Množné číslo a rod:
Podstatná jména v japonštině nerozlišují jednotné a množné číslo (pokud se
neužije zvláštních koncovek), takže např. ki znamená strom i stromy. Podle
kontextu poznáme, o jaké číslo se jedná. Totéž platí pro rod, pokud se
neužije zvláštních slov, takže uši znamená býk i kráva.
Slovesa:
Slovesa nerozlišují ani osobu ani číslo, např. iku může znamenat jdu, jdeš,
jde, jdeme, jdete, jdou.
Přídavná jména:
Přídavná jména nerozlišují číslo ani rod, takže např. ii může znamenat
dobrý, dobrá, dobré, dobří, je dobrý, je dobrá, jsou dobré a pod. Japonci
přídavná jména rozdělují na "I" přídavná jména a "NA" přídavná jména,
podle kocového znaku.
Než začnete:
Aby bylo možné začít s učením japonštiny, je nutné se naučit
japonské slabičné abecedy - hiraganu
a katakanu. Zvláště je kladen důraz na
hiraganu, bez níž je chápání japonštiny obtížné.
Pokud jde o znaky, základní informace je v části
"O japonštině". Znak (jeho grafická část) se skládá z radikálu a fonetika,
které však není přítomné u znaků, které jsou sami radikálem. Znaky
obsahující určitý radikál představují skupinu. Pokud se zamyslíme nad
překladem jednotlivých znaků skupiny, zjistíme, že se jejich význam
protíná, což je způsobeno základním významem radikálu ve znacích
obsaženém. Pro hledání ve slovníku je pak přítomnost radikálu neocenitelná,
protože právě toto grafické písmo umožňuje rozřadit do menších skupin a
následně ve skupinách se řadí podle počtu tahů ve znaku. Proto je důležitá
znalost základního principu tahů, které se naučíte, naučíte-li se psát
slabičné abecedy hiraganu a katakanu. Při čtení znaků se setkáte (např.
v části "Základy japonštiny pro samouky") s nadepsáním znaku hiraganou.
To je způsob jak informavat neznalé znaků (např. děti, studenti) nebo
v případě, že se jedná o výjimku nebo znak mimo standardní "džójó
kandži". Nadepsána je jen ta část čtení, která je určena znakem. To
znamená, že u sloves, přídavných jmen a podobně, patří do slova i část,
která za znakem následuje (tzv. okurigana).
Pozdravy:
Fráze:
Čísla:
