Slovíčka:

Typy vět:
Po kliknutí na větu se ukáže překlad.

Příkladové věty:

Rozhovor:

Cvičení 1:

Cvičení 2:
Doplňte podle první příkladové věty.

Cvičení 3:

Cvičení 4:

Cvičení 5:
V závorkách je určen požadovaný tvar odpovědi. Příkladem jsou první dvě věty.

Cvičení 6:

Cvičení 7:

Příkladové rozhovory.

Cvičení 8:
Nahrazujte podtržené části vět slovy pod rozhovorem. Čísla určují místo použití. Po vyčerpání příkladů doplňujte vlastní slova dokud si užití dostatečně neosvojíte.

Cvičení 9:

Cvičení 10:

Cvičení 11:
Doplňujte do závorek slova, aby byla odpověď platná. První věta uvádí příklad.

Cvičení 12:
Sestavte větu ze segmentů. První věta je opět příkladem způsobu řešení.

Cvičení 13:
[Představení]
Doplňte slova do závorek, aby představení dávalo smysl.

Shrnutí:

• Partikule:
  
  WA (HA) - označuje část věty, kterou můžeme pomocně přeložit: co se týče, pokud jde o. Tato partikule odděluje slovo nebo celou část. Označuje téma hovoru - nejdůležitější část. Také se používá při srovnávání dvou věcí.
  
  GA - vytváří první pád a stojí ve větě za podmětem. Zdůrazňuje ve větě podmět. Partikule WA (HA) a GA se mohou v některých větách zaměnit podle toho, na kterou část v rozhovoru klademe důraz (WA označuje takovou část).
  Například:
  uči ha ókii - dům je velký (téma hovoru)
  uči ga ókii - dům je velký (standardní oznamovací věta)
  
  NO - stojící za podstatným jménem, tvoří původ, zdroj nebo přivlastňovací přídavné jméno.
  Například:
  iši no haši - kamený most
  nihongo no sensei - profesor japonštiny (doslovně: japonštinový profesor)
  sensei no nihongo - profesorova japonština
  atd.
  
  KA - je tázací částice, pomocí které tvoříme tázací věty. V tázacích větách neměníme slovosled oproti oznamovací větě, na konec pouze přidáme partikuli KA. Užijeme-li ji uvnitř věty znamená nebo a také vytváří z určitého zájmena zájmeno neurčité:
  icu - kdy      icuka - někdy
  doko - kde      dokoka - někde
  atd.
  
  MO - znamená také, i. Připojením k zájmenu získáme všeobecný význam:
  icu - kdy      icumo - kdykoliv, vždy
  doko - kde      dokomo - kdekoliv, všude
  atd.
  
  TO - znamená spojku a, s. Skupina slov spojených pomocí této partikule, má pádovou partikuli až za posledním z nich. Užití spojovací funkce partikule TO je omezena na spojení slov. České A mezi souvětími je tvořeno jinými gramatickými jevy.
  Příklad použití:
  cukue to isu - stůl a židle / stůl s židlí
  čiči to haha - otec a matka / otec s matkou
  ringo to naši to mikan - jablka a hrušky a mandarinky
  
  NI - tvoří třetí pád a ve větě stojí za nepřímým předmětem. Kromě toho tvoří příslovečné určení místa, stavu a času (nikoliv děj, pohyb).
  Příklad použití:
  jama ni noboru - vystoupit na hory
  haha ni tanomu - požádat matku
  kóen ni aruku - jít (pěšky) do parku
  mači ni iku - jít do města
  sensei ni naru - stát se učitelem
  čiči ni kiku - zeptat se otce
  suki ni naru - oblíbit si
  

• Spony:
  
  DESU, DEŠITA, DA, DATTA - spona DESU znamená jest, být nějaký. Minulý tvar je DEŠITA. Důvěrný je DA, pro minulost DATTA. Klade se na konec věty končící přídavným nebo podstatným jménem. Před sponou DESU nepředchází žádná partikule. Spona DESU nestojí za slovesem!
  Tvar SÓ DESU znamená souhlas ano, tak jest.
  Tvar SÓ DESUKA znamená cca částici aha.
  Tvarem SÓ DESUNE dáváme na srozuměnou druhé straně, že jsme porozuměli a uvažujeme nad tím - cca hm.... .
  Příklad použití koncové spony DESU:
  atatakai desu ka. - Je teplo ?
  samui dešita. - Bylo chladno.
  sakana ga oišii desu. - Ryby jsou dobré.
  doko desu ka. - Kde je to ?
  doko dešita ka. - Kde to bylo ?
  

