehrála mohutná letecká bitva mezi Luftwaffe a 15. leteckou armádou USAAF, která vešla do dějin 2. světové války jako největší vzdušný souboj německého a amerického letectva nad naším územím. Podívejme se blíže na osud jednoho letounu a jeho osádky, která se této letecké bitvy zúčastnila.

V neděli 17. prosince 1944 časně ráno odstartovalo z letišť 15. letecké armády USAAF ležících v jižní Itálii celkem 527 těžkých čtyřmotorových bombardovacích letounů B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator. Cílem jejich náletu byla trojice hornoslezských rafinérií vyrábějících syntetická paliva. Jako doprovod bombardovacímu svazu vzlétlo celkem 300 stíhacích letounů, z toho 207 jednomotorových Mustangů P-51 a 93 dvoumotorových Lightingů P-38 od 305. a 306 Fighter Wingu.

Nad jugoslávským pobřežím bombardéry vytvořily tři formace pro útok na jednotlivé cíle. Nad Blechhammer-Nord zamířilo 191 Fortressů od 5. Bomber Wingu, nad Blechhammer-Sud 105 Liberatorů od 55. Bomber Wingu a nad Odertal zbývajících 231 Liberatorů od 49. a 304. Bomber Wingu. Jednotlivé skupiny pak pokračovaly k cílům přes území Maďarska a Moravy směrem do Slezska ve výšce okolo 9000 metrů. Ve skupině mířící nad Odertal v sestavě 765. perutě 461. bombardovací skupiny letěl na pozici číslo tři Consolidated B-24J Liberator výrobního čísla 42-50953 "Flying Finger" (Létající prst) s osádkou ve složení první pilot 1st Lt. Philip J. Crossman, druhý pilot 2nd Lt Earl W. Kreps, navigátor 2nd Lt William L. McLain Jr., bombometčík F/O Hugh W. Hanley, zbrojíř letky 1st Lt. Jack R. Cody, horní střelec Sgt Leonard C. Geier, levý boční střelec S/Sgt Walden A. Barson, dolní střelec Sgt William C. White, přední střelec Sgt Lawrence M. Eidsmore, pravý boční střelec Cpl John A. Sainio Jr. a zadní střelec Sgt Bernard C. Freeman. V 11.45 byla tato skupina nad obcí Troubky na Přerovsku napadena přibližně třiceti německými stíhacími letouny Fockewulf Fw 190 a Messerschmitt Bf 109. Němečtí piloti zahájili zteč čelním útokem a podařilo se jim proletět obrannou palbou bombardérů, jejichž uspořádání do ochranného boxu se rozpadlo. Pak nastala krvavá řež, ve které malé skupinky nepřátelských stíhaček začaly masakrovat jednotlivé Liberatory. Než stačil svazu přispěchat na pomoc stíhací doprovod, řítilo se k zemi 18 Liberatorů. Po doslova "policejním" zákroku Mustangů a Lightingů se karta obrátila. Od napadení skupiny bombardérů do 12.30 nárokovali američtí stíhači celkem 23 jistých sestřelů při vlastních ztrátách 6 letounů, 4 Lightingů a 2 Mustangů. Ve skutečnosti však Luftwaffe v tomto boji ztratila téměř rovnou padesátku strojů! Vraťme se ale nyní zpět na samý začátek letecké bitvy, kdy si jedna ze skupinek německých stíhaček Fw 190 za svůj cíl vybrala právě Liberator "Flying Finger". Během urputného souboje byl letoun několikrát těžce zasažen 20 mm granáty, které mu postupně vyřadily tři motory a hydraulickou soustavu. Liberator začal ztrácet nejprve rychlost a vzápětí i výšku, navíc jeho obrana pomalu slábla, neboť čtyři členové osádky byli zabiti a dva těžce raněni. Poslední nadějí osádky bylo nouzové odhození pum, které však nezastavilo klesání letounu, který se pomalu stával neovladatelným. 1st Lt. Crossmanovi tak nezbylo než vydat poslední rozkaz - okamžitě opustit stroj. Zbývající členové osádky se soustředili v horní části kabiny, kam přemístili i dva zraněné druhy, neboť jiné východy se kvůli poškození nedaly použít. Když letoun přelétal nad Starojickou Lhotou, nejprve vyhodili na padáku své zraněné kamarády a pak jeden za druhým vyskočili sami, 1st Lt. Crossman jako poslední. Prázdný a neovladatelný Liberator "Flying Finger" pak ještě chvíli pokračoval v letu a kolem 12.30 se zřítil na pole v katastru obce Palačov. Po dopadu explodoval a jeho trosky hořely až do večera. V nich a v blízkém okolí byla nalezena značně ohořelá těla čtyř letců, levého bočního střelce S/Sgt Barsona, dolního střelce Sgt Whitea, pravého bočního střelce Cpl Sainia a zadního střelce Sgt Freemana, kteří přišli o život v leteckém souboji. Jejich pozůstatky pak byly Němci pohřbeny do společného hrobu pár desítek metrů od místa dopadu Liberatoru. Zbývající členové osádky upadli do německého zajetí, v kterém zůstali až do konce války. Tak skončil v pořadí 10. operační let osádky 1st Lt. Crossmana.

