Při pohledu na Mont Blanc od
jihu, z vrcholu Mt. Chetiv nebo z Mt. Saxe nad Courmayeurem, lze obdivovat jeho
divoce rozbrázděné skalní svahy, kde dochází často k pádu kamenů i ke
zřícení celých skalních bloků. Ledovce jsou menší, vtěsnány mezi skalní
hřebeny, jsou zašedlé a v ledovcových kuloárech se často vyskytují kamenné
či ledové laviny.
Mt. Blanc nabízí výstupy všech obtížností i různého charakteru, ledovcové i
skalní. Dva tzv. normální výstupy vedou z francouzské strany a jsou usnadněny
horskou dráhou nebo lanovkou. Normální výstup z italské strany od Rif. Dome je
poněkud delší a z normálních výstupů nejobtížnější. V místě
setkání těchto tří normálních cest, tj. od Ref. du Gouter, od Ref. Grand Mulets a
od Rif. Dome, stojí malá chata Ref. Vallot, která již zachránila mnohým horolezcům
život. Při déletrvajícím špatném počasí se však může stát osudovou
“pastí”.
Výstup na Mt. Blanc má však i své stinné stránky. Za pěkného počasí je
normální cesta přelidněná, projde tudy až 300 turistů za den. Každoročně si ale
vrchol vyžádá dosti lidských životů, v průměru okolo sta obětí. Celkově od
prvovýstupu zde zahynulo přes 6000 osob.
Prvovýstup spadá do období odklonu od salónního života a návratu
k přírodě. V roce 1760 přijel do Chamonix ženevský vědec Horace
Bénedict de Saussure a vypsal odměnu za objevení cesty k vrcholu, když
předtím byl ujištěn glaciologem Pierre Martelem, že je to nejvyšší vrchol. V r.
1762 byl Pierre Simond dvakrát horou odmítnut. Další pokus se uskutečnil
až v r. 1775. Michel a Francouis Paccardovi, Victor Tissay a
Couteran dosáhli výšky 3000 metrů. V okolí se povídalo, že na nezdaru
mělo zásluhu víno, které sebou vzal Couteran, syn hostinského. Několik dalších
pokusů skončilo nezdarem.
Na scénu vstupuje Jean Jacques Balmat, který se narodil na salaši a žil jako
hledač drahokamů ve velké bídě. Podnítila ho vypsaná odměna a chtěl ukázat lidem
z údolí, co skutečně dokáže. První pokusy Balmata byly velice dobrodružné,
bez jídla i bez výstroje. Při jednom z pokusů našel klíč k vrcholu, byla
to průrva vedle skal Roger Rouges. Nešel však k vrcholu, ale sestoupil a
vyčkal.
Úspěšný výstup uskutečnil Balmat 7. 8. 1786 s Dr. Michelem Paccardem,
mladým lékařem ze Chamonix. Po nehostinné noci na ledovci, v místě zvaném “Le
Gité a Balmat”, stanuli dne 8. 8. 1786 v 18:23 hodin na vrcholu. O rok
později se konala k vrcholu velká výprava s vědeckými cíli.
Dne 3. 8. 1787 vedl Balmat iniciátora výstupu, H.B. Soussura s doprovodem
čítajícím 19 osob, k vrcholu. Pro ženevského vědce se naplnilo dlouholeté přání
a Balmat obdržel odměnu. Sardinským králem byl povýšen do šlechtického stavu.
První ženou na Mt. Blancu byla třiadvacetiletá Marie Paradis ze
Chamonix,
která vystoupila na vrchol v roce 1809.
Rekordní výstup uskutečnili koncem července 1968 dva policejní úředníci (Jean
Marie Burgeoi a René Secretan) za 5 hodin a 55 minut ze Chamonix. K vrcholu
doslova utíkali.
nahoru
Výstupy:
1. Ref.
Du Gouter (3817 m)– Dome du Gouter (4304 m) – Mt.Blanc , 4 - 6 hodin
Tato cesta je dnes nejvíce používaná a je považována za normální cestu
z francouzské strany. Jako první ji prošel Maria Couttet v roce 1840. Bylo mu
tehdy 84 let.
Výstup usnadňuje zubačka z Le Fayet na Nid. d’Aigle. Výhodou této cesty je
vysoko položená chata a málo ledovcových trhlin. Navázání na lano a mačky
s cepínem jsou samozřejmostí. Uklouznutí v závěru výstupu může skončit
tragicky.
