1.C - EXKURZE - Praha ( zpět )

Konečně nastal ten den, na který jsme dlouho čekali – konečně nějaká vidina volného dne. Bylo úterý a všichni jsme se sešli na hlavním nádraží v Mladé Boleslavi, abychom společně  navštívili naši „matičku Prahu“. Nastoupili jsme do vlaku, za dozoru paní prof. Hlaváčové a Vaníčkové, a při cestě jsme sesbírali osamělé jedince a členy naší smečky a s veselou náladou jsme šťastně a v plném počtu dorazili na místo. Celý den proběhl celkem podle očekávání.
     Prohlédli jsme si veškeré památky, které e nám připletli do cesty -> Karlův most, Prašnou bránu, Hrad, Staroměstské náměstí, radnici a samozřejmě nezapomenutelný a světoznámý Orloj, Chrám sv. Víta, divadlo J. K. Tyla, Národní divadlo a další a další. Střídalo se – nějaké památky, jídlo, další památky a opět jídlo… A nakonec přejedeni a odlehčeni od veškerých peněz, jsme se dokodrcali na METRO, které nás mělo odvézt k nádraží. Bohužel nám ale fouklo přímo před nosem.
      K našemu štěstí za chvíli jelo další. Po zjištění kolik nám zbývá času do odjezdu vlaku. Všichni začali panikařit. Avšak malá naděje svitla se nám na obzoru. Měli jsme totiž ještě pět minut k dobru a dlouhou cestu před sebou. Již se uzavíraly sázky, zda-li se dostaneme domů, nebo ne. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si všichni dali klusa. Běželi jsme celou dobu až k nádraží. V popředí ovšem kluci a náš Pepa se zachoval jako hrdina, neboť zachránil celou naší třídu. Doběhl za výpravčím, aby ještě nepískal, že je nás ještě hodně. Když jsme se konečně dohnali na nástupiště, a z ampliónu se ozývalo: „A ještě běží!“
     Šťastně jsme nastoupili do vlaku, zabouchly se dveře a tím skončila naše dobrodružná exkurze. Myslím, že na tento „tělocvik“ nikdo z nás nezapomene. (text: kronikářky)

1.C - LYŽAŘSKÝ VÝCVIK - Vítkovice v Krkonoších ( foto | zpět )

Studený vítr vrážel do našich obličejů, které se jak semafor rozzářily červenou barvou. Zmrzlé konečky prstů svíraly lyže a u nohou se válely krosny. Batohy plné svetrů, rukavic, tepláků, kulichů, jídla a především dobré nálady, kterou jsme si odváželi na týden do Vítkovic na lyžařský výcvik. 
     Rušná ulice před OA se naplnila auty, která přivezla všechny ty, co měli snahu něco se naučit z lyžařského umění, a nebo si užít pár chvil se svými spolužáky mimo školu.
     Po našem příjezdu do Vítkovic začalo hromadné vykládání a nošení „báglů“ a krosen do chaty. Vše jsme si vybalili a hne po obědě vyrazili na kopec.
     K tomu, abychom neumřeli hlady, výrazně přispíval pan Trávníček.
     Každý den jsme, až do vyčerpání, lyžovali. Ve čtvrtek byla uspořádána celodenní túra na běžkách na Rezek a na Dvoračky přes Vrbatovu chatu na Mísečky. Na Rezku posilněni vynikajícím zmrzlinovým pohárem, a odpočinutí jsme vyrazili dál.
     Byl to tak úmorný a vyčerpávající den, že po příjezdu do chaty skoro každý padl do postele a spal.
     Svůj volný čas jsme trávili i jinak než v posteli. Hrály se různé společenské hry (karty, člověče nezlob se…). Jiní si rozšiřovali obzor čtením knížek. O zábavu a podívanou se nám také postarali naši chlapci svého tanečního umění (Pepíno a Milan). Po delší době jsme se přidali také a vše jsme si naostro zopakovali na závěrečné diskotéce. Nechyběla také menší oslava naší paní profesorky Hlaváčové a spolužačky Romany.
     Pro zpestření večera byly uspořádány soutěže, které každému pozvedli náladu. Asi nejzajímavější byla soutěž, kdy byl vybrán zástupce pokoje a ten na sebe měl navléknout co nejvíce oblečení. Nejobalenější „sněhulák“ vyhrál. V tomto případě to za velikého jásotu vyhrála paní profesorka Hlaváčová.
     Podle našeho názoru se náš první, ale také poslední lyžařský výcvik ve Vítkovicích, vydařil a dlouho na něj budem všichni vzpomínat. (text: kronikářky)

1.C - ŠKOLNÍ VÝLET - Bělá pod Bezdězem ( foto | zpět )

Po návrhu, našeho spolužáka Milana Jeřábka, jsme se konečně dohodli na tom, že náš první výlet se uskuteční posledních čtrnáct dní před prázdninami a to do Bělé pod Bezdězem. Z hlediska úspory našich financí jsme jeli vlakem tam i zpět. 
     Do Bělé jsem dorazili v dost ubohém počtu, i když jsme se po cestě snažili sesbírat, co nejvíce našich spolužáků. Tento nemalý počet způsobily různé nemoci, či sama nechuť k nějaké aktivitě. Hned po příjezdu nám byly přiděleny chatky, jejichž kapacita kupodivu souhlasila s naším rozdělením do skupinek.
     Během našeho čtyřdenního pobytu jsme neopomenuli navštívit samotné město Bělou, Doksy, Máchovo jezero, kde jsme se mimo jiné vykoupali. Počasí nám přálo, teplo bylo přímo tropické, tak jsem se stačili snad úplně spálit. Noc po tomto slastném ovlažení nebyla vůbec příjemná. Nekoupali jsem se jen v „Mácháči“, ale také na koupališti v Bělé.
     Co se týče jídla, tak myslím, že byl každý spokojen, neboť každý den jsme dostávali, a byli rozmazlováni různými zákusky (rakvičky, čokoládovými banánky, …).
    K našemu tělesnému relaxování určitě přispělo hřiště, na kterém dennodenně hráli volejbal, a pingpongový stůl, který našel příznivce u obou pohlaví.
     Tento náš výlet se nám zdál krátký, ale ne zas tak, aby se na něj dalo zapomenout. (text: kronikářky)