• Příslovce:
  
  Vytvářejí se z přídavných jmen.
  Z "I" přídavných jmen se tvoří nahrazením koncového I (podle nějž se označují jako "I" přídavná jména) kocovkou KU:
  atatakai - atatakaku = teplý - teple
  cumetai - cumetaku = studený - studeně
  takai - takaku = vysoký - vysoce / drahý - draze
  ii = joi - joku = dobrý - dobře
  
  Z "NA" přídavných jmen se tvoří nahrazením koncového NA koncovkou NI:
  šizukana - šizukani = tichý - tiše / klidný - klidně
  nigijakana - nigijakani = rušný - rušně
  genkina - genkini = zdravý - zdravě
  jutakana - jutakani = bohatý - bohatě
  
  Přípona SA k "I" přídavným jménům vytváří podstatná jména s abstraktním významem.
  Například:
  tói - tósa = vzdálený - vzdálenost
  takai - takasa = vysoký - výška
  nagai - nagasa = dlouhý - délka
  

• Slovesa:
  
  Dělíme je do třech skupin podle jejich chování při tvarování podle linií.
  Podíváte-li se na tabulku znaků kany (hiragana, katakana), zjistíte, že máte řady (A, KA, SA, TA ...) a linie (A, I, U, E, O). Podíváte-li se do slovníku, zjistíte, že všechna slovesa končí U, tedy tzv. "slovníkový/základní" tvar se řadí do U linie. Ostatní linie, tedy změna koncovky do jiné linie, se užívá pro napojení přípon a podobně.
  - První skupinu poznáme podle toho, že se koncové U pouze změní na příslušnou linii:
  jdu - iku, ika, iki, ike, iko
  čekám - macu, mata, mači, mate, mato
  nastoupit - noru, nora, nori, nore, noro
  - Druhá skupina koncovku při změně odtrhává:
  spí - neru - ne
  půjčit si - kariru - kari
  vstávat - okiru - oki
  - Třetí skupina je nepravidelná a obsahuje pouze dvě slovesa a to:
  dělat - suru
  přijít - kuru
  
  Slovesa IRU, ORU, ARU - IMASU, ORIMASU, ARIMAS znamenají být někde (na rozdíl od spony DESU, která znamená být někým/nějakým). IRU a ORU se používají pro živé bytosti. ORU se užívá k velmi skromnému vyjádření (užívá se jen v první osobě jednotného čísla, mluvíme-li o sobě - naznačujeme tedy zdvořilost vůči druhé osobě). ARU se používá pro věci, znamená také existovat, mít. Tvary IMASU, ORIMASU ARIMASU jsou totožné, pouze mají napojenu koncovku MASU.
  Příklady:
  uči ni orimasu. - Jsem doma. (cca Dovoluji si být doma.)
  uči ni imasu. - Jsem doma.
  gakusei ha gakkó ni iru - žáci jsou ve škole
  kabin ga cukue no ue ni aru - váza je na hoře na stole
  koko ha isu ga arimasen. - Zde židle není.
  

• Přípony:
  
  MASU, MAŠITA, MASEN, MASEN DEŠITA - vytvářejí zdvořilý stupeň sloves. Ukončují větu končící slovesem. MASU určuje současnost nebo budoucnost, MAŠITA tvoří minulost. MASEN je záporný tvar od MASU a MASEN DEŠITA je záporným tvarem minulým od MAŠITA. Pojí se na I linii sloves.
  Příklady:
  
  skupina 1:
      kaku - kakimasu = píšu
      hanasu - hanašimasu = mluvím
      ojogu - ojogimašita = plaval jsem
      kiku - kikimasen = neslyším
      nomu - nomimasen dešita = nepil jsem
  skupina 2:
      taberu - tabemasu = jím
      miru - mimasen = nevidím
      ageru - agemašita = zvedl jsem se
      oriru - orimasen dešita = nevystoupil jsem
  skupina 3:
      kuru - kimasu = přijdu
      suru - šimasu = dělám
  

Lekce 3

zpět