Od chaty Gouter se jde po širokém hřebenu k JV Dome du Gouter. Vyšlapaná stopa
vrchol většinou míjí po jižní straně. Následuje mírný sestup po široké pláni
do sedla Col du Dome (4237 m) a začíná se stoupat na SZ hřeben Mt.
Blancu. Asi 100 m
nad sedlem, vlevo od cesty, je na malé skále Ref. Vallot (3 h). Výstup vede po hřebenu
přes dva malé pahrbky (Grande Bosse, 4513m a Petite Bosse, 4547 m), které se poměrně
snadno překonají. Stále po hřebenu až na vrchol. Skály Tournette zůstanou vpravo.
2. Ref.
Grands Mulets (3051 m) – Ref. Vallot (4362 m) , 4 1/2 hodiny – Mt. Blanc , 6 – 7
hodin
Následující cesta je ve spodní části totožná s původní cestou. Je zde
spousta ledovcových trhlin, v pozdním létě nemají trhliny již sněhové mosty,
bývají zde žebříky. Celkově je tato cesta dosti únavná, hodí se spíše pro
sestup. Na Petit Plateau je nebezpečí pádu ledu. Stopa bývá většinou vyšlapána,
pozor však v mlze.
Od chaty se postupuje nejprve k JZ směrem k S hřebenu Dome du
Gouter;
uprosřed ledovce se stopa stáčí k J, vede strmým firnovým svahem, který se
nazývá Les Petites Montées. Vlevo zůstávají kóty Pic Wilson (3267 m) a Rocher de l
Heureux Retour (3509 m). Na Petit Plateau se dojde za
2 hodiny. Dále se postupuje k J přes plochý stupeň a dosáhne se druhý,
strmější stupeň Grandes Montées. Široká trhlina se obchází vpravo a dojde se na
Grand Plateau (4000 m, 3 1/4 hodin od chaty). Z Grand Plateau se postupuje k JZ
firnovým svahem na sedlo Col du Dome (4327 m). Ze sedla se stopa stáčí ostře vlevo
k Ref. Vallot. Dále přes dva pahrbky Grande a Petite Bosse jako v předešlém
výstupu.
3.
Ref. Grandes Mulets (3051 m) – sev. hřebenem Dome du Gouter – Mont Blanc, 6 1/2 hodiny
Od chaty se postupuje po ledovci k JZ a strmým svahem se vystoupí na poměrně
široký sev. hřeben a stále po něm až do jeho zúžení. Následuje firnový vrcholek
Pointe Bravais (4057 m) a lze vystoupit na Pointe Bayeux (4258 m) nebo jej obejít po
východní straně a pokračovat na vrchol Dome du Gouter (4304 m). Odtud dle popisu
výstupu od Ref. Du Gouter.
4.
Ref. Grands Mulets (3051 m) – výstup koridorem do sedla Col de La Brenva (4304), 5 1/2
hodiny - Mont Blanc, 8 hodin
Následující výstup je vhodný zejména za silného Z větru, kdy výstup po SZ
hřebenu přes pahrbky Bosses, není možný. Průstup koridorem je však poněkud
obtížnější. Podle předchozích popisů se dojde na Grand Plateau a odtud
k V přes úsek s velkými trhlinami. Postupuje se po ledovcové rampě
nazývané “Corridor”. Malý skalní ostrov se obejde vlevo (sever) a dojde se po
firnovém svahu do širokého sedla Col de la Brenva. Skály Rochers Rouges zůstanou
vpravo. Ze sedla se stopa stáčí vpravo k JZ a po strmém firnovém svahu se dojde
na vrchol. Skalní ostrůvky Petits Rouchers Rouges a Petits Mulets zůstávají vpravo.
Průchod koridorem se musí uskutečnit brzy ráno, dokud nehrozí nebezpečí pádu ledu.
5. Rif.
Gonella (Ref. Dome, 3071 m) – Col du Dome – Mt Blanc, 7 – 8 hodin
Normální a zároveň nejsnadnější cesta z italské strany. Je však poněkud
obtížnější než normální cesty z francouzské strany. Je zde několik úseků
se skonem 40°. Ledovec však nemá tolik trhlin jako ledovec Bossonský…
|