O osudu Liberatoru "Flying Finger" podal zprávu po svém návratu na základnu i Capt. Robert T. Chalmers, pilot Liberatoru na pozici číslo dvě v sestavě 765. perutě: "Přibližně v 11.45 byla naše formace napadena asi 50 nepřátelskými stíhači v blízkosti Muglitzu (Německo). Lt. Crossman letěl na čísle tři a já na pozici číslo dvě. Během prvního útoku byl letoun Lt. Crossmana na svém místě ve formaci, ale to bylo naposledy, co jsem ho spatřil. Nevím, zda jeho letoun vypadl z formace nebo jestli explodoval. Domnívám se ale, že vypadl z formace a osádka mohla bezpochyby opustit letoun na padácích. Důvodem mého tvrzení je to, že nikdo neviděl explodovat žádný stroj kromě letounu Lt. Smitha."

Další svědectví nalezneme ve výpovědi dvou členů Crossmanovy osádky, kterou sepsali po návratu ze zajetí. Nejprve dejme slovo bombometčíkovi F/O Hanleymu: "Byli jsme napadeni přibližně 100 německými stíhači v prostoru Blechhammerských rafinérií. Během boje náhle přestala střílet zadní střeliště a přestal fungovat interkom. Tři motory byly vyřazeny z provozu a letoun začal prudce ztrácet výšku, zatímco pilot stáčel letoun směrem na jihovýchod. Opustil jsem příď letounu a jakmile jsem se dostal do horní části kabiny, na rozkaz pilota jsem ihned opustil letoun. Bezprostředně po přistání jsem byl zajat a odvezen do města Pohl na českoněmeckých hranicích. Tam jsem se později od německých policistů dozvěděl, že v troskách letounu byla nalezena čtyři těla."

Výpověď druhého pilota 2nd Lt Earla Krepse se týká čtveřice mrtvých střelců: "Pravděpodobně se zřítili s letounem - dle svědectví Němce je nikdo neviděl vyskočit padákem. Ocas našeho letounu byl velmi vážně poškozen (řízení fungovalo velmi špatně), spodní střeliště bylo vyřazeno z provozu, takže "Jerries" bez problému křižovali prostor pod naším letounem, který byl vlivem poškození ve velmi špatném stavu."

V roce 1946 byl nad hrobem čtyř amerických letců vybudován pomník a v srpnu téhož roku byla americkou armádou provedena exhumace a tělesné pozůstatky čtveřice letců byly převezeny a uloženy na americkém vojenském hřbitově u St. Avoldu ve Francii.

V srpnu 1991 navštívil Palačov pan Lawrence Eidsmore, bývalý přední střelec Liberatoru "Flying Finger". Po téměř padesáti letech byl bez problémů schopen najít nejen místo, kde přistál na padáku, ale i budovu, ve které byl po svém zajetí nějaký čas zadržován, než byl převezen do zajateckého tábora.

Autor : Pavel Vančata

Back to Flyers   Zpět na "Flyers" - Letci