Dost se mě dotklo

V novinách, už ani nevím ve kterých, jsem si před dvěma lety přečetl, že plavba má problémy. Kdo je díky špatně nastavenému systému nemá? A vím, o čem mluvím, protože se živím jedenáct let jako obchodník. Lidi, kteří se snaží v současnosti zachovat si elementární pravidla slušnosti, jsou biti jako žito. Systém, v němž je právo ve skutečnosti nevymahatelné, z nich vytváří návnadu pro kořistníky i hyeny, a je před krachem. Napsal jsem tuto knížku jako vzpomínku na plavbu a dobu, mou generaci poznamenala stejně neúprosně, jako předchozí generaci poznamenala válka, rozdíl byl jenom v tom, že nás možná jenom čirou náhodou nenahnala na jatka. Rafinovaně se pokoušela vytlouct nám duši z těla a za materiální výhody se snažila udělat z nás své spoluviníky. Sluhové i snílci, kteří se propůjčili k její oslavě, se najdou v každé etapě života lidské společnosti. Spojuje je profit, jenž jim to přináší, servilita k hlouposti a bezostyšnost při ohánění se vůlí národa, který vědomě ohlupují. Tohle je jeden z mnoha pokusů zviditelnit knihu, kterou jsem vydal na podzim v roce 2002.

Přežijte to ve zdraví.

Přebal Vodnáře

Všední dny se míjely nevzrušeně se svátečními jako chodci na Václaváku. Tátovi jsem poslal k Vánocům lístek s adresou, ale neozval se. V přístavu zůstalo jenom pár zoufalců a já mezi nimi. Na Štědrý večer jsem si šel lehnout hned po šestý, ale v osm mě vzbudili na partičku. Pili jsme šífáckej grog, to se do rumu rozlitého do hrnků odklepává vroucí voda nabíraná z hrnce obyčejnou vidličkou, vedli jsme silácký řeči, aby nikdo nepoznal, že je nám divně u srdce, a zvyšovali sázky. Při posledním banku jsem z dvacetikoruny udělal dva tisíce a než mi přišla karta, abych si je mohl vzít, tak jsem o ně přišel. Za další hodinu jsem neměl ani vindru. Chtěl jsem odejít od stolu, ale starší spolubydlící mi navzdory všem zvyklostem dal ze své hromádky peněz stokorunu a tvrdil, že je to od Ježíška. Hrál jsem dál a poslouchal historky, které napsal sám život. Všichni kolem to od něho dostali naplno a snad je z toho hlava už nebolela, jenom se hrozně moc pilo. Dlouhej Johan začal zpívat koledy. Zpíval je hlubokým hlasem a dost procítěně. V pravé ruce držel zapálenou lulku, levou si dirigoval a měl zavřené oči. Někdo zhasl světlo a otevřel okno. Johanův hlas se nesl přístavem a místo stromečku nám svítil Libeňský most. Když přestal zpívat, nikdo se do hry už nehnal. Vrátil jsem stokorunu a pět vyhraných stočil do ruličky. Pak se šífáci začali vytrácet.

Zůstala tu se mnou jen drobná blondýna. Říkalo se o ní, že je na útěku a od léta cestuje z lodě na loď. Normálně byla spíš ošklivá, ale teď jí to docela slušelo. Možná to bylo vypitým alkoholem, který bezzubou stařenu promění v bezchybnou žínku. Ruličkou z vyhraných stokorun jsem klepal do stolu a přemýšlel, co s ní. Rozum mi radil, abych ji nechal odejít, ale v rozkroku mi to hučelo jako v piliňákách. Měl jsem pocit, že jsem už hrozně dlouho neměl ženskou. Seděla naproti docela v pohodě s koleny až u brady a srkala grog, kterej by zabil i vola. Mohlo jí být dvacet stejně jako čtyřicet. Nemohl jsem si vzpomenout, jestli za celý večer promluvila. Zeptal jsem se, jak se jmenuje, ale neodpověděla. Položil jsem ruku na hubené stehno a posunul ji směrem ke klínu. Lehla si na záda. Chtěl jsem ho do ní nacpat, ale zalezl mi někam do břicha a tam si postavil hlavu. Nevzrušeně řekla: „To se občas stává i bejkům!“ a ležela dál s nohama do praku. Ochlupení připomínalo drn na plácku, kde jsme s kluky hráli bago. Přepadl mě záchvat smíchu. Takhle zareaguji pokaždé, když je situace k pláči. Asi nejsem normální.

Rozsvítila a začala se oblékat. Ňadra měla jako uši irskýho setra a na rameni neuměle vytetovanýho motýla. Hodila na sebe šíleně sepraný spodní prádlo a řekla si o cigaretu. Najednou jsem cítil úlevu ze svého neúspěchu. Nabídl jsem jí doutník z krabice, kterou tu zapomněl Dlouhej Johan, a pak jsme mlčky seděli, kouřili doutníky a popíjeli grog. Svět se i s ní začal drobit na kousíčky a někdo řekl, abych si šel lehnout. Po probuzení bylo světlo, v kajutě jsem byl sám a zmizely ty vyhraný stovky. Nic víc, ale taky nic míň. Nasnídal jsem se a začal uklízet binec.

Byl první den vánočních svátků.