Plán výstupu:
1.noc: Nocovat v kempu. Ráno vyrazit k chatě Emanuele a dojít necelou hodinku
nad chatu na dohled k ledovci Gran Paradiso. Zde na skalní plotně postavit stany.
2.noc: Přečkat ve stanech na skále pod ledovcem. Časně ráno vyjít
k vrcholu. Brzy se vrátit, sbalit stany a v klidu sejít až do Pontu.
Vcelku
nenáročný výstup vhodný pro aklimatizaci a vyzkoušení pohybu po ledovci (firnu) ve
výšce. Přirovnal bych to k Tatrám, jen ta větší výška. Nezapomínat na
změnu počasí. Měsíc po našem pobytu (v srpnu) zde zahynulo několik osob. Nám se
stalo, že celý den bylo krásně a teplo. Po rozbití stanů pod ledovcem se kolem 16:00
nečekaně přihnala bouřka. A za hodinu znova... Kolem stanů tekla voda tající z
ledovce. Báli jsme se, že se při bouřce hladina vody zvedne natolik, že se dostane do
stanů, ale naštěstí se tak nestalo. |
nocleh |
Nejprve jsme
měli spát v kempu kousek za vesničkou Pont. Jelikož jsme ale dorazili
ve 1:00 ráno, rozbili jsme tábořiště u řeky Seivy na louce vedle kempu. Dlouho jsme
ale nepospali, neboť už v 6:30 nás plácáním do stanů budil nějaký Ital se
slovy:„This is not a kemp !“
Proto doporučuji přečkat noc v kempu. Nevím sice kolik stál, ale cena
určitě nebyla nijak vysoká. V kempu je teplá i studená voda a sprcha bez jakýchkoliv
poplatků. Asi proto nás správce kempu nechtěl dovnitř pouštět. My to ale
vyřešili tím, že jsme do kempu nešli hlavní bránou, ale zadem přes plot a chovali
se, jako že jsme zde ubytovaní.
Necelou hodinku chůze nad chatou V. Emanuele II je ve výšce 2 896 m
tak půlhodinky od splazu ledovce Gran Paradiso celkem rovná skalní plotna
ideální pro stanování. Stany se na skálu dají přichytit pomocí
všudepřítomných kamenů a provázků - záleží na typu stanu a jeho kotvení.
Teplota venku ve tři ráno byla + 6 °C. Ve stanu pak celkově od 12 do 25 °C (25° za
svitu sluníčka). |
výstroj |
V případě
přívětivého počasí není nutno mít na sobě x vrstev. Stačí jen tričko
odvádějící pot od těla, na něm flisku (Polartec) a větrovku
(nebo nepropro bundu). V případě použití Windstopperu místo flisky (ze zkušenosti
mohu doporučit) pak šustku do batohu pro případ zhoršení počasí.
boty - podrážka Vibram, Goretex nemusí nutně být (pohyb na sněhu
max. 6 hodin)
Dále stačí mít tenké flisové rukavice, čelenku nebo čepku aspoň do batohu. |
výzbroj |
nikde
po cestě nejsou fixní lana
úvazek - horolezecký (ve speleologickém se moc dobře nechodí), pomocné
smyčky, karabiny
lano - stačí 9 mm (délka podle počtu osob)
Výstup se dá udělat i bez těchto věciček, ale nikdy
nevíte, co se přihodí.
cepín - ano
mačky - v každém případě
teleskopické hole - pro lepší přenášení váhy (v pohodě i bez nich ale
jsou oporou)
sluneční brýle - ano, i když na ledovci vás sluníčko zastihne jen z rána
ochranný krém - faktor 15 či nějak tak
čelovku - k ledovci jsme šli za tmy, po něm jsme už stoupali za šera |
voda |
Vody je
až pod ledovec dostatek. Cestou k chatě Emanuele je plno pramínků a
potůčků. Přímo u chaty je pramenitá voda. V tábořišti pod ledovcem nám voda
tekla přímo kolem stanů. |
útok na vrchol |
Cesta je
náročná hlavně tím, že se pohybujete ve výšce nad 3 000 m. Jinak je v pohodě,
žádné zákeřnosti.
Vstali jsme ve 3:00. Ve 4:30 už za šera šlapeme po ledovci nahoru.
Ledovec je pokryt firnem, i když z počátku zde jsou krátké úseky ve svahu, kde
tající voda přes noc zmrzla. Na něj je potřeba dávat bacha. Uklouznutí by nebylo,
vzhledem ke sklonu svahu, příjemné. V 7:00 už jsme pod skálou, na
které je socha Madony a vrchol. Cesta zpět už byla dílem okamžiku.
Ke stanům docházíme v 9:00. Balíme, jíme a pomalu scházíme zpět k Pontu. Cesta od
chaty Emanuele do údolí byla vzhledem k slušnému klesání pěkný záhul pro nohy. |
|
